7°C
Tereza Kostková prozradila: Budu v Ordinaci vášnivá milenka.
Myslíte si, že zálibu v cestování má člověk v krvi nebo za to třeba mohou geny? Pokud bychom pátrali v rodině Terezy Kostkové, zjistíme, že dědeček z maminčiny strany pocházel z Německa a babička ze Španělska. Existuje tu nějaká spojitost? „To nevím, ale moje babička vlastně měla dva světy. Narodila se na Mallorce, pak žila 30 let v Trutnově, vrátila se na Ibizu a potom znovu do Čech. Hodně cestovala, byla i ve Francii, kde se seznámila s dědečkem. Proto také dobře umím francouzsky, učila jsem se od osmi let. A od té doby se všichni v naší rodině učí francouzsky. Jestli jsem však něco zdědila, pak je to kosmopolitismus. Přestože jsem v dobrém slova smyslu vlastenka, umím být i kritická a hlavně dokážu mít nadhled. Ale to ke každé zemi. Dokážu ovšem vidět i to hezčí a cestuju, abych něco pěkného poznávala. Nelpím na hranicích a možná i kvůli tomu se mi tak líbí v kosmopolitní Paříži. Přijdu si tam jako doma,“ svěřuje se.
Prázdninové dobrodružství
Kam směřovala její první zahraniční cesta? Bylo jí šest let, když jela k babičce na Ibizu. Ale jak... „Přes Rakousko do Jugoslávie, pak Itálie a odsud na ostrov, takže jsem během prázdnin poznala několik zemí. Hodně mě také zasáhla cesta do Itálii, to mi bylo 17 let, kam jsme vyrazili s tátou hledat dědečkův hrob. Přestože jsme ho nenašli, zůstane mi zážitek na celý život. Samozřejmě si pamatuji dovolenou ve Španělsku s první láskou a tam jsem zjistila, že to není úplně ono.“ Na rozdíl od mnoha z nás pak Tereza začala jezdit za poznáním sama. I když poprvé to neplánovala. „Před lety jsem měla přítele z Francie a domluvili jsem se, že k němu přijedu na Vánoce. A dva týdny před svátky mě přítel opustil. Řešila jsem, jestli zůstat doma, kde si budu rvát vlasy, nebo jet vabank a svou bolístku vyléčit v Paříži. Riskla jsem to, a tak se zrodilo moje samostatné cestování. Tam jsem se obrazně řečeno naučila šlapat i po neznámých cestách – měla jsem jen letenku, nevěděla jsem, kde budu spát, co jíst, natož dělat. Peněz míň než málo. Nakonec jsem na Štědrý den byla v divadle na Malém princi a večer jsem strávila v marocké restauraci. Město jsem prochodila skrz naskrz a Paříži doslova propadla. Protože mi dala cestu k sobě samé i jistotu, že to zvládnu.“ Od té doby se Tereza do Paříže a vůbec do Francie, kterou jednou projela po všech regionech vlakem, několikrát vrátila. „Francii mám zkrátka ráda, chtěla jsem tu studovat, zkoušela jsem také sehnat práci... Nic z toho nevyšlo, ale za sestřenkou, která se provdala do Bretaně, se snad brzy podívám.“
Pouť do Santiaga
Většinu cest herečka podnikla po Evropě a mezi nezapomenutelné patří pěší pouť do španělského Santiaga de Compostella. „Existují tři svaté cesty: do Mekky, Jeruzaléma a Santiaga. Proč jsem tam šla? Ani nevím, snad že hory v Galícii mi trochu připomínají Krkonoše, navíc k mé radosti líznuté mořem?“ usmívá se. Do Santiaga vede více cest, pokud ale chcete získat doklad, že jste pouť absolvovali, musíte jít pěšky alespoň 100 kilometrů. „Já jich šla 112. Na zádech těžký batoh, poslední den jsem ušla 42 kilometrů, a to bylo trochu šílené. První dojem? Bolí vás nohy odřené do krve, jste svrchu promáčení, protože tam často prší, zevnitř propocení. A až tohle odezní, napadají vás různé myšlenky, nejdřív nepříjemné, a pak třeba zjistíte, že si hodinu zpíváte. Nic neřešíte, jen jdete, existujete a je vám dobře.“
Výlet na Korsiku
Díky pouti, kterou herečka absolvovala přibližně před pěti lety, ji túry začaly bavit. A když se dozvěděla, že hodně možností v tomto směru nabízí Korsika, dlouho neváhala. Mohla si vybrat, jedna cesta je už spíš pro horolezce, další vede ze severu, jiná ze středu, z jihu... Jela za poznáním, nechtěla se sedřít, tak zvolila nejjednodušší túru, jižní. A prochodila pět dnů. „Korsika vám nabídne famózní přírodu, moře i hory, potkáte tam báječné lidi a řekla bych, že co se týká jídla, vzala si to nejlepší z Itálie a Francie,“ domnívá se Tereza a dodává, že zatímco do Santiaga míří v létě hodně lidí, na korsické cestě šla třeba i devět hodin a potkala akorát tak býka. A z těch devíti hodin nebyla ani vteřina chůze po rovině, ani z kopce. Pokud vás také Korsika láká a jste romantické duše, herečka doporučuje místní farmu v Ponte Vecchi, kde si zaplatíte jízdu na koni. „Jedete volně přírodou, míjíte kopce, vinice, pláž, no připadáte si jako princezna z pohádky. A pak uvidíte západ slunce. Řeknete si kýč, ale když ho prožijete, vnímáte to jinak.“
Poprvé v Paříži
Jaké místo by podle Terezy neměli minou lidé, kteří sem přijedou poprvé? „Kouzelnou čtvrť najdete na menším ostrově Saint Louis, uprostřed Seiny. Dalším půvabným místem je Place des Vosges, kde žil spisovatel Viktor Hugo – tam se odehrává také děj hry Cyrano z Bergeracu, kterou můžete vidět u nás v Divadle pod Palmovkou. Nebo se na objednávku podívejte do bytu Edit Piaf a třeba si stejně jako já sáhnete na její župan.“
Zpátky domů
Dneska jsou Tereziny cesty mnohem kratší, ale už se těší, až téměř dvouletý Toník povyroste a vyrazí někam spolu, i s manželem Petrem. Ale záliba v chození jí zůstala, z domova si do divadla přes půl Prahy dojde klidně po svých. Auto v rodině nemají; když je třeba dopravit se dál, než kam je nohy donesou, jezdí vlakem. „Petr mě naučil mít rád hory. S ním jsem byla poprvé na ledovci v Alpách, vytáhl mě i do Tater, ty mě také dostaly.“ A kde plánuje letošní dovolenou? „Netuším, to víte, tři Blíženci v rodině. Pro nás plánování neexistuje, naše cesty budou vždycky vabank,“ směje se. Kdo ví, třeba pojedou do Rožnova pod Radhoštěm, což je Terezina citová záležitost, oblíbených Luhačovic nebo do lázní Teplice v Čechách, ale možná zajedou i do Krkonoš k Petrovým rodičům.
A za pár let? Láká ji Indie a také Jižní Amerika. „Nemám konkrétní důvod, proč zrovna do Jižní Ameriky, ale moc ráda bych tam jela. Ten kontinent mi prostě voní.“
Chcete jít na Terezu do divadla? Více se dozvíte na www.terezakostkova.com.
Děkujeme za umožnění fotografovat Botanické zahradě hl. m. Prahy v Troji a za zapůjčení oblečení a obuvi firmám Reserved, Promod a Deichman.
Make-up a styling: Jana Khalifa
