Slavné české vánoční ozdoby: Kde se vzaly slaměné nebo foukané? A úspěch perličkových

Nejdříve se musíme podívat, jak vůbec tradice věšení ozdob na vánoční stromky začala. Podle zpravodajského serveru Národního muzea lidé nejdříve ke zdobení používali jablky, ořechy nebo různé sladkosti pro děti, tehdy se psalo 19. století a lidé se s konceptem vánočních stromků seznamovali.

Používání přírodních materiálů převažovalo dlouho. Ve městech se sice koncem 19. století začaly objevovat i průmyslově vyráběné ozdoby, avšak velká část lidí bydlela na venkově a tak je nepoužívala. Jak upozorňuje muzeum s odkazem na své etnografické oddělení, stále převažovala například sušená jablka, určitě ne sláma, jelikož tu si tehdejší lidé pojili se smrtí.

Slámová krása v jizbě

Vlastně se u nás po slámě sáhlo až za velmi dlouho dobu – v 60. letech minulého století, uprostřed hlubokého komunismu, kdy ozdoby vyrobené z ní začalo prodávat Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) v prodejnách Krásná jizba.

Pro mladší ročníky, ÚLUV vzniklo v roce 1945 na základě dekretu tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše. Byl to veřejnoprávní podnik pečující o lidová a drobná řemesla, jehož cílem bylo navázat na úspěšný Svaz československého díla. Ten v Krásné jizbě prodával nejrůznější předměty na výzdobu bytu, ÚLUV eventuálně převzalo jak celý koncept, tak prodejny a udělalo z nich prostor pro zakoupení výrobků z přírodních materiálů.

Otevírací doba o svátcích: Kde si nakoupíte na Štědrý den a kdy vám dovezou nákup až domů?

Slaměné vánoční ozdoby byly ideálním artiklem do Krásné jizby, po celém Česku se staly velmi populárními, lidé je kupovali ve velkém. Jejich tvorba se navíc postupně rozšířila, začali je vyrábět i různí menší podnikatelé a soukromé osoby. A obliba v různé míře vydržela dodnes, přežila i ÚLUV a jeho prodejny, které krátce po revoluci nezvládly pokus o privatizaci.

Výrobě slaměných ozdob se přes 30 let věnuje například manželský pár Kratochvílových z úpatí Vysočiny. Jejich výrobky se dostaly až do Ameriky, Japonska nebo Argentiny, během života jim prošly rukama tisíce ozdob. Stejně tak se dlouhé roky slaměným ozdobám věnuje známý folklorista František Zuska, držitel několika cen. Ten také intenzivně vyučuje mladou generaci, aby tradice pletení ze slámy nebyla zapomenuta.

Kdo nefouká, není Čech

Kromě slaměných ozdob najdeme v českých domácnostech i foukané ze skla. Původně se k nám dostaly v půlce 19. století z Německa, centrem jejich produkce bylo durynské město Lauscha. A proč se vůbec z ovoce a ořechů přešlo na sklo? Těžko tuto informaci v dnešní době potvrdit, ale traduje se, že když prvního skláře (Němce) napadlo vytvořit první foukanou skleněnou vánoční ozdobu, byla špatná úroda. Lidé na stromky neměli co věšet, a tak ho napadla tato varianta. Vyfoukal skleněné jablko.

Nápad se ujal, skláři začali skleněné ozdoby tvořit častěji a nakonec se produkce dostala i do Česka, hlavně na východ a sever Čech. Jak popisuje dnešní výrobce těchto ozdob Glassor, do první světové války se u nás foukaly pouze skleněné duté perle a byly natolik oblíbené, že se vyvážely i do Indie. Z perel se vyráběly celé ozdoby, produkce jen v Jizerských horách a v Krkonoších uživila přes 4000 lidí.

Po první světové válce se výroba utlumila, pro skláře už výroba perel nebyla rentabilní a zbyli jen skalní nadšenci, kteří se řemeslu dál věnovali. Obrození nastalo až tehdy, kdy sklářský ústav v Hradci Králové dovezl z Německa skláře, jenž Čechům ukázal, jak foukat ozdoby německého typu (tedy žádné perly, ale velké koule a jiné tvary). Eventuálně vzniklo celé Sklářské družstvo pro výrobu foukaných vánočních ozdob.

Křehká vánoční klasika: Nejlepší mandlové hříbečky, vosí hnízda a pusinky

Nový typ vánočních ozdob byl naprostým hitem, čeští skláři v jejich výrobě excelovali a stát je podporoval. Od 30. let minulého století se začaly vyvážet i do zahraničí, hlavně do USA, navíc se intenzivně pracovalo na tom, aby se česká verze odlišila od německé. Ozdoby nakonec získaly několik mezinárodních ocenění, například kolekce v roce 1935 na světové výstavě v Bruselu obdržela cenu „Grand Prix“ a pak znovu v roce 1958 zlatou medaili „Expo 58“. Češi konkurenci z města Lauscha takříkajíc rozdrtili.

Dodnes je Česko významným hráčem ve výrobě foukaných skleněných vánočních ozdob. Minimálně těch kvalitních – poslední roky se české výrobky musí potýkat s čínskou konkurencí, ale řemeslo neupadá. Stále se jich tu vyrábí ohromné množství a vyváží se do celého světa, některé firmy mají téměř stoletou tradici – třeba Vánoční ozdoby, DUV-družstvo z Dvoru Králové nad Labem. Je největším výrobcem v Česku a jeden z největších v EU.

Ke tradici se hlásí i již zmíněný Glassor nebo společnosti Ozdoba, Irisa, Ornex a Slezská tvorba, výrobní družstvo, Opava. A kdo by si chtěl ozdoby jen prohlédnout, může vyrazit do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Není náhodou, že právě jeho kurátoři se starají o největší sbírku skleněných vánočních ozdob na světě.

Perličky z Poniklé ocenilo UNESCO

Abychom ale nezapomněli na perličkové ozdoby. Po válce už tak běžné nebyly, ale ani neupadly do zapomnění. Dodnes je vyrábí firma Rautis manželů Kulhavých z Poniklé na Semilsku a tvrdí, že se jí podařilo zachovat staré technologie, ty samé z přelomu 19. a 20. století. Její snahu loni ocenilo UNESCO a výrobu perličkových vánočních ozdob zařadilo na seznam světového nemateriálního kulturního dědictví.

Dosud mělo Česko se seznamu jen slovácký verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, sokolnictví, jízdy králů na jihovýchodě České republiky, česko-slovenské loutkářství a modrotisk.