Plhovi v Kojčicích nebydlí

Růžence nanosil štěrk, aby jí neteklo do sklepa. Vyjel si na koních s krásnými slečnami. Pátral po rodičích Plhy. Český Honza zkrátka nezahálel. Paní Růženka měla plný sklep vody od tajícího sněhu. Tak jsem jí pomohl postavit zábranu ze štěrku. Manželovi je přes osmdesát a je nemocný. Jeden ze synů se jí zabil na motorce. Má velkou zahradu, pěstuje si zeleninu a pelargónie, ale chce to prodat a jít do domova důchodců. Tak jsem jí to rozmlouval a ona mi přinesla koláčky, co napekla pro vnoučata. Místní slečny mě pozvali na projížďku na koních. Ája říkala, že nechápe rodiče, kteří nechtějí dětem pořídit koně. "Máme snad místo toho fetovat?" pravila. Večer jsem v hospodě mluvil se Slávou. Taky rád cestuje a když se zamiloval do Petry, šel za ní pěšky 180 kilometrů. V Cerekvi jsem měl potíže s odvozem. Šéfovi hasičů Vladkovi zakázali na obci, aby mě odtáhl. Měl z toho depresi, kterou zahnal rumem. Točí ho na nedaleké benzinové pumpě a jeho cenu mají na vývěsní ceduli vedle naturalu a speciálu. Nakonec mě odvezl Jindra, který jezdí avií pro pelhřimovský pivovar. Jel tam složit basy a rovnou mě provedl. A pak říkal, že se musím stavit v Kojčicích u Pelhřimova, protože to je díky filmu "Marečku, podejte mi pero" slavná vesnice. Plhovi tady nebydlí, to mě zklamalo, ale je tu spousta jiných zajímavých lidí, ale o tom až zítra v Nedělním Blesku.