SLUNCE, SENO, JAHODY...
Zdeněk Troška: „Ve scéně, kdy mlátí synáčka, protože otrávil králíky, Helena na zkouškách bití jen předstírala, a když se jelo naostro, v markýrování pokračovala. Bylo to vidět. Stopnul jsem záběr a podíval se výrazně na Helenu. Okamžitě pochopila, přikývla a bušila do kluka tak, jak to mělo být. Jenže ten byl tím nenadálým výpraskem tak zaskočen, že zapomněl křičet. Opět jsem záběr stopnul. Proč nekřičíš? ptám se Martina. To můžu? tázal se vzlykavě. Musíš! A tak se scéna opakovala. Kluk brečel, jeho maminka, stojící vedle kamery, plakala s ním. Byl to jeho první výprask v životě, svěřila se nám poté. Krátce po skončení natáčení mi zavolala a říká: Funguje to skvěle. Jak nechce jíst nebo neposlouchá, jdu k telefonu a říkám: Tak a volám tetu Helenu!“
SLUNCE, SENO, EROTIKA
Zdeněk Troška: „Na soukromé milionářské pláži vyšla Helena ve dvoudílných plavkách a své váze 170 kg. A boháči zůstali štajf. Volali Jesus Maria und Josef, brali foťáky a Helenu ze všech stran fotili. Ta pózovala se slovy: Jen si vyfoťte zdravou a šťastnou socialistickou ženu, vy chcípáci kapitalistický hubený. Pak vylezl Jirka v bermudách, ten měl už přes 200 kg. Zahodil trenýrky a ponořil se do moře. Dvě milionářské děti chodily kolem jeho bermud, myslely, že praskl balon a spadl z nebe. Co koukáte, houkla na ně Helena česky, šup, udělejte si z toho prolízačku."
SLUNCE, SENO A PÁR FACEK
Zdeněk Troška: „Bylo 15. srpna a my měli natočenou sotva polovinu scénáře. Zlobilo nás sluníčko. Pořád jsme čekali a čas letěl. My to letos nenatočíme, povzdychl jsem si Heleně. Moment, řekla, vzala tužku a něco počítala. Prvního září je poslední klapka. Ty ses zbláznila, říkám, to je čtrnáct dní a my máme ještě půlku scénáře před sebou. Bez debat, prvního je konec, jak jsem řekla. A prvního září ve 20:44 padla poslední klapka filmu. Mám to zapsané ve scénáři. Prostě čarodějnice, jak říkám.“
KAMEŇÁK 2
Zdeněk Troška: „Večer, když už Helena byla zpátky v plzeňské nemocnici, přišli do restaurace vojáci. Jeden, malý, blonďatý a modrooký, byl smutný, že ji propásl. Chtěl hádat budoucnost. Zavolal jsem ji. Helena si řekla o datum narození, voják mi ho napsal. Zavolej za deset minut, řekla. Dal jsem hlasitý odposlech a on slyšel: Je to malý, blonďatý a úplně blbý. Ten má ještě místo mozku z hovna kostku a bude dělat jednu kravinu za druhou. Voják byl úplně pryč. Druhý večer přišel do hospody a říká: Ta Růžičková má pravdu. Jsem debil. Včera jsem se tu ožral a někdo mi ukrad peněženku.“
O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A...
Zdeněk Troška: „Ve scéně, kdy Jasněnka dovádí v rybníku a kamera odjede na strom nad vodou, na kterém sedí obě čarodějnice, jsem poprosil Helenu, jestli by mohla na konci záběru ze stromu spadnout. Byla pro každou legraci. Nebudu se rozepisovat, jak jsme ji na ten strom tahali. Vody bylo v rybníce málo, o to víc tam bylo bahna. Helena spadla a zaryla se hluboko do dna. Voda se nad ní zavřela. Za pár vteřin se zvedla hora bahna a Helena jako Kraken s rukama nahoře se valila na kameru.
PANE, VY JSTE VDOVA
Václav Vorlíček: „Helena Růžičková hrála v mém filmu Pane, vy jste vdova šílenou vražedkyni. Té během filmu vyjmou mozek a vloží jej do hlavy Ivy Janžurové. Obě herečky tedy požádaly nějakého lékaře, aby je provedl blázincem. Tam pozorovaly pacienty a sbíraly tak materiál pro vytváření své role. Helena hrála pouze epizodní roli, ale ztvárnila ji tak, že dodnes si pamatujeme její výrok: Zavři oči, brouku."
DÍVKA NA KOŠTĚTI
Petra Černocká: "Helena měla ve filmu malou roli, ale zhostila se jí geniálně. Každý si ji dodnes pamatuje. Když jsem ji byla navštívit doma, tak mi hned s mým manželem hádala z kávové sedliny a vypočítala nám naše šťastná čísla. Já měla dvojku, Jiří čtyřku. Když si můj manžel kupoval nové auto, tak si vybral SPZ s číslem 2424. Nikdy se nám v tom autě nic špatného nestalo. Strašně mě mrzelo, že nakonec podlehla svému onemocnění. Dodnes na ni vzpomínám ráda."
HOMOLKA A TOBOLKA
Iva Janžurová: „My jsme se tam s Helenou Růžičkovou moc nesešly. Sice jsme blízko sebe vidět, ale společného natáčení bylo málo. Vím, že v pauzách hodně věštila všem okolo z kávového lógru. Já jsem svou budoucnost znát nechtěla. Jinak na ni moc vzpomínek nemám. Chovali jsme se k sobě hezky, ale nebyli jsme nikdy velké kamarádky."
VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE
Stanislav Zindulka: „Já jsem s ní točil Vlak dětství a naděje. Nejdříve jsem se jí trošku bál, protože jsem měl pocit, že je nezodpovědná, povrchní, ale ona to vůbec nebyla pravda. Byla to báječná žena, nesmírně připravená, zaujatá pro věc. Bylo na ni spolehnutí a když bylo potřeba něco pomoci nebo poradit, tak to udělala."
