7°C
Případ neexistující rodičky i elektrošoky na dálku: Oceněná dispečerka popsala drsnou práci záchranářů
Radomíra pracuje jako dispečerka na záchranné službě téměř 20 let. Za tu dobu přijala nespočet volání o pomoc. Od Středočeského kraje si převzala ocenění za pomoc při záchraně života.
Práce dispečerů u záchranné služby je klíčová a nenahraditelná. Jako první se dozvídají o tom, co se kde stalo, pomáhají přes telefon lidem na místě, zatímco tam směřuje záchranka po zemi nebo ve vzduchu.
Radomíra dělá dispečerku u záchranky téměř dvacet let. I ona se mnohokrát podílela na záchraně života, byť u toho nemohla být osobně. Ve Zruči nad Sázavou došlu k náhlé zástavě krevního oběhu, lidé hned volali na linku 155. Radomíra v mapě dohledala, že tamní strážníci mají na stanici automatický externí defibrilátor a zavolala jim.
„Oni věděli, co mají dělat, a ihned vyrazili s AED na tenisové kurty. Současně s nimi vyrazil na místo sanitní vůz. Strážník tam byl během několika minut, nalepil elektrody a my v telefonu slyšeli výboj defibrilátoru a zároveň pokyny „mluvícího“ defibrilátoru, který obsluze uděluje pokyny pro nepřímou srdeční masáž. Po chvilce tam dorazila naše posádka, která použila další výboj a pacient se probral k plnému vědomí. Po jeho převozu do IKEMu se zjistilo, že se jednalo o infarkt myokardu,“ popsala dispečerka jednu takovou událost pro web zprávy z Mníšku.
Za to si od Středočeského kraje vysloužila ocenění za pomoc při záchraně lidského života. „Bylo to v době, kdy Středočeský kraj ve spolupráci se ZZS zrealizoval projekt nákupu AED, které se dávaly do míst, kam mají naše záchranářská auta delší dojezdovou vzdálenost. A právě smyslem AED je, aby se mohly použít při zástavě krevního oběhu po dobu, než tam dojedou záchranáři. Případ ze Zruče ukázal, že projekt AED má smysl, protože tahle včasná pomoc nejspíše pacientovi zachránila život,“ uvedla s tím, že ocenění dostal i strážník.
Občas nám pošlou e-mail
I když je záchrana života jejich prací a často i posláním, chodí za nimi lidé a děkují jim za záchranu jejich života. V praxi je to ale spíš výjimečně. „V praxi je to tak, že pokud nám ti lidé sami nenapíšou nebo nás jinak aktivně nevyhledají, tak se jejich příjmení ani bydliště nedozvíme,“ říká.
V posledních letech se ale setkala s případem, kdy jí na dispečink přišel poděkovat muž, přinesl jí i velkou kytici. „Přišel mi poděkovat za to, že jsem zasáhla poté, co dostal v autě infarkt. Přiměla jsem po telefonu řidiče, aby zastavil a pána vytáhli z auta. Než dorazila záchranka, tak jsme po telefonu společně resuscitovali. Člověka takové poděkování potěší, ale stává se to spíše výjimečně. Lidé spíš občas pošlou e-mail s poděkováním,“ dodává.
Pět set hovorů za den
Jsou dny klidnější, ale jsou i dny, kdy nesundají sluchátko z ucha. „Nejsilnějším ročním obdobím je léto, kdy máme i 500 hovorů denně. Praha se totiž vylidní a lidé odjíždějí trávit dovolenou na své chaty a chalupy ve Středočeském kraji. Do toho je hlavní sezona na Slapské přehradě, na které máme záchranářský člun,“ uvádí Radomíra s tím, že je to období, kdy se stává hodně nehod i úrazů. „Výjimečný byl v tomto ohledu letošní březen, kdy jsme byli přetíženi hovory kvůli novému typu koronaviru,“ dodává.
Vymyšlené události a opilci
Na linku 155 sem tam zavolají i znuděné děti nebo opilci, kteří nevědí, čí jsou. Dnes už to ale není tak časté. „Bývalo to dost časté v dobách, kdy ještě fungovaly na ulicích telefonní budky a děti si krátily dlouhou chvíli po vyučování. Občas nám i dnes ještě zavolají děti nebo opilci z mobilu, my jim pak voláme nazpět a číslo je už nedostupné. Takové hovory se občas vyskytnou, tipuji to tak na stovku ročně,“ popsala dispečerka.
Podle Radomíry jsou daleko problematičtější hovory, kdy je volající natolik věrohodný, že nejde odhadnout, zda jde o vtípek nebo vážnou situaci. „Jednou jsme takhle ,zachraňovali' těhotnou ženu, která měla údajně zkolabovat na ulici, ale tam nikde nebyla. Lidé nám také občas volají s banálními problémy a dožadují se odvozu do nemocnice,“ dodává.
Lidé se podle ní navíc domnívají, že když je do nemocnice přiveze sanitka, budou mít před ostatními „přednost“. „Ale není tomu tak, o tom, v jakém pořadí jdou na ošetření, rozhoduje přijímající lékař,“ uvedla.
Je to adrenalin!
Radomíru na práci dispečerky baví to, že je každý telefon jiný. „Baví mě to napětí ve chvíli, kdy zazvoní telefon. Předem nevíte, zda vám zavolá někdo od nehody nebo je doma a má zdravotní obtíže. Na rozdíl od nemocnice, kde jsem dříve pracovala, je to adrenalin. Je to prostě jiné než v běžné ambulantní ordinaci, kde většinou předem víte, jaký pacient a s jakou nemocí vás čeká,“ myslí si.
Jak říká, volání je hlavně o komunikaci s lidmi, ale i o vzájemné spolupráci. Často musí přesvědčovat lidi, aby poskytli první pomoc. „Lidský život lze zachránit i po telefonu, když ten druhý perfektně spolupracuje a rozumí vám,“ zakončuje.
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.