Bylo rozhodnuto: Jedeme za tajmeny. Termín expedice byl stanoven na červen, kdy přichází krátké mongolské jaro.

Cílem byla řeka Malý Jenisej. Naše cesta vedla z Prahy do Moskvy, dále Ulánbátaru, mongolskou linkou do města Morum, odkud jsme putovali celý den terénním vozem až do osady Tengis. Přeraftovali jsme stejnojmennou řeku a po dalších třech hodinách jízdy na koních jsme konečně dorazili do osady Chanagaj.

Fotogalerie
5 fotografií

Ta se nachází 50 kilometrů od Mongolsko-Ruských hranic a lišky tu dávají dobrou noc. Na jaře a v létě člověk rychle nabyde dojmu, že se nachází v zapomenutém ráji. S příchodem podzimu se však ráj mění na nelítostnou krajinu. Teploty padají až pod minus 50 stupňů Celsia a oblast opouští i otrlí domorodci. Taková je krásná a drsná mongolská tajga.

Přirozené nástrahy

Rybaření v odlehlých částech světa má své nezaměnitelné kouzlo. Byli jsme daleko od ruchu velkoměst, nezazvonil jediný mobil. Jako bychom se vrátily v čase do jiného století. Hlavní cíl byl tajmen. Tohoto krále mongolských vod můžeme ulovit na umělé nástrahy, jako jsou různé typy woblerů (ručně malované nástrahy), třpytek či gumových nástrah, nebo můžeme použít nástrahy přirozené.

To není Krokodýl Dundee, ale rybář Jakub Vágner
To není Krokodýl Dundee, ale rybář Jakub Vágner
Autor: autor

Naše expedice měla za cíl ulovit tajmena kapitálních rozměrů, a tak jsme se zaměřily především na lov s přirozenými nástrahami – lipany a lenoky.

Slibná místa

První dojem z řeky byl ohromující. Prudká a křišťálově čistá řeka se chanagajským údolím kroutila jako had. Břeh byl často nedostupný. Les v okolí řeky jen těžce prostupný, jinde byl tok lemován vysokými skalami. Zde k úspěchu potřebujete nejen rybářský um a štěstí, ale i dobrou fyzičku. Kdo chce skórovat, musí nachodit i desítky kilometrů.

Na dvacetikilometrovém úseku řeky jsme našli jen velmi málo slibných míst. Většinou to byly hluboké tůně pod táhlými mělkými proudy. Dobře jsme věděli, že pokud jsou někde trofejní tajmeni, pak to bude právě zde.

Byl tu ale jeden háček, místa byla od sebe často i kilometry vzdálena. Dlouhé trasy jsme tak zdolávali pěšky nebo na koních. Ti pro nás byli v těchto končinách nedocenitelnými pomocníky.

Poprvé jsem tajmena pouze spatřil. Stál jsem na skále vysoko nad řekou a díval se na rozhraní tišiny a proudu, kde se ve slunci neohroženě proháněli lipani. Náhle se z hlubiny vyřítil tmavý stín a jednoho z nebohých lipanů uchvátil...

Velký souboj

Následujícího rána jsem stál opět na »tajmení« skále. Připraven k hodu jsem číhal jako indián , abych tajmena nevyplašil. Chtěl jsem počkat, než začnu do jeho tůně nahazovat. Trpělivost se vyplatila.

Po hodině čekání se tajmen objevil přímo na mělčině pod mýma nohama. Už to nebyl pouze tmavý stín, ale dokonalý dravec, kterého jsem si mohl prohlédnout jako v akváriu. Opatrně jsem nahodil nástrahu dva metry před něj a následoval okamžitý útok. Více než půlmetrového lipana spolknul jako malinu. Začal nezapomenutelný souboj.

Tajmen je největší lososovitá ryba světa. Pokud chcete ulovit podobně kapitální kousek, známý rybář doporučuje vydat se do odlehlých koutů Mongolska
Tajmen je největší lososovitá ryba světa. Pokud chcete ulovit podobně kapitální kousek, známý rybář doporučuje vydat se do odlehlých koutů Mongolska
Autor: autor

V průzračné vodě jsem viděl každý pohyb mohutné ryby. Moc dobře jsem věděl, že nesmím dovolit, aby se dostal do silného proudu, neměl bych šanci ho přitáhnout.

Změnil strategii

U břehu změnil strategii a opakovaně se téměř celý vymrštil nad hladinu. Po patnácti minutách mně však obrovský tajmen ležel u nohou. Poprvé v životě jsem držel v náručí tvora, o kterém jsem toho tolik slyšel. Stál jsem v křišťálově čisté řece, v ruce držel bájného tvora a všude kolem byla lidmi nedotčená příroda. Na okamžik jsem byl svobodný a vrátil se ke své podstatě lovce.