8°C
Havlova amnestie a krvavá vzpoura Leopoldova: Naštvaní vrazi chtěli za každou cenu pryč!
Desítky tisíc vězňů se těšily, že s příchodem Nového roku opustí kriminály díky změnám poměrů po příchodu Sametové revoluce. Desítky tisíc jich v roce 1990 po velkorysé lednové amnestii nového prezidenta Václava Havla skutečně zamířily na svobodu. Na některé se však nedostalo. Vrahům, násilníkům, lupičům a nebezpečným recidivistům odpustil totiž z jejich dlouholetých trestů pouhý jeden rok. Bylo to jistě víc, než kolik si zasloužili, ale zpráva o tom, že pro ně se toho moc nezmění, je rozžhavila doběla. Zvlášť dramaticky se to projevilo ve věznici pro nejdrsnější kriminálníky a vrahy, ve slovenském Leopoldově.
Právě Leopoldov platil podobně jako české Valdice a Mírov za jeden z nejdrsnějších kriminálů určený pro ty nejhorší z nejhorších. Trest si tam odpykávaly stovky vrahů, mezi nimi také budoucí sériový zabiják Josef Slovák. Ten si už odseděl 11let ze svého trestu za vraždu a těšil se na podmínečné propuštění. Ještě před tím se ale stal jedním ze svědků počátku vzpoury, jaká neměla v historii československého vězeňství obdoby.
Recidivisté chtěli vyjednávat
V únoru 1990 se totiž 217 nejhorších kriminálníků zabarikádovalo a požadovalo okamžité propuštění na svobodu. Byl mezi nimi také recidivista Tibor Polgári, zvaný Blázen, podle spoluvězňů násilnický narkoman schopný všeho. Ten se později stal vůdcem vzpoury, a prohlásil se dokonce ředitelem samotné věznice! Okolo 150 vězňů, kteří se vzpoury účastnit nechtěli, se ocitlo v roli nedobrovolných zajatců a de facto rukojmích rozčilených trestanců. Ti v polovině března vyhnali dozorce a stali se neomezenými pány Leopoldova.
Hodokvas vězeňského střihu?
Vrah Slovák popsal serveru Plus Jeden Deň jak vzbouřenci rabovali bufet, i kuchyni, opatřili si zásoby alkoholu i léky z ošetřovny, které užívali místo drog. Samozvaní zástupci vězňů si podle něj žili jako páni. „Ti chudáci, co říkají, že hladověli jako ve středověké hladomorně, rabovali v ústavní kuchyni jedna radost,“ tvrdí muž, který má na svědomí životy 5 nevinných obětí a odpykává si doživotí. Historik Miloslav Jedlička uvedl na svých webových stránkách, že leopoldovští vězni také ovládli strojírenské provozy ve věznici a začali hned vyrábět zbraně, včetně primitivního plamenometu.
Zatímco vůdci povstání pojídali vepřové kýty a užívali si jak utržení ze řetězu, níže postavení muklové by podle obav úřadů dlouho naživu nevydrželi. Když jednání se zástupci vězňů zkrachovala, přišel čas jednat. Krátce poté, co vrah Slovák zamířil ven na podmínku, do akce proti vzbouřencům vyrazily pořádkové síly.
Nazí lapkové pobíhali areálem
Do potlačení vzpoury se podle Jedličky zapojilo přes 1000 policistů, včetně Útvaru rychlého nasazení. Nechyběly vrtulníky či obrněné transportéry. Zásah byl nekompromisní. Záběry desítek vězňů svlečených donaha, aby nemohli ukrýt žádný kontraband, zejména zbraně, obletěly svět. Vůdci povstání se zabarikádovali na střeše s rukojmími z řad umírněných spoluvězňů. „Při obraně vzbouřenci házeli na zakročující policisty a dozorce zapálené slamníky, zápalné láhve a z oken a střech shazovali těžké předměty,“ popsal okolnosti zásahu Jedlička.
Vzpoura byla nakonec potlačena. Vyžádala si jednoho mrtvého vězně a desítky zraněných na obou stranách. Organizátory, mezi nimi i Polgáriho, čekal soud a další prodloužení trestu. S tím se však odmítli smířit. Naplánovali si proto brutální útěk z vězení.
Krvavá cesta tam a zase zpátky
V listopadu 1991 skupina 7 vězňů v čele s Polgárim zaútočila na leopoldovské dozorce. Přepadli je (jednoho zavraždili), oblékli si jejich uniformy a přestrojení za vězeňskou stráž se vrhli na osazenstvo operačního střediska u hlavní brány. Uvnitř byli čtyři strážci ve věku mezi 22 a 50 lety. Vězni je nelítostně pozabíjeli. Zmocnili se zbraní, včetně samopalů, a uprchli.
Oblečení do uniforem cestou zastavili několik protijedoucích aut a jejich řidičům zabavili automobily. Několik osob zranili. Vrazi měli v plánu uprchnout přes Polsko do Austrálie, ovšem opilí a zdrogovaní vězni havarovali a nakonec se rozhodli pokračovat vlakem. Při tom došlo k bizarnímu omylu. Nastoupili totiž do vlaku mířícího opačným směrem a po dlouhých hodinách vystoupili přesně tam, odkud vyrazili. Ocitli se v Leopoldově.
Z vrahů jsou dnes sousedi
Uprchlíci byli záhy obklíčeni. Jejich vůdce, který byl sám zodpovědný za 3 zavražděné dozorce, se pokusil o odpor a byl postřelen. Před soudem tvrdil, že jednal v sebeobraně. Nepomohlo mu to. Spolu se dvěma dalšími kumpány, hlavními postavami útěku je soud poslal za katr na doživotí.
Polgári si svůj trest odpykává ve věznici v Ilavě. V roce 2018, po 25 letech věznění, požádal o podmínečné propuštění. Soud jeho žádost zamítl. Zabiják z Leopoldova se tam může setkat i se svým někdejším spoluvězněm, sériovým vrahem žen Jozefem Slovákem. Také ten si totiž doživotní trest odpykává za vysokou zdí ilavské věznice.
