Už to víte? Ale samozřejmě že už to víte! Vždyť už to vědí všichni. Vrabci na střeše, tetky na návsi, obecní blázni i chlapi u piva zaznamenali, že Českého Honzu z Blesku devadesát devět dní trvající cesta kolem světa na kolena nesrazila. Výstřední cestovatel se trochu oklepal a pak už jej doma nikdo neudržel. Navzdory mrazu, chladu, ptačí chřipce a dalším nebezpečenstvím vyrazil napříč naší krásnou vlastí - v maringotce. A to v maringotce nikoli luxusní. (Luxus totiž Český Honza nenávidí.) Teď už mu zbývá jediné - spoléhat se na ochotu "domorodců", zda ho na jeho cestě odtáhnou vždy o nějakých pár kilometrů dál. Tak jsem zase vyrazil na cestu. Začíná to parádně. V nejzápadnějším místě, na startu putování, mě přijali za svého. Hostinská ze Sokolovny mě nechá parkovat vedle hospody a dá mi polínka na podložení kol, aby mi neujela maringotka. Ptám se, co čepuje a ona se směje, že je to prý takový zrzavý, studený a má to pěnu. A že jsem si teda vybral pěkné místo, neboť v Krásné je zima snad deset měsíců v roce. Potřebuji uříznout příliš dlouhou rouru na komín. Zeptám se prvního mladíka a on je to starosta Luboš (29) zvaný Pažout. Naloží mě do hasičské avie, kterou jede vyzvednout do sálu Sokolovny aparaturu po maškarním bále pro děti. Vyhodí mě u Vaška (32), jenž rouru přefikne během pár vteřin bez nároku na honorář a nabídne mi svou koupelnu, kdykoliv budu potřebovat. Vašek umí spravit všechno, co jezdí. Od osmnácti je soukromníkem, už měl připravený projekt autoservisu, jen začít stavět. Jenže si pořídil jednoho koně. Jen tak, aby mohl říkat, že ho má. Teď jich vlastní dvacet, obhospodařuje sto hektarů, aby pro ně měl krmení na zimu, plánuje stavbu další stáje a zázemí pro rekreační jezdce, se kterými se dveře netrhnou. Jeho přítelkyně Martina učí jezdit i pětileté caparty. A on sotva stihne opravit kamarádovi auto nebo traktor, i když stroje zůstaly jeho láskou. "Nikdy bych nevěřil, že ze mě bude soukromě hospodařící rolník," směje se Václav. Když musel pomáhat dědovi s chovem ovcí, nechtělo se mu. Poté ale stádo zdědil a "s hrůzou" zjistil, že ho to baví. Jen ovce považuje za dost hloupá zvířata, tak skončily na pekáči a vyměnil je za koně. "Žádnej stres, dvakrát denně nakrmit, vytyčovat pastviny, akorát v létě je pořádná makačka, sena potřebuju plnou stodolu," povídá Vašek. Dřív měli koně přes zimu zavřené ve stáji. Pak jim dali na výběr a zvířata raději pobývají venku v osmihektarovém výběru. Od té doby přestaly potíže s jejich nachlazením a kašlem. "S tím pozemkem za barákem byl trochu problém, musel jsem přeplatit Němce, kteří to tady skupují přes prostředníky." Jinak prý ale Germáni přijíždějí do někdejších Sudet s přátelskými úmysly, prohlídnou si svoje bývalé domy a místní si nepřipouštějí, že by mohli být terčem nějakých majetkových nároků. "Jednou jsme si u piva říkali, že už máme věk na to, abychom to tady vzali do svých rukou a zvolili jsme Pažouta. Od té doby to začalo žít," vzpomíná Vašek. Luboš Pokorný (nezávislý) je nejmladším starostou široko daleko, začal úřadovat v pětadvaceti. Bývalé Sudety byly po válce plné přistěhovalců ze všech koutů republiky, lidí, kteří tady neměli kořeny. "Moje generace už se považuje za patrioty, mladí přestali odcházet, dali si do kupy domky a mají víc času něco společně podnikat," říká Luboš. Dobrovolní hasiči, myslivci, fotbalisté, kroužky pro děti zvané Všehochuť, ženský klub Krásňaček (chodí spolu cvičit, na ruční práce nebo do hospody). Po okolí jsou vyhledávané cyklostezky, připravují se cesty pro vyjížďky na koních, v zimě lyžařská stopa protažená skútrem, veřejně přístupný internet zdarma. Obec se sedmikráskou ve znaku vydává i svůj časopis. Ani o zaměstnání není nouze, kromě velké slévárny je zde spousta malých firmiček, takže sem lidé za prací dojíždějí. Komu by se odsud chtělo stěhovat... Kromě Sokolovny s restaurací a sálem, kde se pořádají bály, je dalším společenským centrem klubovna fotbalistů. Mužstvo se dalo dohromady před rokem a hned postoupili z pralesní ligy do okresního přeboru. "Tam to bylo o hubu. Cikáni z Chebu lámali klíční kosti a báli jsme se je porazit, aby si na nás nepočkali," směje se jeden z fotbalistů. "Teď už je to fotbal, ne jatka." Klub přezimovává na šestém místě, když v posledním utkání vyhráli v Křižovatce 7 ku 5. V klubovně je útulno díky kamnům, domácímu kinu na sportovní přenosy a naraženému sudu gambrinusu. "Člověče, začali jsme šetřit na střechu a jednou večer přijde manželka, potácí se, vypadá vyděšeně," vypráví Jarda. "Tak se ptám, kdo jí co udělal, koho mám jít zmlátit, a ona že oslavovala s holkama, protože vsadila v kenu pět korun a vyhrála sto tisíc. A byla střecha." I bez toho by na Krásnou nedal dopustit. Dřív bydlel v nedaleké Skalné, odkud pochází Pavel Nedvěd. "Jeho táta je fajn, ale nesmíš se s ním bavit o fotbale. Začne se vždycky strašně vytahovat, už kvůli tomu dostal párkrát přes hubu." Tak už to zkrátka v životě chodí.
2. den cesty Ujeto: stále jen 45 km (doprava na start, takže se to nepočítá) Útrata: 106 Kč (dvakrát točený gambrinus, sýr, klobásy a noviny v samoobsluze). Celkem náklady 293 Kč. Technický problém: nerezová termoska od Číňana udrží teplé kafe jen hodinu, zkusím ji někomu prodat Nejbližší cíl: měli by mě přetáhnout hasičskou avií někam k Mariánským Lázním
Vybavení: Kromě klobouku, náhradního spodního prádla a mikiny ještě zateplená tankistická kombinéza bundeswehru. Jinak mám deku, spacák, ešus, plynový vařič, plechový hrnek, konvičku, lžíci, víceúčelový nůž, mýdlo, ručník, svíčku, mobilní telefon a sekyrku. Velká chvála podpalovače pepo.
