Komunisté mu hlavu omlátili o záchodovou mísu a surově ho zbili: Disident Vladimír Hučín slaví 70
Disident Vladimír Hučín (70) byl od útlého věku zapřísáhlým odpůrcem komunistického režimu. V 19 letech byl kvůli svým dlouhým vlasům a tričku Led Zeppelin brutálně zmlácen komunisty. Později v 70. letech za pomoci náloží opakovaně sabotoval komunistické akce. V roce 1984 byl odsouzen na 2,5 roku za bombový útok na dům spolupracovníka StB. Před Sametovou revolucí podepsal Chartu 77. V roce 2001 byl znovu zatčen a obviněn z provedení výbuchů na Přerovsku, které sám jako zaměstnanec BIS vyšetřoval. Rok strávil ve vězení a soud ho až v roce 2007 zprostil veškerých obvinění.
Příběh disidenta Vladimíra Hučína, který 25. května slaví sedmdesátiny, by svým obsahem vydal na filmové či seriálové zpracování. Školní léta strávil Hučín v Přerově. Krátce po vyučení mechanikem nastoupil do podniku Meopta, ale dlouho v něm nepobyl. „Šel jsem na jemnou mechaniku do Meopty, tam jsem se vyučil, ale tam zas byl problém, že to byl z velké části vojenský podnik. Zde se vyráběly strategické komponenty pro armádu a měli to pod sebou už tehdy Sověti a jejich poradci. Já jsem se tam tedy vyučil jemným mechanikem a hned jsem odmítl vstoupit do Socialistického svazu mládeže, což vyvolalo proti mně ohromnou negaci," popsal disident pro Paměť národa.
Krátce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 se rodině Hučínových podařio vycestovat na svobodný západ. Tam byl mladý Vladimír naprosto uchvácen nejen jinými, mnohem volnějšími poměry než panovaly v Československu, ale také módou.
Když se s rodiči nakonec do Československa na podzim roku 1968 vrátil, pocítil změnu společenské atmosféry po invazi vojsk. Měl dojem, že jsou všichni proti němu a „komunistické oči“ ho stále sledují. To se mu potvrdilo v květnu 1971, kdy byl tehdy 19letý Vladimír s kamarádem na koncertě ve starém kulturním domě v Přerově. Komunisté tam právě oslavovali 50. výročí založení Strany a mladík s dlouhými vlasy, a navíc v triku s kapelou Led Zeppelin, se jim očividně moc nelíbil.
Vyrvali mu vlasy a surově ho zbili
„Přišel jsem tam a viděl prapory a transparenty ‚Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak‘ a různá další hesla. Bylo tam plno soudruhů, někteří už hodně opilí, taky milicionáři a sovětští důstojníci. Když mě viděli, tak postupně ztichli. Snažil jsem se jich nevšímat, koupil jsem ty kofoly, ale jeden ke mně přistoupil, vyrazil mi je z ruky. Pak mě chytli a zatáhli na záchod,“ vzpomínal pro Paměť národa Hučín. Tam ho soudruzi surově zbili. Značně posilněni alkoholem se nebáli ani vzít mladíka za hlavu a surově s ní praštit o záchodovou mísu takovou silou, až se rozlomila na kusy. Dlouhé vlasy, které jim také nebyly po chuti chlapci nemilosrdně vytrhali.
Vladimír si v nouzi vzpomněl na to, že má v kapse nůž. Toho se soudruzi zřejmě zalekli a teenagerovi se tak podařilo z kulturního domu utéct. Po cestě potkal své kamarády, kteří nemohli uvěřit, co se mu stalo. Přátelé zakrváceného Hučína přesvědčili, že se všichni do podniku vrátí a útočníci se jistě za vše omluví a uvedou to na pravou míru. Jenže to se nestalo a došlo k velké rvačce.
Hučín byl následně obviněn z účelné provokace, pobuřování a ublížení na zdraví a odsouzen k nápravnému opatření. To ho jen utvrdilo v jeho životním přesvědčení, že s komunisty se musí zatočit.
Sabotoval nákladní vlak
V průběhu 70. let začal vylepovat plakáty s protikomunistickými hesly a posílal je i do světa, zavěšené na balonech, plněných vodíkem. „Kdysi tady byla nějaká delegace komsomolů na tenise, a teď tam objevily letáky: ‚Pryč se sovětskou diktaturou‘, tak velký vyšetřování, ale nemohli zjistit pachatele. A když jsem to slyšel, tak mě to ještě víc motivovalo," vyprávěl vcelku pobaveně Hučín.
Jenže jeho apetit provokovat se stupňoval a tak přidal na intenzitě. V roce například 1973 zničil s pomocí dvou časovaných náloží obří transparent s nápisem „Se Sovětským svazem na věčné časy“. V následujících letech se jeho aktivity ještě stupňovaly. S jedním společníkem se Hučínovi dokonce povedlo narušit oslavy VŘSR tím, že na akci se zhruba 2 000 účastníky umístili dýmovnice se slzným plynem. StB byla v koncích a rozhodla se nasadit volavku - informátora Antonína Mikeše.
Ten se s Hučínem rychle spřátelil a vykládal mu, že je tajným agentem západoněmecké tajné služby. Což ovšem nebyla pravda a Hučín tuto fintu v roce 1983 prokoukl. Disident se tak rozhodl, že provede za pomoci komplice demonstrativní útok výbušninou na Mikešův dům. Druhý den po útoku byl Hučín společně s kamarádem Brázdou zadržen a násilně psychicky i fyzicky mučen. Brázda mučení nakonec nevydržel a StB vyzradil, kde se nachází skrýš s důkazy. V roce 1984 byl pamětník odsouzen na 2,5 roku za mřížemi. V té době mu zemřel otec, ale policie byla natolik přísná, že Hučína na nepustila ani na pohřeb.
Třetí odboj pro něj nikdy neskončil
Po svém propuštění v roce 1986 podepsal byl Hučín stále hlídán StB. Ve stejném roce tako podepsal Chartu 77 a kamarádil se s disidenty. 17. listopad 1989 ovšem v ulicích neslavil, neboť byl den předtím zadržen kvůli pobuřování.
Paradoxně se Hučín stal po revoluci pověřen předsedou občanské komise, která prověřovala a vyslýchala příslušníky Státní bezpečnosti. Stal se také místopředsedou a nejmladším zakladatelem Konfederace politických vězňů. Ta ho následně doporučila pro práci v olomoucké pobočce BIS, kde měl na starosti levicový extremismus.
Roku 2001 byl Hučín znovu zatčen a obviněn, že provedl výbuchy na Přerovsku, které sám jako zaměstnanec BIS vyšetřoval. Rok strávil ve vězení, byl veřejně skandalizován, ale soudy ho v roce 2007 nakonec zprostily veškerých obvinění. Jak sám s nadsázkou Paměti národa přiznal, třetí odboj pro něj neskončil ani po revoluci.
Témata:
Související
