Hačikó se narodil v listopadu roku 1923 na farmě v blízkosti městečka Odate. Štěňátko japonského plemene Akita hned po dvou měsících putovalo do Tokia za novým majitelem. Tím se stal profesor Fakulty zemědělství na Tokijské univerzitě Hidesaburó Ueno.
Věrný čtyřnožec svého páníčka každý den ráno vyprovázel na vlak a večer ho vždy přišel čekat. Tak tomu bylo až do 21. května 1925, kdy se profesor najednou domů nevrátil. Během přednášky zkolaboval a náhle zemřel. Příčinou smrti bylo krvácení do mozku.
Hačikó se toho večera smutně vrátil domů, ale hned druhý den šel na železniční stanici znovu. A tak tomu bylo i následující dny. Vdova po profesorovi se mezitím rozhodla opustit Tokio a pejska nechala u příbuzných. Hačikó nadále chodil na stanici, kde dlouhé hodiny čekal a doufal, že se profesor jednoho dne ukáže. Zželelo se ho i zaměstnancům železnice, kteří ho krmili a postavili mu přístřešek, který ho chránil před špatným počasím.
Dojemný příběh se časem dostal i k jednomu ze studentů zesnulého profesora, který o oddaném psovi v roce 1932 napsal článek. Hačikó se v Japonsku stal dojemným symbolem věrnosti. O dva roky později mu pak u železniční stanice postavili obří bronzovou sochu. Přesně tam, kde dlouhých 10 let čekal na svého pána.
8. března 1935 se Hačikó odebral za svým páníčkem. Ve stanici byl nalezen mrtvý. Tenkrát za ním truchlilo celé Japonsko. Mrtvého psíka dokonce nechali vycpat a dodnes je k vidění v Národním vědeckém muzeu v Tokiu.
