Ženy ubité sekerou, sekáčkem i 41 ranami: Útoky na ženy v Česku děsí, femicida není jen normální vražda, varuje odbornice
Nejméně dvě bestiální vraždy žen aktuálně v Česku řeší soud. Třetí případ, primář (40), který je obviněn z vraždy lékařky v Plzni a pokusu o vraždu a znásilnění další ženy, na spravedlnost teprve čeká…
Se sekáčkem a noži na partnerku
Příběhy domácích vražd jsou nelítostné. Roli v nich hraje žárlivost i výhrůžky. Soud s mužem (31), který loni v předvánočním čase v Novém Boru nožem a sekáčkem 41 ranami zavraždil svou družku a mámu dvou dětí, právě probíhá. Ubodaná žena chtěla od svého partnera odejít a začít nový život…
Dupal matce svých dětí na hlavu
Se stejnou brutalitou si počínal i recidivista Alexandr Klempar (35). Ten před svým vražedným běsněním nejprve intenzivně vyhrožoval. Poté letos na pražském Žižkově své bývalé partnerce (†35) a matce společného několikaměsíčního chlapečka zasadil kuchyňskými noži řadu ran do celého těla včetně obličeje a krku, navíc jí dupal na hlavu. Její kamarádce proťal míchu a způsobil jí tím doživotní ochrnutí. Byl odsouzen na doživotí.
Co je femicida?
Obě tyto události vykazují jasné znaky femicidy, tedy úmyslné vraždy žen, protože jsou to ženy. Většinu případů femicid páchají partneři nebo bývalí partneři a všemu často předchází dlouhodobé domácí násilí, vyhrožování nebo zastrašování i sexuální násilí. Typickým motivem je fakt, že od agresora žena odešla nebo chce odejít.
V případě primáře, kterého policie v úterý obvinila z vraždy mladé lékařky (†28) a také z pokusu o vraždu a ze znásilnění druhé ženy (37), zatím není jasné, co bylo motivem jeho šíleného činu a jaký vztah k oběma ženám měl. Jisté je, že na konci děsivého běsnění stojí zmařené a zničené životy.
Podle statistik je v Česku ročně spácháno asi dvacet femicid. Dá se podobným vraždám žen zabránit? „Stát obecně data o femicidách v podstatě nesleduje, eviduje si v rámci policejních statistik informace o vraždách, ale femicidy tam nejsou nijak označované ani pojmenované a není záruka, že z toho, co se eviduje, někdy nevypadnou. Totéž však platí pro celou oblast násilí na ženách,” říká vedoucí právních služeb organizace pro Fem Petra Presserová.
Kolonka navíc
„Dnes ze statistik zjistíme pohlaví, a jestli oběť a pachatel byli v příbuzenském stavu, ale nejde z nich udělat jednoznačnou linku, jestli šlo o partnera nebo partnerku. Bylo by potřeba doplnit statistiky o ukazatel, který by to takto označil,” dodává Jitka Poláková, ředitelka proFem a navrhuje řešení:
„Nestálo by to žádné úsilí navíc, stačilo by přidat jen jeden sloupeček v tabulce. Podobně bychom mohli schraňovat data i o sebevraždách, a o tom, zda souvisí s týráním ze strany partnera."
Ve většině případů totiž nejen vraždám předchází dlouhodobé týrání, fyzické či psychické násilí, stalking nebo výhrůžky. Pokud by se podařilo snížit případy partnerského násilí, snížil by se významně i počet vražd žen, domnívá se organizace proFem.
Policejní statistika
Také Barbora Urbanová z iniciativy Pod Svícnem má stejný názor. „Pro tento fenomén musí existovat policejní statistika. Definovat si znaky a podle toho vykazovat, co se kde stalo. Jakmile budeme mít data, jednotlivé případy, budeme vědět i scénáře. Po jak dlouhé době se oběť ozvala poprvé policii? Proč ta nic neudělala? Jen pokud se začnou přesně tyhle věci vyhodnocovat, můžeme se posunout dál,“ vysvětluje pro Blesk.cz.
Musíme zpětně hodnotit
Nad problematikou femicidy se pro Blesk.cz zamýšlí i známá advokátka Lucie Hrdá. K tomu, aby mohla existovat prevence femicid, je podle ní naprosto zásadní, aby se její konkrétní případy zpětně vyhodnocovaly. „Pokud bychom pouze zavedli evidenci femicid, tak nám to k ničemu nepomůže. My musíme vyhodnocovat například, zda oběti před tím opakovaně volaly o pomoc a z jakého důvodu se jí nedočkaly. Případně, jak ta pomoc vypadala, a vyhodnotit její účinnost. Popřípadě proč nevolaly, i když tu potřebu měly,“ vysvětluje Lucie Hrdá.
Podle advokátky by se samozřejmě měl vyhodnotit i způsob zacházení s poškozenými, které přežily, a práci s jejich rodinou. „Tyto věci zpětného vyhodnocování jsou to jediné, co může jako prevence zachraňovat,“ dodala Lucie Hrdá.
Na femicidu se nevěří
Důležitost prevence potvrzuje i Barbora Urbanová z iniciativy Pod Svícnem. „Na tu se u nás dlouhodobě kašle v mnoha tématech, ale musíme si uvědomit, že tady jsou skutečně fatální dopady. Problém za naši iniciativu vidíme i v tom, že se stále nevěří, že je femicida problém.
Viděli jsme to opakovaně na svých sociálních sítích, jakmile ji zmiňujeme, máme obrovsky nepříjemnou zpětnou vazbu. Prý proč tomu nemůžeme říkat normálně, tedy vražda. Na to existuje jednoduchá odpověď. Protože to za normální nepovažujeme,“ dodává Barbora Urbanová.
Podle odbornice na domácí násilí bývá běžné, že pachatel bývá typ, do kterého by to nikdo neřekl. „Profily pachatelů je možné dělat, neřeší to ale problém. Spíš je potřeba zasahovat mnohem dřív v případě jakýchkoliv násilných činů, protože i z toho sympaťáka, který »jen« fackuje, se může vyklubat nemocný agresor,“ soudí.
Nastražte uši
Velmi důležitou roli ale hraje i sousedský faktor. „Často po tragédii slyšíme větu: „Slyšel (a) jsem tam mlácení nebo volání o pomoc, ale brzy to přestalo,“popisuje Barbora Urbanová, podle které sousedi bohužel často nechtějí slyšet, že se děje něco špatného a neví, co mají v danou chvíli dělat. „Přitom stačí občas jen zazvonit a zeptat se, zda je vše v pořádku, pokud nechtějí hned volat PČR. Je důležité v tomto směru edukovat i společnost. Aby nebyla lhostejná, a pokud někdo volá o pomoc, raději ji zavolat, než si to pak vyčítat,“ dodává Urbanová.
Většina domácího násilí vzniká doma.
Proto je třeba uzákonit zákaz sňatků.