14°C
Svéráznou izolaci chat od jejich majitelů má na svědomí místní zemědělský velkopodnikatel Petr Charvát. V Hostýnských vrších i okolí mu patří stovky hektarů půdy, mimo jiné i les v místě, kde se říká Na Kamenci. Právě tam stojí oněch šest chat, k nimž pan Charvát znemožnil vjezd.
Za průjezd poplatek!
Jedna z lesních cest je už volná. Majitelka chaty, která ji rekonstruuje a bez dopravy materiálu se neobejde – a leží nejdál v lese – zaplatila panu Charvátovi tisíc korun a on cestu zprůchodnil. Profitují z toho prozatím i někteří další majitelé rekreačních stavení. „To je pravda, ale jak dlouho?“ ptá se Lubomír Dědič (58). Chatu postavil koncem padesátých let minulého století jeho otec a pár desítek metrů od ní vzniklo zanedlouho další stavení. „To dělal otcův bratr, můj strýc,“ vysvětlil pan Dědič.
Právě on se svým bratrancem Dušanem (66) – synem zmíněného strýce – se na Ombudsmana Blesku obrátil se žádostí o radu. „Přes padesát let se po cestách vedoucích k chatám jezdilo bez problémů. Vodili po nich i dobytek na pastviny. Petr Charvát s tím, že bezplatně užíváme jeho majetek, od nás chce peníze za průjezd. A taky nás nutí podepsat o tom smlouvu,“ stěžují si oba muži.
Nevýhodnou smlouvu nechtějí chataři podepsat
Je pravda, že les u chat a cesty v něm panu Charvátovi patří. Nejprve od chatařů požadoval tři tisíce ročně, pak slevil na polovinu, ovšem tak, že chataři zaplatí i za minulý rok. „Je to smlouva o povolení výjimky k vjezdu, kterou nám jako vlastník pozemku udělí,“ vysvětluje Lubomír Dědič. „Chce ale, aby to byla smlouva kolektivní a platila pro všechny. Pokud ji někdo poruší, poruší ji tím i všichni ostatní účastníci a on bude mít právo sankcí také proti všem,“ dodává a ukazuje smlouvu, kterou zatím nikdo z chatařů nepodepsal. Není divu.
Stojí v ní například, že „…vlastník není povinen udržovat lesní pozemek ve stavu způsobilém k průjezdu osobními automobily“ a že „všichni uživatelé (tj. chataři – pozn. red.) dodrží všechna ujednání této smlouvy“, což znamená že „…pokud není ze strany všech uživatelů uhrazena úplata na příští rok, smluvní vztah na další rok se neobnovuje“.
Jsme jako rukojmí, zlobí se Dědičovi
Bratranci Dědičové – stejně jako ostatní chataři v osadě Na Kamenci – chápou, že poplatkům za vjezd přes Charvátův pozemek se nevyhnou. „To ani nechceme, jednou je to jeho, tak na úhradu právo má. Jsme ochotni v lecčems ustoupit, ale některá ustanovení smlouvy z nás dělají vlastně jeho rukojmí,“ zdůrazňují oba. Navrženou smlouvu totiž »zdobí« i velmi zajím a v á ustanovení. Vlastníka pozemků (a tedy i cest) k ničemu nezavazuje – může smlouvy bez uvedení důvodu sám vypovědět – chataře svazuje mnoha omezeními.
Podle nich by samotný Petr Charvát mohl eventuálně rozhodovat o porušení smlouvy, o škodách na pozemku, které by mohly vzniknout v důsledku zajíždění k chatám, a podobně. Pan Charvát ve stanovisku zaslaném redakci Blesku uvedl: „Nevidím důvod, proč mám jako vlastník lesního pozemku řešit přístup chatařů k jejich chatám, když les není oplocený a je veřejně přístupný a příjezd mají všichni chataři možnost vyřešit přes své pozemky jinudy."
Ombudsman Blesku: I blokádu chat lze překonat pomocí práva!
Situace kolem zablokovaných cest k chatové osadě u Rusavy není neřešitelná, právní řád nabízí několik způsobů, jak tomu čelit.
„První možností je rozumná domluva mezi všemi zúčastněnými. Pokud není možná, přichází v úvahu smlouva o zřízení služebnosti cesty,“ uvádí Ombudsman Blesku JUDr. Hartman. Ta zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly, motorovými i nemotorovými. Předpokladem smlouvy je neexistence jiné silnice/ cesty, po které by se vlastníci ke svým chatám dostali. V rámci takové smlouvy o zřízení služebnosti cesty, je v první řadě nezbytné řádně specifikovat nejen služebný pozemek, tedy pozemek, přes který samotná cesta povede, ale i samotné účastníky této smlouvy.
„Účastníky jsou vždy majitel služebného pozemku, kterého terminologií zákona označujeme jako »povinného ze služebnosti « a rovněž osoby, které budou tuto cestu využívat za účelem dopravy ke svým nemovitostem – tyto terminologie zákona označuje jako »oprávněné ze služebnosti«, pokračuje JUDr. Hartmann. Smlouva by měla specifikovat výši nákladů, které budou oprávnění ze služebnosti hradit povinnému – vlastníku služebného pozemku.
Je však rovněž možnost uzavřít takovou smlouvu i bezúplatně. Smlouva musí dále obsahovat i práva a povinnosti smluvních stran – v tomto je nezbytné upozornit na tvrzení vlastníků nemovitostí v chatové osadě, kteří jasně naznačili, že dosud neuzavřená smlouva o povolení výjimky k vjezdu je dosti nevyrovnaná, zejména co se týče povinnosti a práv pana Charváta. „V tomto směru by se tak dalo uvažovat i o tom, zdali není taková smlouva v rozporu s dobrými mravy,“ přemítá Ombudsman Blesku.
Institut tvz. nezbytné cesty
Pokud smlouvu nelze mezi zúčastněnými osobami uzavřít, občanský zákoník zakotvuje v ust. § 1029 a násl. Institut tzv. nezbytné cesty (což je výjimečný krok, omezující vlastnická práva jednoho vlastníka v soukromém zájmu jiného). „Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek,“ vysvětluje JUDr. Hartmann, který jako poslední možnost k vyřešení situace vidí podání žaloby.
„Ještě předtím ale doporučuji zaslat výzvu ze strany právního zástupce, aby byla například uzavřena výše uvedená smlouva o zřízení služebnosti cesty s tím, že pokud tato výzva nebude refl ektována, bude nezbytné přejít k dalším právním krokům ve věci zřízení nezbytné cesty,“ dodává Ombudsman Blesku, podle něhož navazujícím krokem může být podání návrhu na předběžné opatření a následně podání samotné žaloby o zřízení nezbytné cesty. „Nanejvýš vhodné je vždy v první řadě vyzkoušet co nejméně radikální řešení těchto sporů a teprve až když tyto se stanou bezvýslednými, je třeba brojit za pomoci výše uvedeného institutu nezbytné cesty,“ uzavírá Ombudsman Blesku JUDr. Jiří Hartmann.
