Pátek 26. dubna 2024
Svátek slaví Oto, zítra Jaroslav
Polojasno 14°C

Adrianek (2): Lékaři mu přisuzují obrnu, on bojuje a zvládá sedět. Rodina shání pomoc

Autor: Zuzana Zelenková - 
13. dubna 2018
06:00

Malý Adrianek z pražských Strašnic je velký bojovník. Jeho rodiče se ze všech sil snaží, aby se chlapeček postavil na nohy. Trochu jim to hatí závěry lékařů. Přestože se chlapec zlepšuje, z kontroly obvykle odcházejí s tím, že je jeho stav špatný a o moc lépe nebude. Rodiče se ale nenechávají srazit na kolena. Pokračují ve snaze malého chlapce rozpohybovat. A daří se to. I díky pomoci Blesku Adrian mluví a pohybuje se. Z chlapečka, který ještě na podzim jen ležel, by tak jednou mohl být kluk, který bude běhat za míčem. Pokud se ovšem najdou peníze na další rehabilitace.

Chlapeček se narodil za velmi kritických okolností. Nějakou dobu byl při porodu bez kyslíku. On a jeho maminka přežili vlastně zázrakem. Oba si také poleželi pár měsíců v nemocnici. Prognózy lékařů nebyly dobré, nejprve mu dávali den, potom tři, týden… A v úterý Adrianek oslaví dva roky.

Když si rodiče přinesli miminko z nemocnice domů, všechno vypadalo velmi špatně. Postupem času se jim chlapečka ale podařilo „vykrmit“. Zbavil se sondy a maminka Marika jej krmí pomocí injekční stříkačky. Nakonec se u něho vyvinul polykací reflex, který mají běžně miminka automaticky. Jeho stav ale nebyl vůbec dobrý. V podstatě se nehýbal, nemluvil a trpěl záchvaty kašle, protože díky celkovému stavu nedokázal dobře odkašlávat.

Díky Blesku se poprvé posadil

Na podzim se díky Blesk Zprávám a Nadaci Naše dítě Adrian dostal do speciálního slovenského centra Adeli, kde se ho snažili postavit na nohy. Poprvé v životě si sednul. Kvůli nachlazení ale musel pobyt přerušit a další etapu absolvuje v druhé půlce dubna. Přes to všechno udělal neuvěřitelné pokroky. Hýbe se, mluví, zpívá, a dokonce v nemocniční čekárně jezdil na malém kole. Nedosáhl sice na šlapky, ale nohama hýbal, jako by jel. Podle maminky Mariky má rodina zakázáno, aby se do dalšího pobytu v Adeli stavěl na nohy, ale Adrian by podle všeho chtěl, jen se prý bojí. Svůj způsob pohybu si ale našel.

„Sedí na zemi a ručičkama přepádluje. Mám pocit, že má v sobě strach. V Adeli ho v sedu odblokovali za týden, tady u nás, a to máme skvělou rehabilitační, se to nepovedlo od začátku,“ uvedla pro Blesk Zprávy maminka Marika.

Každopádně tohle je jen první fáze pobytu, která stála 2000 eur (cca 50 tisíc korun) a zaplatila ji Nadace Naše dítě. V létě by ale měl Adrian jet do jiného specializovaného centra Arcada Neuromedical v Ostravě. Měli by tu o něj zájem. Léčba ovšem stojí 30 tisíc a na to rodiče, byť tatínek pracuje, nemají. Musejí k tomu všemu totiž ještě platit spoluúčast na speciálním kočárku, který vyjde na 43 tisíc, na speciální židličku pro Adriana našetřili, k tomu všemu ještě chlapci kupují výživu, která na čtyři dny vyjde na 800 korun.

Marika se sice snaží malému dávat stravu, kterou jí zbytek rodiny, ale ten toho zatím moc nesní, v důsledku častého užívání antibiotik má „špatné“ zuby a navíc stále vyžaduje mléčnou stravu. Další pobyt by rodiče stál opět asi 2000 eur.

Rodině chybějí peníze, na Adriana existuje sbírka

Kamarád rodiny Jan Richter chlapci založil internetové stránky a vyzval ke sbírce. Do té ale zatím nic moc nepřibylo. „Adriankovi jsem založil webové stránky, na které jsme umístili Adriankův celý příběh. Na webových stránkách je i odkaz na transparentní účet. Díky stránkám a propagaci na sociálních sítích se nám podařilo vybrat nějakou korunku navíc. Nicméně stále hledáme sponzory, ať už fyzické osoby, nebo podnikatele, aby na malého Adrianka přispěli,“ uvedl Richter pro Blesk Zprávy.

A prognózy lékařů? Přestože chlapec dělá pokroky, pražští lékaři to zatím moc optimisticky nevidí. Maminka to přikládá i tomu, že na neurologii často čekají tři hodiny, dítě je pak unavené, leží a nechce se mu nic předvádět.

„Podle poslední návštěvy u neurologa se máme smířit s tím, že se Adrianek nepostaví a že má dětskou mozkovou obrnu. Také říkal, že to s ním vypadá hodně špatně. Od ostatních takto postižených dětí se ale dost liší, myslím, že moc nevědí,“ prozradila Marika.

Chlapec má ve dvou letech osm kilo, lékaři mu chtějí zavést sondu do žaludku, takzvaný peg. S tím ale rodiče nesouhlasí. Pracně vypiplaný polykací reflex by mohl vymizet. Děti často zleniví a nechce se jim pak kousat už vůbec. „Mám známou, které její dcera ve 12 letech řekla, že chce jídlo raději do bříška, než aby kousala,“ popsala Marika, proč brojí proti výživě v hadičkách.