7°C
Airbusu za letu uniklo veškeré palivo: Piloti museli s obřím letounem na nejbližší letiště doplachtit!
V noci z 23. na 24. srpna 2001 došlo k nezvykle dramatické situaci při letu airbusu kanadské společnosti Air Transat. Z důvody poruchy vypověděly službu oba motory. Pilotům nezbylo nic jiného než s obřím letounem na nejbližší letiště doplachtit, a zachránit tak život několika stovek lidí!
Piloti si krátce po startu z Toronta do Lisabonu na svých přístrojích všimli podezřelého hlášení. V levém motoru bylo něco v nepořádku s olejem. Měl mít nízkou teplotu a vysoký tlak. Tyto hodnoty měly piloty varovat, že se děje obrovský malér – z letounu uniká palivo. Kapitán Piché měl ovšem pouze podezření, že jde o falešná varování, a tento názor sdílel se svým řídicím střediskem údržby, které jim doporučilo situaci monitorovat. Palivo mezitím unikalo z prasklého potrubí.
Další pochybná varování na sebe nenechala dlouho čekat. Přístroje piloty varovaly o nerovnováze v obou palivových nádržích. Ani to Pichého a druhého pilota nějak nezneklidnilo. Podle klasického postupu pouze přečerpali palivo tak, aby nerovnováhu vyrovnali.
Další litry paliva tak jen dále unikaly do prostoru. Přibližně v tu dobu přišla krutá zpráva - motor číslo dvě přestal fungovat. To už piloti museli jasně zareagovat. Rozhodli se upustit od letu do Lisabonu a nouzově přistát na Azorských ostrovech. S jedním motorem by nic takového nebyl problém, piloti jsou pro podobné situace vycvičeni. Stačilo jen slétnout do nižší letové hladiny tak, jak to nařizovaly příručky, a doletět až na Azory.
O třináct minut později ale přišel šok. Službu vypověděl i motor číslo jedna. V tu chvíli se letoun nacházel ještě dlouhých sto třicet kilometrů od zmíněného letiště. Nezbývalo nic jiného, než se pokusit s obřím letounem na Azorské ostrovy doplachtit. A nejen to, bez výkonu motorů vypadává potřebná elektronika a funguje pouze v omezeném režimu. Přísun energie zajišťuje jen speciální vrtulka, která se vysune zpod trupu. V tu chvíli ale přichází problémy s hydraulikou a tím dochází k potížím s fungováním klapek, směrovek a další důležité výbavy letadla.
Na vojenském letišti na Azorách byli jako na trní. Stejně tak piloti. Letoun postupně klesal rychlostí přibližně šest set metrů za minutu. Po nervy drásajících výpočtech Piché a spol. došli k závěru, že přistát musí do dvaceti minut, jinak i se skoro třemi stovkami lidí spadnou do oceánu. Přistát s Airbusem do vody je extrémně nebezpečné a znamená takřka jistou smrt.
Piloti měli nejprve obavu, zda se jim podaří doletět, nakonec ale musel kapitán Piché před přistáním provést jeden obrat o 360 stupňů a několik divokých manévrů pro snížení přebytečné výšky a rychlosti. První kontakt s prahem dráhy byl velmi tvrdý. Letoun dosedl na runway, ale z důvodu vysoké rychlosti se od ní opět odrazil a skočil do vzdálenosti 540 metrů, načež opět dosedl. Piloti aktivovali naplno havarijní brzdění a snažili se je dále podpořit tím, že tlačili příď letadla dolů.
Při tvrdém přistání došlo k poškození podvozku a dolních partií letounu a ke zranění několika lidí na palubě. Další cestující se zranili při evakuaci, nicméně nikdo z 306 osob na palubě nezemřel ani netrpěl doživotními následky.
Za zvládnutí situace po vyčerpání paliva byla posádka veřejností i odborníky vysoce oceněna. Kapitán letu č. 236 a jeho první důstojník obdrželi nejvyšší ocenění Mezinárodní asociace pilotů. Odůvodnění znělo poněkud ironicky: „Za nejdelší bezmotorový let – 130 kilometrů – uskutečněný s dopravním letounem“. Prokázalo se, že nechtěný rekord byl způsoben chybou mechaniků, kteří při opravě čerpadla použili nevhodný náhradní díl. Své sehrála ale i neopodstatněná nedůvěra posádky k palubním počítačům. Kombinace těchto faktorů mohla mít fatální následky.
Video
Letecké katastrofy - Let Air Transat 236
Video se připravuje ...
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.