Pacientům po operaci nádorů mozku pomáhá virtuální realita. Daniel a David vyvinuli pomoc v 16 letech

Danielovi a Jakubovi je nyní 20 a jeden se představuje jako spoluvývojář projektu a druhý jako vedoucí vývojového týmu. Skromně říkají, že měli velkou výhodu, protože během studia na střední škole měli jako první studenti v republice učebnu virtuální reality.

„Zaujalo nás to. Všechno jsme se vlastně naučili od začátku, pomocí internetu,“ popisují oba. „Jednou za námi přišel docent Zdeněk Čada, který měl nápad na projekt, vysvětlil nám, co by potřeboval, a my jsme došli k závěru, že to možné je, že to zkusíme. V té době totiž tady byla virtuální realita úplná novinka, nikdo s ní neuměl pracovat, žádná větší firma. Boom přišel asi až o dva roky později," vysvětluje Daniel začátky projektu.

„Impulsem byla naše klinická zkušenost, protože pacienti po operaci některých typů nádorů mozku, např. vestibulárního schwannomu uváděli, že nemohou jezdit metrem nebo po jezdících schodech, měli problémy v obchodě, protože je rozhodili míjející lidé, nebo i kontrasty v regálech. Vadí jim i míhající se stromy za oknem při jízdě autem. A my jsme si položili otázku, zda bychom nemohli pacienty nějak připravit na tyto situace,“ vysvětluje MUDr. Zdeněk Čada, Ph.D. z Kliniky ušní, nosní, krční 2. LF UK a FN Motol.

Boj s nejzákeřnější rakovinou: Vznikne v Česku screening nádoru slinivky?

Potíže se závratěmi

Vestibulární schwannom je nezhoubný nádor, přesto je nebezpečný, protože může vyrůst do rozměrů, které ohrožují pacienta na životě. „Nádor vyrůstá z osmého hlavového nervu, který odvádí informace z vnitřního ucha, kde je centrum pro sluch a rovnováhu. Nádor se odstraňuje chirurgicky, při operaci se musí přerušit nerv, který vede do rovnovážného centra v mozku,“ vysvětluje Čada.

„Pokud nádor vyjmeme, tak nejčastějším steskem těchto pacientů je závrať,“ popsal Čada a jejich stav přirovnal ke kocovině. Někteří při chůzi padají na jednu stranu nebo jim vadí určité druhy vizuální stimulace, jako je právě například pohyb stromů za oknem při jízdě autem nebo pohyb po supermarketu.

Cvičení ve virtuální realitě jim podle lékařky Zuzany Balatkové umožní začít rehabilitovat ještě v době, kdy po operaci ještě nemůžou vstát z lůžka. V bezpečném prostředí ordinace pod dohledem lékařů jsou pak pacienti vystavení situacím, kterým se v reálném prostředí raději vyhýbají.

S virtuální realitou až domů

Lékaři se podle Čady snaží zvýšit citlivost pacientů na vizuální stimuly a cvičit jejich adaptační mechanismy, což může vést ke zlepšení stoje a chůze. „Dá se předpokládat, že do budoucna to má velký potenciál i u pacientů s chronickými rovnovážnými problémy, kteří nejsou po operaci,“ vysvětlila lékařka.

Jak říká Daniel a Jakub, byl pro ně velký šok vidět, jak jejich projekt pomáhá lidem v praxi. „Ze začátku jsme pracovali na něčem, kde jsme neviděli výsledky, a pak nám pan docent ukázal, jak to funguje, a my jsme jen koukali,“ popsal Jakub a dodává, že pro něj a kolegu, jako  ajťáky, je nemocniční prostředí vzdálené, ale jsou rádi, že jejich práce je skutečně přínosná.

Podle vývojářů je cílem software zjednodušit do té míry, aby tuto formu rehabilitace mohli pacienti používat i sami doma. Dosud rehabilitaci podstoupila asi třicítka lidí, pro potřeby studie lékaři tuto metodu porovnávají s pacienty rehabilitujícími jinými způsoby.

„Cílem celého projektu je vlastně udělat z toho obecnou rehabilitační platformu, která by pomáhala s více chorobami,“  uzavírají mladí vývojáři.