Osm odborníků o covidu: Jsme jako po válce! Co dobrého nám pandemie přinesla?
-
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Jenže co dobrého nám dala koronavirová pandemie, když mnozí během ní přišli o své blízké, práci, o roky budované podnikání? Podle oslovených odborníků je těch pozitiv vlastně docela dost.
Ve výčtu toho špatného, co nám pandemie vzala anebo přinesla, bychom mohli pokračovat dlouho. Ale proč se trápit něčím, co nezměníme? „Když nám život nabízí citrony, vymačkejme z nich šťávu,“ říká psychoterapeutka Lenka Hlavičková.
Psycholožka Marta Boučková má v oblibě citát francouzského romanopisce Andrého Gidea: Je to zákon života – jakmile se před námi zavřou jedny dveře, otevřou se jiné. Ale tragédií je, že pořád hledíme na ty zavřené a nevšímáme si těch otevřených.
Takže: Co dobrého nám přinesla pandemie?
-
- 1.
Přerovnali jsme hodnoty
„Myslím, že jsme si dost přerovnali hodnotový systém. Vážíme si toho, co jsme měli za samozřejmé. A taky jsme díky izolaci přišli na to, jak důležité jsou vztahy,“ zamýšlí se psycholožka Katarína Szabados. „A v jakém stavu naše vztahy – partnerské, ale i přátelské, pracovní a rodinné – skutečně jsou,“ podotýká specialistka na řešení a předcházení konfliktů Kateřina Bělková.
Psycholog Petr Kačena pozoruje, že pandemie nám přinesla vděčnost za to, co jsme do té doby měli a brali za automatické. A nejde jen o tzv. »velké věci«. „Třeba já jsem teď moc vděčný za to, že už nemusím jíst oběd jako pes z plastové misky. Mužům více než ženám také koronakrize přinesla možnost trávit čas se svými dětmi i třeba o pracovní přestávce na home office. Podle jednoho výzkumu až 75 % mužů začalo více dohlížet na své děti a přes polovinu se více zapojilo do domácích prací.“
- 2.
Pandemie nás učila
Podle Lenky Hlavičkové jsme si díky pandemii více než tři desítky let po pádu komunismu uvědomili, jak důležitá je pro nás svoboda. „Ale také jsme se naučili trávit víc času venku a s blízkými, radovat se z maličkostí, improvizovat. A zjistili, že dokážeme zvládnout víc, než jsme si kdy mysleli. Mnozí z nás také poznali, kdo je opravdový přítel, a kdo ne.“
Učení zmiňuje i Marta Boučková. „Pandemie nás učí a já osobně považuji učení za to dobré. Nese s sebou adaptaci i pokrok. Předmět, který pandemie vyučuje, je přemýšlení o životě. A tyhle učební lekce nebývají nikdy laciné a bezbolestné.“
- 3.
Vědomí smrti
Během pandemie v Česku »navíc« zemřelo více než třicet tisíc lidí. Pro představu – zhruba tolik obyvatel žije v Písku. „A přesto bych mezi pozitiva pandemie zařadila vědomí smrti,“ říká psychoterapeutka Dominika Čechová. „Nejen že jsme byli a stále jsme konfrontováni se smrtí biologickou, ale umírá také spousta starých návyků a možná i zlozvyků. A vznikají nové možnosti.“
Také internistka a terapeutka Kateřina Cajthamlová vidí řadu kladů. „Uvědomili jsme si třeba, jak maličký virus dokáže to, co žádné organizace bojující proti globálnímu oteplení. Jak náročná je práce pedagogů a zdravotníků. Nebo třeba kolik jsme měli svobody, jak jsme se měli před pandemií dobře a nevěděli jsme o tom.“
- 4.
Chceme žít jinak
Mnozí z nás během pandemie říkali, že ke svým předcovidovým životům už se nevrátí. Že chtějí žít jinak. Jenže co to přesně znamená? „Mnoho mých klientů, zejména z řad zaměstnanců velkých společností, přehodnocuje své profesní směřování. Pro mnoho z nich je práce doslova nesmyslná. Zjišťují, že v práci je držel třeba dobrý tým, který ale v on-linu a na homeofficu prostě chybí. Hledají tedy cesty, jak by mohli lépe využít vlastní jedinečnost a tvořit hodnotné věci,“ popisuje Dominika Čechová.
Jenže tohle uvědomění má své limity. „Někteří narážejí na mříže své »zlaté klece«. Chtěli by odejít, ale mají vysoké životní standardy a je pro ně těžké své životy v tomto ohledu změnit. Často také nevědí, co přesně by měli dělat, jsou zvyklí na korporátní strukturu. Během sezení se tak dostáváme k »přerovnávání« základních životních hodnot, narážíme na nánosy způsobené výchovou a hledáme společně, kdo klienti vlastně jsou a co od života chtějí,“ popisuje Dominika Čechová.
„Žít jinak znamená přepsat významy, priority. A vlastní snažení trochu víc zaměřit na vztahy, situace, činnosti a věci opravdu zásadní a důležité pro smysluplné žití,“ říká Kateřina Cajthamlová.
- 5.
Revoluce, nebo evoluce?
Jsme tedy na začátku nové etapy, nebo je konec pandemie spíš takovým 1. lednem, kdy si dáváme předsevzetí, ale po pár týdnech už si na ně ani nevzpomeneme? „Já bych to jako z gruntu novou éru v dějinách lidstva neviděla. Vnímám to víc jako evoluci než revoluci,“ poznamenává Marta Boučková.
„S prvním lednem bych to nesrovnávala, toto je jiné. Během Vánoc k žádné přestavbě hodnotového systému nedojde. To se jen nad něčím třeba zamyslíme, ale neproběhne tam žádná zkušenost, žádné aha. Tady jsme si skutečně něco prožili. A navíc, jak nás straší s očkováním, tak nejspíš ještě zdaleka nejsme na konci,“ říká k tomu Katarína Szabados, která se netají tím, že očkování proti covidu-19 by mělo být dobrovolné – jeho absence člověka nemá vyřadit z normálního života.
To Kateřina Cajthamlová naopak doufá, že pandemie náš vztah k očkování ovlivní pozitivně. A pokračuje, že řada věcí se určitě už do starých kolejí nevrátí. „Zmizí obchody a provozy, které se nedokázaly přizpůsobit podnikání on-line, v on-line podobě zůstane i řada kongresů, protože jsme si ověřili, že to je levnější, pohodlnější i časově méně náročné.“
Václav Mertin tipuje, že všude, kde to bude možné, se vrátíme k původním zvyklostem. „Máme štěstí, že jsme poměrně dost adaptabilní, takže nemám obavy, že by následky minulého roku byly všeobecně nepříznivé.“
- 6.
Opravdu se svět změnil?
S výroky typu "Svět už nikdy nebude jako dřív" jsou odborníci opatrní. „Zní mi příliš radikálně. Pandemie nás ovlivní, zároveň svět se proměňuje neustále, i bez ní,“ poznamenává Lenka Hlavičková. Ostatní s ní souhlasí a tuto myšlenku rozvíjejí.
Například Kateřina Cajthamlová říká: „Svět se rozvíjí zásadně revolučními změnami a teorie chaosu hovoří o tom, že krize je důsledkem zanedbání. Ostatně o tom hovoří i efekt motýlích křídel – nastřádání spousty maličkostí vede k náhlé změně. Pokud změny neděláme sami a rádi, jsme k nim přírodou i změnami společnosti donuceni.“
„Je to jako po válce, svět není takový, jaký býval. Prošli jsme intenzivní zkušeností a ta je vždy nevratná. Ale jaký svět bude – to nelze předvídat. Ještě nejsme na konci,“ poznamenává Katarína Szabados.
VIDEO: Do Egypta bez karantény? Papež zmínil nefér restrikce a všechny neznámé u covid pasů.
VideoVideo se připravuje ...Do Egypta bez karantény? Papež zmínil nefér restrikce a všechny neznámé u covid pasů Markéta Volfová, Lukáš Červený
- 7.
Nejistota je součástí životů
Pandemie nás mj. upozornila, že naše životy se neustále mění, stejně jako se mění vše kolem nás. Že nejistota je nedílnou součástí našeho bytí. „Už před ní nemůžeme zavírat oči. I když někteří to dělají i dnes – jejich psychika je chrání. Aby se nezhroutili, je pro ně nezbytné žít v přesvědčení, že celá pandemie je lež. Nedělají to nicméně vědomě,“ upozorňuje Lenka Hlavičková.
Marta Boučková dokonce říká, že nejistota je pro nás důležitá. „Možná že právě ta nejistota a obrana proti ní je určitým tajemstvím šťastného života.“ „Určitě je nejistoty více. Vedle obav o zdraví je to pro mnohé lidi i ekonomická nejistota nebo nutnost se profesně přeorientovat,“ říká Petr Kačena.
„No, z mého pohledu spíš praskla bublina jistot a blahobytu. Jak kdybychom už přestali věřit tomu, že jsme všichni smrtelní a že to je stále z velké části mimo naši kontrolu. Narození a smrt jsou dva body, které jasně rámují každý lidský život. Tomu neunikne ani bohatý, ani mocný,“ říká Dominika Čechová.
- 8.
Jak mít lepší život?
Jak tedy mít po pandemii – pokud možno – lepší život?
„Každý si potřebuje uvědomit, že o to, aby měl spokojený život, se musí postarat on sám. Že nemá smysl čekat, až to udělá někdo jiný, protože to za něj nikdo neudělá. Ani vláda, ani lékaři, ani partner. Vlastní spokojenost je na každém z nás. Přijde mi, že tohle je hlavní lekce této doby,“ myslí si Katarína Szabados.
„Základem spokojenosti je dělat to, co mě baví, čím získávám energii, co mi pomáhá můj život zvládat… a pokračovat v tom i v nepříznivé životní situaci,“ poznamenává Petr Kačena.
Podle Kateřiny Bělkové je důležité, abychom se snažili nevěnovat tmě kolem nás, ale světlému bodu v ní. „Pokud pandemie zasáhla mou práci, je dobré soustředit se na rodinu. Pokud prožíváme partnerskou krizi, nebát se obrátit na přátele. Nesnažit se neustále řešit věci, které nemohu ovlivnit, a hlavně neztrácet humor, to je velký pomocník.“
Dominika Čechová se drží středověkého Memento mori – Pamatuj na smrt. „Věřím, že připomínat si přiměřeně konečnost našeho bytí je velmi zdravé. Vede nás to k tomu uvědomovat si plně radosti života, zázrak zrození, respekt ke každé živé bytosti i pochopení pro to, jak to jiní lidé mají těžké. Jen potom dokážeme být citlivými lidmi, které planeta tak zoufale potřebuje.“
A návod na lepší život podle Kateřiny Cajthamlové? „Všímat si toho, co je milé, v pořádku, lepší či prospěšné. Pěstovat vztahy s blízkými i vzdálenějšími lidmi, neplýtvat zdroji ani silami a učit se být flexibilní a zbavovat se přežitků. Spokojenost je stav mysli, která se oprostila od hromadění zbytečností, od závisti, pocitů pýchy, hněvu, viny, sebelítosti, strachu či bezmoci.
Pěstujeme-li fyzickou otužilost a psychickou odolnost proti zoufalství, snažíme se o nadhled a odstup, vážíme-li si možnosti svobodně volit, čeho si budeme všímat a jak se budeme cítit – býváme spokojenější, než pokud toto neděláme. A vždy je dobré mít přátele a být trpěliví a skromní, pomáhá i humor a radovat se z maličkostí,“ dodává na závěr Kateřina Cajthamlová.
VIDEO: Utekl hrobníkovi z lopaty! Kvůli kovidu byl 45 dnů v kómatu.
VideoVideo se připravuje ...Utekl hrobníkovi z lopaty! Kvůli kovidu byl 45 dnů v komatu
-
Související články
