Konečně jsem dostal štětku. Ale s velkým "Š", křestním jménem Richard, dávali jsme si páku a došlo na remízu, což je pro mě vítězství, protože jsem až na výjimku na Sibiři prohrál. Byla to dohra odpoledního programu pro důchodce. V Týně se setkání pořádají jednou za rok a dopadne to tak, že babičky si tam zapomínají berle. Odhazují je už před tancem. Štětka předváděl na večírku kovbojský tanec. Mají tady skupinu s tímto zaměřením a šlape jim to. Kde jinde vidíte, aby starší žena usnula s hlavou na stole jako chlap. Pořádají to naštěstí pro zdraví účastníků jen jednou ročně. Dvanáct měsíců se pak na akci vzpomíná. Dalším tanečníkem byl velitel od ženistů, plukovník, který velel záchranným pracím po povodních na celé Moravě. Štětka je kuchař, což důstojníkovi nevadilo. Tak to má být, že v hospodě spolu dovádějí lidé různých profesí. Například polykají hořící cigarety. Stejně to platí pro sexuální orientaci. Zaklepala mi na maringotku trojice, mladí milenci a jejich kamarádka lesbička. Ve třinácti letech si podřezala žíly. Až pak rodiče pochopili, že je prostě taková. No a pak mě jako už mnohokrát zachránili dobrovolní hasiči. Jelikož jsem stávkoval kvůli výtkám ohledně focení ošklivých lidí, byli ochotni odtah maringotky odložit. Ale potom se mi dotyční omluvili, a tak jsem stávku ukončil. Dojeli jsme do Hůrky.
47. a 48. den Ujeto: 37 km Celkem ujeto: 740 km Útrata: 450 Kč za chlast a cigára Celkové náklady: 7411 Kč Nejbližší cíl: na východ, jestliže mě z Hůrky pustí Hůrka: Dvě hospody, dva obchody, 350 obyvatel. Hasiči, myslivci, říkají, že uhynulo 36 kusů srnčího, prý děsivá zima. Parkuji u koupaliště, ale i přes svou zanedbanou hygienu jsem se nesmočil. Je chladno.
