23°C
O podíl na dědictví po rodičích se hlásí tři sourozenci – Miroslav (47), Rostislav (58) a Naděžda (60). Další setra Anna se dědictví vzdala. Vůdčí osobností, která zastřešuje celé »pozůstalostní tažení« sourozenců proti sestře Heleně, je paní Naděžda. A to přesto, že její rodiče svůj dům sestře Heleně darovali.
Trestní oznámení
Naděžda má jasno. „Sestra Helena nás všechny podvedla. Za to, že se o rodiče postará na stáří, od nich dostala polovinu domu. Z té další nás měla vyplatit.“
Připouští, že nikdo ze sourozenců nebyl ochoten se k rodičům nastěhovat, jen Helena. „Ale na tom jsme se dohodli – všech nás pět a souhlasili i s tím, aby Helena za to, že s rodiči bude, tu půlku dostala. A ona nám slíbila, že nás vyplatí,“ trvá na svém paní Naděžda a bratr Rostislav její slova telefonicky potvrdil.
„Podali jsme na Helenu i trestní oznámení, ale policie ho odložila,“ postěžoval si. Kauza ale právně dál žije. Naděžda nedávno podala na svoji sestru žalobu. „Peníze nečekám, chci, aby se ostatní lidé poučili z našich chyb.“ Což byl podle ní i důvod toho, proč se obrátila na Ombudsmana Blesku s žádostí o pomoc a radu.
Spory mezi sourozenci
Paní Helena, provdaná Vnuková (64), bydlí se svým manželem Ottou (64) v obci Martínkovice. Ten do problému vnesl jasno za manželku. „Nejdřív s vámi hovořit chtěla, ale pak si to rozmyslela a ráno zmizela z bytu. Tak za ni budu mluvit já, prožili jsme to všechno společně a ona by nic jiného než já určitě neřekla.“
Manželé se k rodičům paní Heleny přistěhovali v červnu 2009. Domek v Klenčí, kde žili dosud, prodali a získanou částku z velké části investovali do nového bydliště.
„To byste museli vidět. Dům manželčiných rodičů potřeboval totální rekonstrukci a znovuvybavení, všechno tam dosluhovalo,“ říká pan Otto. „Stálo to takřka vše, co jsme získali za dům v Klenčí.“
Vztahy v rodině nebyly v pořádku. Pan Vnuk tvrdí, že jak rodiče stárli, jejich děti („až na Aničku, ta má výborné manželství a žije v dostatku, proto se taky dědictví vzdala“) se stále víc zajímali o to, co po nich zůstane, co jim připadne.
Místo oslavy tahanice
„Nedlouho předtím, než jí manželčini rodiče dům darovali, měla maminka narozeniny. Přijeli všichni, ale ne kvůli nim. Chtěli řešit dědické podíly, protože už věděli, že Aniččin podíl je volný,“ vzpomíná pan Vnuk. „Otec se tehdy strašlivě rozlítil a vyhnal je všechny. A v roce 2009 dostala dům s konečnou platností moje žena Helena.“
Svědčí o tom darovací smlouva o věcném břemeni z 9. září 2009, stvrzená katastrem v Krnově. „Chtěli jsme s manželkou pryč, a tak jsme domek prodali za 1 400 000 a začali žít v Martínkovicích. Ale na pokoji nás nenechávají, hlavně Naďa. Píše Heleně desítky SMS zpráv a některé jsou hodně nenávistné,“ krčí rameny pan Vnuk. Spolu se svojí ženou čeká na předvolání k soudu, kde – jak věří – dokážou oba obhájit svůj postup při vypořádání dědictví.
Rada Ombudsmana: Paní Helena se ničeho obávat nemusí
„Pokud by existovala závěť, tak by sice děti nemusely dědit rovným dílem, ale i tak by musely zásadně dostat alespoň přesně stanovenou část dědictví,“ říká Ombudsman Blesku Roman Moussawi. „U dospělého je to minimálně ¼ zákonného podílu, u nezletilých dokonce ½ zákonného podílu,“ dodává.
V popisovaném případě se ale nemovitost předmětem dědictví vůbec nestala, protože ji darem obdržela paní Helena. „Tady je třeba zdůraznit jeden důležitý moment: po smrti jste (minimálně částečně) jako potomek chráněn, za života rodiče je však váš případný dědický podíl na majetku ve stálém ohrožení, protože se ho rodič může kdykoliv zbavit a vy pak nebudete mít co dědit,“ vysvětluje Ombudsman Moussawi.
Dokud totiž rodič žije, tak si o svém majetku rozhoduje, jak je mu libo, a když se třeba rozhodne všechno darovat jednomu dítěti (nebo třeba milence), tak s tím ostatní děti těžko něco udělají.
Není co dědit!
V daném případě se otec Rostislav rozhodl darovat dům své dceři Heleně, a to platnou darovací smlouvou (ve které si navíc rozumně sjednal i věcné břemeno pro sebe, které mu zaručilo, že v domě dožije). „Proti tomu se mohou ostatní sourozenci těžko bránit, protože zákon je jako potenciální dědice proti činům jejich otce za života nijak nechrání,“ píše Ombudsman. Stejně tak i oni samotní (stejně jako každý) mohou svůj majetek platně darovat jen některému ze svých dětí nebo i jakékoliv třetí osobě.
Možná neetické, ale ne protiprávní
„Co se týče tvrzení o nějakém vyrovnání/vyplacení, ke kterému mělo ze strany Heleny dojít, tak je možná neetické, aby jedno dítě získalo celý majetek, aniž by se vyrovnalo se sourozenci, ale rozhodně to není protiprávní. Bylo tedy správné, že podané trestní oznámení orgány činné v trestním řízení odložily,“ dodává Roman Moussawi.
Zcela jiná situace by samozřejmě nastala, pokud by paní Helena svého otce Rostislava k podpisu smlouvy donutila nebo by byl duševně nezpůsobilý! To je také v praxi prakticky jediný případ, kdy je reálně možné takové darování za života u soudu úspěšně napadnout.
„Pokud by sourozenci například prokázali, že pan Rostislav byl ke dni podpisu duševně nezpůsobilý a vlastně ani nechápal, že daruje svou nemovitost, tak by byli s příslušnou žalobou úspěšní. To však zjevně není tento případ a dá se tedy předpokládat, že sourozenci u soudu neuspějí,“ uzavírá svoji analýzu Ombudsman Blesku Roman Moussawi.
