Osada Chanagaj, která leží 50 kilometrů od mongolsko-ruských hranic, se po dobu expedice se stala naším druhým domovem. Její název vznikl z pradávného jazyka catánů, tedy staré mongolské kultury, která dodnes přežívá v horských oblastech Mongolska. Byl odvozen od slova chanag-oj, což v překladu znamená neprůchodný les. Tento název není rozhodně náhodný.

Někdy jsme se doslova prodírali hustými keři, jindy pochodovali přes bažinová pole a do toho všeho byl v dálce vidět mohutný oheň. Vítr foukal směrem k nám a tak bylo pouhou otázkou času, kdy se požár dostane až do údolí. Přestože byl červen, teprve před dvěma týdny slezly poslední zbytky sněhu a tak jsme měli strach, aby se voda nezvedla a nezakalila. Řeka však naštěstí zůstala v korytě a byla i nadále křišťálově čistá.

Většinou Jakub Vágner chodil pěšky, jen občas využil koňskou sílu.
Většinou Jakub Vágner chodil pěšky, jen občas využil koňskou sílu.
Autor: Jakub Vágner

Většinou Jakub Vágner chodil pěšky, jen občas využil koňskou sílu.

To není sen, ale rybářský ráj
Po dlouhých dnech pochodů jsme toho měli opravdu dost. Rybaření je zde náročné a když do toho ještě natáčíte a taháte s sebou hromady filmové techniky, každý kilometr navíc se stává noční můrou. Rozhodli jsme se tak pro odpočinkový den, který strávíme nedalo kempu lovem lenoků a lipanů na umělou mušku.

Muškaření má své neopakovatelné kouzlo. Stojíte v řece, bičujete vodu a sledujete každý pohyb imitace hmyzu, který máte na háčku. Na dně vidíte i ten nejmenší kamínek, stejně tak i prohánějící se ryby kolem vás, které vám mušku často zhltnou tak blízko, že byste se jich mohli i dotknout. Vody jsou v této oblasti plné ryb a taháte rybu za rybou. Jen co muška dopadne na hladinu, už se pod ní zavíří voda a rázem je pryč. Často si připadáte že sníte, ale jste spíše v rybářském ráji. Zažít něco podobného u nás nepřichází v úvahu. Snad v dávné minulosti, kdy byla i v našich krajích příroda panenská a řeky čisté. Pokud máte žízeň, nemusíte se shánět po lahvi s pitnou vodou. Jen naberete vodu do dlaně a poznáte jak opravdu chutná voda.

Po nerovném boji přetržený vlasec

Při muškaření zažijete pozoruhodné okamžiky. Stál jsem pár metrů nad hlubokou jámou. Prohazoval malé tišiny, kde lipani v podvečerním světle sbírali dopadající mušky na hladinu. Ryby jsem vždy přivedl k nohám, krátce se pokochal pohledem a hned ve vodě odháčkoval. Netrvalo dlouho a nedaleko ode mě se náhle otevřela hladina. Černé válcovité tělo napovědělo, kdo se to vydal na lov.
K nohám jsem přiváděl dalšího lipana, když se jako rozzuřený býk přiřítil černý stín a lipana mě sebral přímo pod očima. Muškařský naviják krátce zakvílel, tenká imitace zazpívala smutnou píseň a po pár vteřinách nerovného boje jsem smotal přetržený vlasec. Byl to obrovský tajmen, tedy největší lososovitá ryba.

A pak ten kmen oživl a začal úchvatný zápas

Dalšího dne jsme vstali za rozbřesku a ještě v šeru se vydali proti proudu řeky za velkým tajmenem. Slunce bylo už vysoko, když jsem dostal první záběr. Byli jsme vysoko nad vodou a tak jsem se snažil dostat tajmena až na druhou stranu jámy, kde bylo možné slézt k vodě. Šel jsem po hraně útesu a zdolaného tajmena měl přímo pod nohama. Náhle se však přímo pod ním objevil kmen stromu, alespoň tak to vypadalo do doby, než kmen ožil a zakousl se do více než metrové ryby na hladině! Naprosto vyhozen z reality jsem se okamžitě zeptal, jestli to kluci chytili i na kamery. Paráda, unikátní záběr natočen!

Pouštím zpět nebohého tajmena, který vypadá, že útok ve zdraví přežil. Rychle jsem se vrátil na skálu a spustil více než půlmetrového lipana přesně do míst, kde jsem rybu viděl. Lipan dopadl na hladinu, jen se zavířilo a lipan zmizel v obrovském chřtánu dravce. Bez varování vystřelil jako šíp do největšího proudu.

Tajmena jsem přivedl do mělké vody

Marně jsem se snažil prchající rybu přibrzdit. Bylo jasné, že na prutě je ryba z úplně jiné váhové kategorie. Souboj se mě zdál nekonečný, kdy dravec vystřídal snad všechny taktiky boje. Tentokrát však zvítězil rybář a unaveného tajmena jsem přivedl do mělké vody, kde jsem ho konečně uchopil do náručí.

Hned na první pohled bylo jasné, že je to on. Obří tajmen, kterému do 140 centimetrů určitě moc nechybělo. Všichni jsme měli nepopsatelnou radost, zdokumentovali jsme rybu úctyhodných rozměrů. Cíl expedice tím pro nás byl naplněn. Jen blázen by doufal, že tuto rybu překonáme. I když jak se říká, Svatý Petr občas není doma, jak jsme se o pár dní později přesvědčili...