Češi při pandemii víc pijí alkohol. Odborník: Ztráta jistot, frustrace a velké nebezpečí

Ambulance napříč republikou tak čelí velkému náporu klientů a zároveň se musí vyrovnávat s vládními nařízeními i častými karanténami zaměstnanců. Nejčernějším scénářem by podle Sklenáře byla nutnost část ambulancí v Česku uzavřít. Bez pomoci by se totiž ocitly tisíce lidí.

Proč lidé začínají více pít? Bojí se říct si o pomoc? Co říká odborník tomu, že se v Česku momentálně nesmí pít alkohol na veřejnosti? Jak to zvládají zaměstnanci, kteří se o závislé na alkoholu starají? Dozvíte se v následujícím rozhovoru s Ondřejem Sklenářem, adiktologem a ředitelem organizace Magdaléna, o.p.s., která se specializuje na léčbu závislostí.

Proč lidé v této době sahají více po alkoholu?

Současná situace je velmi náročná pro většinu z nás. Je spojená se stresem a velkou mírou nejistoty, což jsou bohužel věci, které závislosti nahrávají. Alkohol je často používán jako prostředek ke snižování stresu a napětí ve chvílích nejistoty. Právě nejistota je pocit typický pro celý průběh pandemie covidu-19. Drtivá většina lidí se těžko orientuje v situaci, neví, čemu má věřit, cítí velkou míru nejistoty.

Řada odborníků i profesorů medicíny říká, že je covid nebezpečný, jenomže v dalším článku jiní profesoři tvrdí, že onemocnění nebezpečné není. Co si potom má člověk myslet? A právě takové situace stupňují napětí, které způsobuje rozvoj úzkosti a depresí. V tu chvíli pak bohužel alkohol funguje jako forma „sebeléčby“ a slouží ke zmírňování stavů napětí a úzkosti. 

Kdy jste zaznamenali nárůst klientely?

V březnu se projevila typická reakce na nové události a na stres, kdy řada lidí byla velmi aktivní, to znamená snažila se něco dělat, ať už šít roušky nebo pracovat, pomáhat, řada lidí dobrovolničila. Ale pokud je taková situace dlouhodobá, je dlouhodobý i stres a hyperaktivita se posune. U některých lidí se pak může rozvinout forma úzkosti, deprese, případně se objeví hněv a naštvání. V Česku situace trvá už 8 měsíců, což je hodně.

Zvýšený zájem o naše služby jsme začali pozorovat v květnu, nyní ho vidíme už velmi zřetelně. V březnu před covidem-19 jsme měli čekací dobu velmi krátkou - jeden až dva týdny. Rychlá dostupnost našich služeb a pomoci je naší prioritou. Jenomže nyní si lidé musí počkat na nástup do ambulantní léčby minimálně jeden až dva měsíce.

Řada lékařů si stěžuje, že kvůli covidu-19 se pacienti báli chodit do ordinací? Jak to bylo u vás?

Na jaře to bylo podobné. V první vlně jsme přešli v ambulancích na distanční formu terapie, s klienty jsme pracovali po telefonu nebo po Skypu. Řada klientů k nám nechtěla jet, říkali, že se bojí jet MHD, že se bojí pohybovat se po městě. No a nyní ve druhé vlně se opět vracíme k těmto opatřením.

Tisíce porušení vládních nařízení od začátku října: Pražští strážníci je řeší domluvou či pokutami

Během pandemie se ztratila sebekontrola  

Měli jste nějaké signály, třeba ze zahraničí, že lidé začnou více pít?

Probíhala celoevropská studie, která sledovala jak jednotlivá opatření, která přijímají různé země, ovlivňují konzumaci alkoholu. Spojitost mezi opatřeními, restrikcemi, ztrátou finančních jistot a zaměstnání, ohrožení bydlení, stresem - se prokázala a to všechno mělo přímý dopad na zvýšenou konzumaci alkoholu. Kromě toho, že lidé nakupovali těstoviny a toaletní papír, vykupovali také alkohol. Ve chvíli, kdy jsou zavřené restaurace, stoupá spotřebu alkoholu doma.

Proč začínají více pít i lidé, kteří neměli dosud s alkoholem problémy, případně ti, co léta abstinovali?

Alkohol je úniková strategie. Lidé, kteří doposud nepili, nebo věděli, že se musí hlídat, během pandemie často ztratili sebezáchovné mechanismy. Podepsala se na nich ztráta některých jistot a přemíra stresu či frustrace. Před pandemií měli denní režim, od pití je držela často práce. Pokud o ni přišli, zůstali na home office nebo se jim začalo bortit podnikání, tak ztratili něco, co je od konzumace alkoholu drželo. To je celkem častý důvod pití. Ztratili zkrátka důvod k sebekontrole a sáhli po lahvi. Jinými slovy, často tak v našich ambulancích vidíme, že v souvislosti se současnou situací kolem covid-19 chybí lidem v životě tzv. kotvy, opěrné body. Ať už je to pravidelný denní režim, řád a pravidla, práce a škola apod.

Kdo pije více? Muži, ženy? Jaké věkové kategorie?

Můžu mluvit za naše ambulance, celorepublikové statistiky budou k dispozici až příští rok, ale je jasné, že tento „trend“ jde napříč společností. U nás nesledujeme, že by v konzumaci alkoholu hrál roli věk či pohlaví, ale spíše životní situace – často jde o podnikatele, kteří se dostali do finančních problémů, často mají problémy lidé, kteří přišli o práci nebo bydlení, ale i lidé, kteří jsou nuceni pracovat z domova a rozbil se jim jejich dosavadní rytmus. A v nepolední řadě lidé se sklony k rizikové konzumaci alkoholu.

Pavučina mlžení a lží: Tohle předvedli Prymula a Faltýnek po odhalení papalášské schůzky

Odborník: Vládní nařízení jsou správná  

Co říkáte aktuálním nařízením vlády, tedy zákazu konzumace alkoholu na veřejnosti?

Těm naprosto rozumím. Z pohledu adiktologa je vnímám jako správné. Alkohol způsobuje ztrátu zábran, ztrátu strachu a pak se lidé mohou začít chovat rizikově, samozřejmě v tomto případě rizikově v možnosti přenosu covidu-19. Nenosí roušky, nedodržují vzdálenost a podobně. Alkohol toto chování silně podporuje. Pro nás Čechy je vyšší spotřeba alkoholu typická, jsme druzí na světě v jeho spotřebě, v tomto ohledu je třeba to zmírnit a opatření mají smysl.

Pokud je alkohol zakázán na veřejnosti, nezačnou lidé pít víc doma? Viděla jsem den před tímto nařízením lidi, kteří v hypermarketu vykupovali alkohol.

Nikdy neexistuje řešení, které by bylo zcela správné. Pokud se na veřejnosti nesmí pít alkohol a jsou zavřené bary, je to správné z hlediska prevence šíření nákazy.  Faktem ale je, že lidé, co alkohol potřebují či chtějí, lidé, kteří ztratili zábrany, nebo ti, kteří alkoholem „léčí svoji úzkost“, si cestu k pití najdou vždy. Ostatně to je pro závislosti typické. Jen se zkrátka změní forma - lidé nebudou pít na veřejnosti, ale budou pít doma.

Počet závislých bude stoupat  

Myslíte, že počet lidí závislých na alkoholu bude nadále stoupat?

Mám obavy, že počet závislých bude stoupat. Z toho, co říkám, je jasné, že závislých lidí přibývá. Můžu mluvit za naše ordinace, kde poptávka stoupá. Problém je, že nikdo neví, jak dlouho celá tato pandemie potrvá, zda do listopadu, do prosince nebo do příštího jara. To dlouhé čekání a nejistota na společnost citelně dopadá. Naši klienti jsou na tom často špatně psychicky, jsou unavení, smutní, mají depresi, část z nich je naštvaná, popuzená.

Řada lidí v této době jakoby na něco čeká – čeká na statistiky vývoje, ukončení karantény, zrušení vládních nařízení apod. Snažíme se mimo jiné vést lidi právě k opaku, tedy žiju nyní, nesedím v čekárně na život po pandemii, umím si nastavit nový denní režim, práci i odpočinek, úmyslně si dělám radost apod.

Jak to snáší např. rodiče, kteří musí být doma s dětmi?

Pro rodiče je to další stres.  Rodiče říkají, že mají tři práce – práci z domu, zároveň musí dohlížet na děti při online výuce a ještě se z nich stávají kuchaři na plný úvazek. Veškerá péče je na nich a to občas znamená, že když dítě večer usne, tak sáhnou po skleničce, aby zmírnili svůj stres a napětí.

Jakou roli hraje při pití strach z covidu-19? Může někdo začít pít jen kvůli tomu, že má covid nebo že musí být v karanténě?

Covid-19 hraje roli v pití alkoholu právě kvůli strachu, který současná situace vyvolává, jak už jsem říkal, alkohol snižuje napětí, nervozitu a ulevuje od negativních myšlenek spojených se současnou situací. Ať chceme nebo ne, téma COVID se nyní ve svojí druhé vlně dotýká všech. Nelze se tomu vyhnout, COVID je hlavní téma v médiích. Oproti první vlně, kdy jsem neznal nikoho s COVID, tak nyní je v mém okolí plno lidí nemocných a v karanténě.

 Nesetkal jsem se s pacientem, který by začal pít během onemocnění covidem, to si spíše každý hledí na brzkou úzdravu. Ovšem karanténa, kdy někteří ji zažili již opakovaně kvůli kontaktu s covid pozitivním člověkem, může zvyšovat napětí a frustraci, neb nám brání v práci a běžném životě a na dva týdny nás vyřadí.

Blatný přiznal podpis pod petici proti Babišovi: „Nejsem lhář.“ Co na to Babiš?

Nejhorší varianta? Uzavření ambulancí  

Jak to zvládáte ve vašich ordinacích?

Od rána do večera máme ordinace plné, do toho musíme vstřebávat nařízení, chránit kolegy, objednávat roušky, na poradách věnujeme většinu času hlavně koronaviru a aktualizaci opatření. Kapacitně to zvládneme, ale je to na hraně. Každý týden máme někoho v karanténě. Snažíme se co nejvíce chránit pracovníky, aby naše služby mohly běžet. Pro nás je nejhorší varianta, že bychom museli některou ze služeb zavřít, protože kdo se pak o naše klienty postará?

Vedete terapie i online? Není to trochu horší než terapie přímo s klientem?

Terapie online či po telefonu je lepší než nic. Není to ale ono, protože pokud pracujete tváří v tvář, tak vnímáte neverbální projevy, řeč těla, gestikulaci. Po telefonu je to nejtěžší, protože klienta nevidíte a musíte se na řadu věcí doptávat. Za své kolegy musím jednoznačně říct, že jsme více unaveni po šesti hodinách hovorů po telefonu, než když mluvíte s klientem přímo.

Zásadní je, že všem chybí mezilidský kontakt. Člověk je společenský tvor, potřebuje věci sdílet, potřebuje být s kolegy, kamarády, jsme zvyklí na dotek. Podání ruky, nebo třeba poklepání na rameno a ujištění, že to bude dobré, kolikrát může velmi pomoci. Tohle nám technologie nedokáže zprostředkovat. Je dobře, že vyspělé technologie máme, na druhou stranu se právě teď jasně ukazuje, že mezilidský kontakt nikdy nenahradí. 

Neseďte pořád v „čekárně“, radí adiktolog  

Co byste poradil lidem, kteří nyní mají touhu po alkoholu sáhnout?

Hrozně důležité je snažit udržet si denní režim. Zní to úsměvně, ale i když jsme doma a pracujeme z domova, tak bychom měli dělat to, na co jsme byli zvyklí. V sedm vstanu, dám si snídani, sprchu, rozcvičku, pak pracuju, pak si dám přestávku na oběd, pak pracuji, a jakmile skončím, tak si zajít na procházku. Nejhorší je, když na své zvyky člověk rezignuje a leží do deseti v posteli, v pyžamu přeleze z postele ke stolu, protože mu přijde, že nemá cenu se převlékat. Tyto detaily jsou přitom velmi důležité. Nebuďte celý den v pyžamu. Oholte se, navoňte se – jsou to detaily, ale mají v tuto chvíli velký smysl.

Ono to totiž vypadá, že pořád na něco čekáme. Vnímám to i já sám. My neustále čekáme, jak dopadne karanténa u kolegů, jak dopadnou nová nařízení, jaká bude situace za týden, co nám řekne ministr večer. Ale nejde žít v čekárně a čekat, jaký bude život po pandemii. Pandemie trvá osm měsíců a ještě potrvá. Neseďte zkrátka v té čekárně, hledejte si milé věci, které vás rozptýlí. Sice je řada věci omezená, ale něco přeci jen udělat můžeme, třeba radost sobě nebo druhým. Když člověk chce, tak si cestu najde. 

A samozřejmě dávkujte informace, pokud je zrovna nepotřebujete k životu či k práci. Vím, že lidé, kteří celou dobu sledují veškeré zprávy, tak na tom bývají psychicky špatně, klesá jim nálada a jsou často v depresi. Nejlepší je zprávy sledovat maximálně jednou denně.

Máte problémy s alkoholem a potřebujete pomoci? Kontaktujte Národní linku pro odvykání na bezplatném telefonním čísle 800 350 000.