Vlakoví partyzáni: Jak běloruský odboj na železnici přispěl k chaosu ruské invaze na Kyjev
Tajná síť železničářů, hackerů a disidentů z řad bezpečnostních složek zasela chaos do logistiky ruské invaze na Ukrajinu, píše Washington Post. Své akce nemohli dokumentovat triumfálními videi jako Ukrajinci bránící svou vlast, neboť jim v diktátorském režimu Alexandra Lukašenka hrozí perzekuce, a tak se možná jejich příspěvek ke zdržení okupantů podceňuje.
Když se první ruské jednotky začaly valit z Běloruska na Ukrajinu, očekávaly hladký, bleskový postup na Kyjev. V otázkách zásobování a dopravy posil Rusové široce spoléhali na hustou železniční síť. Nevzali však v potaz drážní sabotéry v Bělorusku.
Hned v prvních dnech vpádu, koncem února, se do akce dala síť železničářů, hackerů a policistů nesouhlasících s Lukašenkovým režimem i s válkou proti Ukrajině, na které se jejich vlast podílí. Vně Běloruska jejich útoky nevyvolaly velkou pozornost, zastínila je překvapivě úspěšná obrana Ukrajinců a na druhé straně ruská brutalita, šlendrián a pak potupné stahování se od Kyjeva. Analytici neúspěchy invaze připisují kombinaci srdnatému vzdoru obránců a taktických chyb špatně připravených ruských sil.
Běloruští sabotéři si ale mohou připsat zásluhy za to, kterak přispěli k zásobovacímu chaosu, který rychle pohltil invazní síly nechávaje jednotky uvíznuté na frontě bez potravin, paliva i munice. „Mohli sehrát větší roli v Ruském neúspěchu u Kyjeva, než si uvědomujeme,“ konstatuje reportérka Washington Postu Liz Slyová.
„Jsou to kurážní a čestní lidé, kteří nám pomohli,“ ocenil je Oleksandr Kamyšin, šéf Ukrajinských drah. V počátcích invaze běloruské kolegy vyzval, aby neposlouchali zločinné rozkazy svého diktátora a nenechávali k jižnímu sousedovi jezdit vojenské vlaky. V polovině března už Kamyšin mohl konstatovat, že bylo kolejové propojení obou zemí přerušeno.
Šlo o prosté, leč efektivní útoky. Cílili na ovládání signalizace – semaforů, potažmo výhybek, pro plynulý provoz na kolejích nezbytných. Na celé dny dokázaly sabotáže dopravu paralyzovat, Rusové se tak místo vlaků, na nichž se jejich armádní logistika zakládá, museli spoléhat na auta. Vozový park nápor nezvládal, snad i špatné údržbě a korupci, výsledkem byl neslavný šedesátikilometrový konvoj zaseknutý severně od Kyjeva, který se nedokázal do bojů platně zapojit.
Je těžké zhodnotit, nakolik šlo o špatné plánování ruských generálů a nakolik k chaosu přispěli odbojní Bělorusové – v zemi nesmějí fungovat nezávislá média, informace jsou hlavně od exilových skupin. Každopádně bez automatické signalizace vlaky musely jezdit tařka krokem, což kapacitu tratí drasticky omezilo, konstatuje Emily Ferrisová, výzkumnice z londýnského Ústavu královských jednotných služeb.
„Vzhledem k ruskému spoléhání na vlaky jsem si jistá, že to k některým problémům, co měli na severu, přispělo. Zpomalilo to jejich pohyb,“ cituje ji Washington Post. „Nemohli postupovat dál na ukrajinské území a zamotaly se jim zásobovací linie, když museli spoléhat na náklaďáky.“
I když se konvoje na kyjevská předměstí dostaly, zdržení poskytla Ukrajincům několik cenných dní na zformování účinné obrany, komentuje Jurij Ravavoj, běloruský odborář a aktivista, který před Lukašenkovou perzekucí uprchl do Polska po zfalšovaných volbách a vlně protirežimních protestů roku 2020. „Nemůžu říct, že bychom byli ten nejdůležitější faktor, ale byli jsme důležitá cihla v celé té stavbě,“ prohlásil Ravavoj.
Lekce proti nacistům
Paradoxně se sabotéři inspirovali z období, které Kreml dodnes ohromně velebí – druhé světové války. Nacistické okupaci Bělorusové vzdorovali právě sabotážemi na trati – vyhazovali do vzduchu koleje i stanice, aby narušili zásobování Wehrmachtu. Dodnes se tam děti učí o Železniční válce, velebeném triumfu, který posléze ulehčil Rudé armádě vytlačování nacistů.
O osm dekád později je to údajné vytlačování nacistů, kterému se Bělorusové snaží bránit. Mnoho lidí nesouhlasilo, už když se v Bělorusku shromáždily desetitisíce ruských vojáků pod záminkou společných cvičení. Novou motivaci dostali disidenti a opoziční sítě zformované předloni po volbách, v nichž Lukašenko nejspíš podvodem upřel vítězství Svjatlaně Cichanouské.
A někteří z nich našli praktickou cestu, jak pak brzdit invazi na Ukrajinu. Druhá železniční válka nebyla krvavá jako ta proti německým nacistům – teď si partyzáni dávali záležet, aby nikomu neublížili. „Nechtěli jsme zabít žádné ruské vojáky ani běloruské mašinfíry. Využívali jsme nenásilné způsoby, jak je zastavit,“ ujišťuje Ravavoj. Zaměřili se zkrátka na techniku, na které jsou vlaky závislé.
„Běloruští partyzáni podnikli od začátku války řadu sabotážních akcí na železnice po Bělorusku,“ tweetovala přehled 11 akcí Cichanouská. „Narušují železniční systém, aby se ruská vojenská technika nemohla pohybovat. Navzdory riziku násilí a zadržení se naši lidé přidávají k protiválečnému hnutí.
„Bělorusové jsou proti této válce, poněvadž Ukrajinci jsou naši bratři a sestry, nikdy v historii jsme nestáli proti Ukrajině. Lukašenkův režim naši zemi do této války vtáhl a udělal z ní nepřítele Ukrajiny,“ uvedla Cichanouská v rozhovoru pro Washington Post.
„Rusové vzdali dobývání Kyjeva také kvůli nestabilní železniční logistice,“ dodal na twitteru její poradce Franak Viačorka. „Formace se zpožďovaly, plány byly narušovány. Až ukrajinská armáda zase ovládne hranici, Rusové 'blitzkrieg' nezopakují.“
Detaily útoků i jejich organizování Ravavoj i ostatní nadále tají, „železničním partyzánům“, jak jsou teď známí, by stále mohly hrozit postihy od represivního aparátu.
Šlo o tři hlavní skupiny – zběhové od tohoto aparátu, počítačoví specialisté a samozřejmě zaměstnanci drah, přibližuje podplukovník Alexandr Azarov, jeden z bezpečnostních zběhů. Ve Varšavě nyní vede skupinu Bypol – svaz běloruských bezpečnostních příslušníků, kteří prosazují návrat demokracie.
Dva lidé přišli o život při ranním ostřelování Chersonu na jihovýchodě země ruským dělostřelectvem, napsal server Ukrajinska pravda s odvoláním na oblastní úřady. Ty informovaly také o několika zraněných.
Na konci června žilo v České republice legálně 1,091 409 cizinců. Za rok jich přibylo téměř 35 000. Nejvíce bylo Ukrajinců, následovali Slováci, Vietnamci a Rusové. Ve zprávě o migraci za druhé čtvrtletí letošního roku to uvedlo ministerstvo vnitra. Cizinci podle úřadu v současnosti tvoří 10,3 procenta populace ČR. Více než třetina z nich žije v Praze.
Rusko v noci na dnešek vyslalo proti Ukrajině 53 dronů, z nichž se 45 podařilo protivzdušné obraně zneškodnit, tvrdí ukrajinské letectvo. Byly zaznamenány zásahy osmi dronů na pěti místech, dodalo bez dalších podrobností.
Drážní zaměstnanci sympatizující s partyzány vynášeli informace o ruských pohybech i umístění klíčové infrastruktury; data pak šířila železničářská skupina na sociální síti Telegram. Odtud je čerpali samotní sabotéři. „Naše hnutí není centralizované, dodal Azarov. „Není tu žádný vůdce odboje, jen desítky skupin.“
Série pěti sabotážních útoků na řízení signalizace od 26. února vlaky takřka zastavila, říká Sergej Vojtěchovič, bývalý železničář, nyní v Polsku vedoucí jedné komunity drážních odbojářů. Posledního února už satelitní snímky začaly ukazovat roztažený ruský konvoj náklaďáků a tanků mířící z Běloruska na Kyjev – který se do týdne zasekl, mnohá vozidla porouchaná, další bez paliva.
Vedle 11 velkých sabotáží docházelo i k četným menším, připomíná poradce Viačorka - mašinfírové třeba odmítali vézt ruskou techniku.
Paralelně pak bojují „kyberpartyzáni“ – skupina IT expertů, kteří působí z exilu. Dohromady se dali už roku 2020, od té doby podnikají kyberútoky na běloruskou diktaturu. Už v lednu letošního roku se zaměřili na běloruské železnice, když rostla jistota západních tajných služeb, že Rusové ukrajinské hranice překročí. Infiltrovat počítače státního podniku bylo prý snadné, říká mluvčí kyberpartyzánů Julijana Šemetovecová – pořád používají operační systém Windows XP z roku 2001, který už osm let nedostává bezpečnostní podporu a má mnoho zranitelných míst.
Běloruské úřady se pustily do operací proti sabotážím a snažily se jejich strůjce dopadnout. Ministerstvo vnitra prohlásilo poškození drážní infrastruktury za teroristický čin, což znamená dvacetileté vězení. „Infrastruktura běloruské železnice byla převzata pod kontrolu orgánů vnitřních záležitostí a vnitřních jednotek,“ informovalo ministerstvo na Telegramu 2. března.
Desítky železničářů (podle Viačorky přes 40) policie zadržela, spíše namátkou, v telefonech jim hledala kontakty s partyzány. Nejméně 11 jich skončilo ve vazbě. Běloruští vojáci zatím dostali úkol hlídat tratě – pěšími patrolami, potažmo drony. Začátkem dubna KGB (běloruská tajná policie si ponechala sovětskou zkratku) ohlásila, že nachytala tři údajné sabotéry u Babrujska, televize odvysílala záběry krvácejících mužů s obvázanými koleny. Prý vzdorovali zatčení.
Pokoušet se o sabotáže už teď je příliš nebezpečné, ale svůj úkol železniční partyzáni splnili – Rusové už odtáhli. Sabotáže na dráze však pokračují – jenže ne v Bělorusku, nýbrž v Rusku; po Telegramu se šíří fotky zničených signalizačních přístrojů. Vytáhli Bělorusové do protiútoku? „Hranice mezi Běloruskem a Ruskem jsou otevřené,“ uvedl Vojtechovič.
