Bylo něco, v čem jste si nesedli?
„Nedám do pusy kozí sýr, kdežto pro ni to byla lahůdka. Horší ale bylo to její kouření. Nesnáším kuřáky a Helena vykouřila denně 80 cigaret. To mě štvalo. nesla si ke mně domů hned tři popelníky, kdybych nějaký jako náhodou rozbil… Jinak jsme byli jedna duše ve dvou tělech.“
Nejspíš proto jste spolu natočili legendární Slunce, seno… Byla nějaká scéna, kterou jste musel s paní Růžičkovou točit víckrát?
"Byla to scéna, kdy Helena přemlouvá babičku na posteli,aby si vzala sirup. Ta se točila průběžně celé natáčení, celých šest týdnů, protože jen jsme natočili jeden záběr, vždycky zašlo slunce. A do večera se už neukázalo. Byl to nejdelší obraz mého života.“
Dal jste jí někdy pokyn, který se zdráhala splnit?
„V pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci měla mít podle scénáře ve vlasech hada. Neškodného, miloučkého. Všechna zvířata, myši, žáby, pavouky, hmyz, vše vzala bez diskuze do ruky, ale hada – nikdy! Toho se tak bála, že přes to prostě vlak nejel. I když byla srdnatá a nakonec si ho přece jen nechala vetknout do paruky, aby mi udělala radost, omdlela hned, jakmile se had teplem reflektorů uvolnil a sjel jí z čela přes tvář kamsi do výstřihu… Takže ho má Yvetta Blanarovičová, její dcerunka Černava, kolem krku.“
Jak si Helena Růžičková rozuměla se svými filmovými dětmi v trilogii Slunce, seno… mimo natáčení?
„Brala je opravdu jako svoje děti. V pauzách čekání na slunce seděla na židli a pořád něco pletla. A vyprávěla všechno možné. Holkám rady do života, které jsou neotisknutelné, ale přesné a pravdivé. Dovedla sprdnout dítě i dospělého, pokud si to zasloužili. Prostě velká máma celého štábu.“
