75 let od smrti nacistické zrůdy: Na popravu K. H. Franka se rozdalo 5500 vstupenek
Asi málokterá osoba způsobila v bývalém Československu takovou spoušť, jako Karl Hermann Frank v protektorátním období. „Krvavý pes Frank“ měl na svědomí ty nejhorší nacistické zločiny, mezi něž patří například vypálení Lidic a Ležáků nebo popravy stovky našich spoluobčanů po Heydrichiádě. Pomsta oběšením tohoto diktátora přišla 22. května 1946. Od té doby uplynulo 75 let.
Když byl konec války na spadnutí, K. H. Frank si moc dobře uvědomoval, že odplata spojenců bude veliká. I proto se na konci Protektorátu snažil z Československa uprchnout. Jeho auto prosvištělo při útěku i skrze Rokycany, kde jeho tvář lidé poznali. Ačkoli byli nacisté mistři v utíkání před rozsudkem, Franka Američané dostali záhy. Odeslali ho do Plzně, poté do Wiesbadenu a odtud zpátky do Československa.
Hájit Franka se kvůli jeho pověsti nikomu nechtělo. Přidělen k němu byl nakonec Kamil Ressler. Ten se k roli hájícího neměl, ale na vybranou taky nedostal.
Frankovým snem byl soudní proces v Norimberku, ale i v tomhle ho štěstěna nadobro opustila.
Československé úřady vyslýchaly Franka od roku 1945 důkladně řadu měsíců. Když byl obviňován z množství zločinů, které spáchal, zaznělo od něj obligátní: „Pouze jsem plnil rozkazy.“
Přiznal, že zabití pražských studentů 17. listopadu byla vražda, ale dostal prý nařízení. Velitel kladenského gestapa u soudu řekl, že Frank se osobně přijel podívat na vypálení Lidic a byl prý velice spokojen.
Ani obhajoba, ani závěrečná řeč Franka nemohla zachránit. Prokurátor Drábek svými slovy shrnul to, co si myslela většina lidí: „Sudetským Němcům nešlo jen o spojení s národním celkem v říši, nýbrž o obsazení a zničení Československa a podrobení, ba vyhubení našeho národa,“ uvedl.
I tak bezcitná osoba, jakou byl K. H. Frank, se ve své poslední hodince začala obávat z odchodu na ono místo. Zločinec zoufale usedl a sepsal tehdejšímu ministru vnitra poníženou žádost o milost.
„Já, poražený, vyprošuji si velkomyslnost a velkorysost vítěze. Nechci nic jiného, než abych směl někde prostě, skromně a pokorně a vzdálen vší politiky pro svoji rodinu žít a pracovat…“ napsal tehdy.
Verdikt byl nad Frankem vynesen 21. května 1946. Poprava byla veřejná. Tři hodiny před popravou si Frank dopřál šest vajec se salámem a skleničku koňaku. Kněze odmítl.
Lístky na zločincovu popravu se vyprodaly podobně jako vstupenky na fotbal. Na dvoře pankráckého vězení se tlačilo pět a půl tisíce rozjařených lidí. Davová extáze eskalovala, když přivedli Franka k šibenici. Musel vynaložit veškeré síly, aby se nahoru po schůdkách dostal. Pak byl pověšen.
„Na kuse provazu se skloněnou hlavou se houpá na šibenici ve žlutých vojenských botách, v pomačkané esesácké uniformě bývalý esesácký gruppenführer a Himmlerův vyšší policejní vedoucí K. H. Frank, který po 6 let hitlerovské okupace vyhuboval a terorizoval český národ a ještě před rokem chtěl vyvraždit a vypálit Prahu,“ stálo v dobovém deníku Svobodné slovo.
Souhlas, navíc 8 a 9 května se ani neobtěžovali nějak výrazně připomenout oběti Rudé armády na osvobození ČR. Teď nejsme s Rusy zadobře ale padlo zde 150 000 sovětských vojáků a na to by se nemělo zapomínat.