8°C
Bánští záchranáři vzpomínají na orlické vraždy: Věděli jsme, kdo jsou oběti! V Devadesátkách zapomněli na miniponorku
Václav Pošta a Tomáš Hradil se před 27 lety společně s dalšími kolegy-báňskými potápěči podíleli na vytažení tří těl z Orlické přehrady. I oni tak byli předlohami pro některé z postav divácky oblíbeného seriálu Devadesátky. Jaký má dvojice záchranářů na pořad názor? Podle Tomáše a Václava v seriálu nezaznělo třeba to, že použili i miniponorku, která tehdy byla naprostým unikátem.
Orlické vraždy se do české kriminalistické historie zapsaly jako případ, který překvapil svou brutalitou, ale i promyšleností. Nejvíce pak šokovalo to, jak se vrazi zbavovali těl, zejména tří z nich. Ty totiž shazovali ze Žďákovského mostu do Orlické přehrady. První tělo bylo zabalené v pletivu, další dvě pak v zavařených sudech.
Nakonec tři vrazi - Ludvík Černý, Karel Kopáč a Vladimír Kuna spravedlnosti neutekli a soud je poslal do vězení. Černý jako vykonavatel všech vražd dostal doživotí. Celkově zabili pět lidí, všechny kvůli penězům.
Velmi populární seriál Devadesátky tuto kauzu znovu přiblížil. Zejména to, jak se kriminalisté pražské mordparty snažili těla z vody vytáhnout a kdo jim v tom pomáhal. Šlo o potápěče z Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě. Mezi nimi byl i Václav Pošta a Tomáš Hradil.
Ti v rozhovoru pro deník Právo poukazují některé detaily, o které divák v seriálu nezavadil. Kriminalisté se prý nejprve obrátili na německou policii, ta si ale za akci řekla neskutečných 20 milionů korun. To by si tehdy policie nemohla dovolit.
Proto se obrátili na potápěče z Ostravy, kteří tehdy měli tu nejmodernější techniku, o které se policejním potápěčům mohlo jen zdát. Například miniponorkou, která byla naprostým unikátem. Navíc jim nabídli daleko lepší cenu. Oba potápěče ale mrzí, že o ní není v seriálu jediná zmínka.
Dlouhé přípravy
Na samotnou akci se připravovali dlouhých šest týdnů. „Neupeklo se to během jedné návštěvy, ale trvalo to tak šest neděl, než jsme na to kývli. Bylo třeba vyřešit řadu věcí, a to jak technickou, tak morální přípravu, protože potápět se do hloubky 60 metrů a níže, to už je špičkový výkon,“ vyprávěl Pošta.
Navíc s akcí museli souhlasit i tehdejší šéfové OKD, pod které spadali. Museli vyřešit, jak nahradí chybějící zaměstnance, cenu za práci, ubytování, dekompresní komoru nebo třeba i osobní bezpečnost. V době, kdy se pátrací akce začala připravovat, vrahové stále běhali na svobodě.
Odstřelovači a naprosté utajení
Důležité také bylo, aby se o pátrání nedozvěděli jak samotní pachatelé, tak i média. Všechno muselo působit tak, že jde o akci, kterou nevede policie. „K Orlíku jsme přijeli auty s jinými poznávacími značkami, kolem přehrady se pohybovalo několik ostřelovačů a spousta policistů v civilu," říká v rozhovoru Václav Pošta.
Oni sami měli i z celé akce obavy, šlo přeci jen o vrahy. Policie měla ale celou akci dobře připravenou, prakticky všichni policisté byli v civilu. I chodci v lese, stanující lidé či dokonce líbající se milenci na mostě. Potápěči o případu věděli všechno, museli ale dodržet mlčenlivost.
Ponorka pomohla
Samotná ponorka při pátrání zastala důležitou roli. S ní prohledali vzdálenější dno od mostu, potápěči se tak mohli soustředit na konkrétnější úsek přímo pod pilíři. Bánští záchranáři si myslí, že je škoda, že se o ní v seriálu nemluvilo. Prý funguje dodnes. Koupili ji od Američanů.
Témata:
Související
