Vyrazit do egyptského Sharm el Sheiku bez potápěčského vybavení, je jako jet do Paříže a nepodívat se na eiffelovku. A být na Sinajském poloostrově a neodskočit si mezi místní beduíny na projížďku na velbloudech a beduínský čaj, který se vám doma rozhodně nepodaří napodobit, tak to už si nemůže nechat ujít opravdu žádný cestovatel. Pobřeží Rudého moře omývajícího Sinajský poloostrov je právem považováno za potápěčský ráj. A pokud si náhodou zapomenete potápěčskou výzbroj, nemusíte věšet hlavu a jen polehávat na pláži. V ulicích Sharm el Sheiku i ve všech místních turistických resortech totiž není problém za poplatek zhruba 25 egyptských liber (cca 100 Kč) zapůjčit si brýle, šnorchl a ploutve na celý den a vypravit se za ojedinělou podmořskou krásou místních korálových útesů. A je na co se dívat. Ladné pohyby rejnoků, pulsující život korálů a nepřeberné množství těch nejpestrobarevnějších ryb máte doslova jako na dlani. A nemusíte ani příliš daleko od břehu. Ale pozor! Všude na pobřeží Sinaje platí jedna zásada - nesahat, nekrmit a hlavně - nic nesbírat. Pokud se i přes varování místních průvodců rozhodnete tato pravidla porušit, pak musíte počítat nejen s nemalou pokutou, ale pokud budete mít smůlu i s vězením. Prakticky celá oblast korálových útesů kolem Sharm el Sheiku je vyhlášená přírodní rezervací a její strážci, přestože se na vás stále usmívají, jsou skutečně neúprosní. Celé letovisko Sharm el Sheik i sousední Naama Bay vznikly na pobřeží Rudého moře výhradně pro potřeby turistů na holé poušti. V jejich pulsujících uličkách ale dnes nepoznáte, že tu místní obchodníci nežijí po staletí. Velbloudy tu sice mezi desítkami zlatnických krámků a obchůdků s místními parfémy či kořením nepotkáte, ale vůně orientu vás bude provázet snad na každém kroku. Protože na jihu Sinaje je skutečně všechno po ruce, tak nedosažitelní nejsou ani ti velbloudi. A cesta hornatou pouští na sever od Sharm el Sheiku směrem k Dahabu, kde u beduínských vesniček čekají na turisty malé karavany velbloudů, je opravdovou lahůdkou. Jakoby od nikud před vámi z písku vyrůstají strohé skály a přítomnost člověka jen čas od času připomene vzdálená postava mihnoucí se pouští a chudá obydlí místních beduínů, kterých v oblasti zůstaly všeho všudy už jen tři tisíce. Živí je hlavně turistický ruch, a tak když se po cestě džípem konečně ocitnete ve velbloudím sedle, máte pocit, že beduínský průvodce sedící v písku čekal jen a jen na vás. A pokud na velbloudím hřbetě překonáte prvotní pocit ne náhodu připomínající počínající mořskou nemoc, tak se z vás alespoň na okamžik stane vládce pouště.