14°C
Ivo měl osm, užíval si léto na dětském táboře. Tam se také od rodičů dozvěděl krutou zprávu. Jeho bratra Josefa zastřelil na okraji Brna sovětský voják! „Jako dítě jsem nedokázal pochopit, co je smrt. Až když bráchu přinesli v rakvi, uvědomil jsem si, že ho už nikdy neuvidím,“ neskrývá i dnes dojetí.
Osudné nedorozumění
Josef seděl s kamarády na okraji cesty a sledoval situaci. Kolem projel motocyklista, který nejspíš špatně zareagoval na pokyny jedné z hlídek. Došlo k tragickému nedorozumění. Voják vypálil ze samopalu varovnou dávku do země, jenže tak nešťastně, že zasáhl chlapce sedícího u kraje silnice. „Jedna kulka prolétla srdcem, druhá zasáhla plíci. Brácha neměl šanci přežít. Navíc k němu voják nepustil delší dobu zdravotníky,“ popsal okamžiky, když přišel o sourozence, Ivo Žemlička.
Na pohřeb 26. srpna do Omic dorazily tři tisíce lidí, smutek se mísil s rozhořčením. Paní Eliška Žemličková napsala s odstupem času dopis Gustavu Husákovi, který zůstal bez odezvy. Vyšetřování úřady zametly pod koberec, sovětská strana spolupráci na vyšetřování ignorovala. Ivo se vyučil nástrojářem, později si ale vybral pro vysokoškolské studium pedagogickou fakultu v Brně. Po dvou letech ale byl se studiem konec.
Některé rány ani čas nevyléčí
„Profesor marxismu-leninismu na přednášce prohlásil, že tvrzení o mrtvých z roku 1968 je nepřátelská propaganda. Postavil jsem se a řekl mu, kdo jsem a co okupanti naší rodině způsobili. A už jsem šel,“ vzpomíná na trpkou zkušenost s normalizací. Dnes úspěšný výrobce implantátů pro mikrochirurgii zůstal z celé rodiny sám. „S tím, co se stalo, se nedokážu smířit. Některé rány ani čas nezahojí.“
21.srpen v Brně
Kromě učně podniku ZKL Josefa Žemličky zastřelili sovětští vojáci v Brně 21. srpna také elektrikáře stejného podniku Viliama Debnára (30). Do konce srpna 1968 v souvislosti s okupací zemřeli v Brně celkem 3 lidé, 14 zraněných muselo vyhledat ošetření v nemocnici.
