9°C
Problém s brašnami zatím nevyřešen
V pondělí jsem v Geraldonu objel oba cyklistické obchody, ale s brašnami jsem neuspěl - přední vůbec neměli. A měli jediný přední nosič - stejný, co jsem koupil od rošťáka v Broome. Alespoň jsem koupil sadu 4 hliníkových hrnců s pokličkami - velmi lehké a docela mi to vyhovuje.
Tvrdě proti větru
Do 65 km vzdálené Dongary jsem vyrazil až před jednou a říkal jsem si, že tam v pohodě budu za 4 hodiny. Protivítr síly vichřice mne vyvedl z omylu. Bylo to martyrium, o každý metr jsem musel tvrdě bojovat, na rovině jsem neutáhl jízdu na největší talíř. Bylo to jako prodírat se medem. Do kempu na Pt Denison jsem dojížděl za soumraku a měl jsem toho plné kecky.
Osobní rekord 171 km za den
Druhý den jsem vyrazil hodně brzy, abych v tom vichru někam dojel. Okolo osmé se vítr otočil, odklonil jsem se od Hwy 1 a najel na pobřežní silnici, s vítrem v zádech jsem jel jako king. Pocit z jízdy byl fantastický, vítr samozřejmě není cítit a člověk má dojem, že je to všechno jenom z něj.
Pinnacles
Nambung National Park je známý jako Pinnacles Desert a je jednou z ikon západní Austrálie. Proto jsem ho nemohl vynechat a udělal si zajížďku cestou do Perthu. 17 km jsem ujel za necelou hodinku, a tak jsem tam byl skoro dvě hodiny jediný turista. Pohled na park je úžasný, balvany vzniklé erozí mají roztodivné tvary, snad vám to fotografie trochu přiblíží. Atrakcí pro mne byl internet v místním obchodě s alkoholem, láhve s alkoholem mne trošku demoalizovaly.
Celodenní jízda v dešti
V noci začalo pršet, počkal jsem do deváté, ale spíš se to zhoršovalo, tak jsem vyrazil. Pěkně naboso, abych ušetřil ponožky. Pláštěnka stála za bačkoru, a tak jsem byl poměrně rychle durch.
V Cataby byl kromě roadhouse kupodivu i hotel, ale my vandráci do hotelu nepatříme, tak jsem jel dál.
Déšť k večeru ještě přidal na intenzitě, to už jsem jel po Hwy #1. Nasadil jsem samozřejmě přední i zadní blikačku a snažil se sledovat v zrcátku předjíždějící auta. Nebyl jsem ale schopen rozeznat, zda se jedná o road train, a tak jsem pro jistotu vždy, když jsem viděl v zcátku světla, vyjel na blátivou krajnici. Člověk se musí chovat rozumně, když jde o jeho život.
Chtěl jsem přenocovat na odpočivce u Moore River, byla značená na mapě.
Skvělí lidé
Zahnul jsem na odpočivku, prohrnul se více než kilometr dlouhou cestou plnou bláta, abych zjistil, že odpočivka je z poloviny pod vodou. Vrátil jsem se do kempu, červeným blátem obalené kolo a zacákané nohy až do pasu. Paní v kanceláři říkám, že chci místo pro stan na jednu noc. Začala se smát a nabídla za cenu stanu "cabin" (mala místnůstka s postelí, obvykle skoro blešárna), když budu spát ve spacáku a nebudu chtít povlečení.
Setkání s prezidentem
Ráno to hrozilo deštěm, ale foukal silný protivítr. Naštěstí se počasí zlepšilo, přes den pár slabých přeháněk a večer už byla obloha částečně modrá.
Byl pátek před dlouhým víkendem (v pondělí je svátek) a tomu taky odpovídal frmol na silnicích. Asi 40 km před Perthem začala být silnice horší, hlavně zmizela krajnice. Místo, abych obdivoval vinice a hospody ve Swan Valey, balancoval jsem na krajnici, abych udělal místo náklaďákům. Bylo to vyčerpávající.
Projížděl jsem Midland a za zatáčkou mne stopnul pán. Byl to Noel Eddington, prezident Cycle Touring Association. On mi nabídl, že můžu přespat u nich, že má barák 1 km od kempu přes řeku. Já mám však rád nezávislost, pochopil to. Alespoň mi dal ti na několik prodejen brašen v Perthu.
V kempu mi ukázali 2 místa, kde si mohu stan postavit a dali mi to zadarmo, protože to nebylo oficiální místo. To je nevídaný přístup, super, u nás si to nedovedu představit. Při stavění stanu se objevil Noel a domluvili jsme se na ráno. Přijede na kole a doprovodí mne do několika prodejen. Skvělý chlapík.
Ráno se Noel dostavil přesně na minutu, přinesl mi cyklistickou mapu Perthu a brožuru s doporučenými trasami v okolí. Prozkoumali jsme pár prodejen. Nesehnali jsme však nic vhodného. Třeba ještě na něco narazím, mám na to 3 dny.
Skvělé bydlení
Když jsem před týdnem hledal na netu ubytování, našel jsem jediný volný singl v YMCA Perth za podezřele nízkou cenu 41 AUD na noc. Byl to 11 patrový poměrně nový dům se 3 výtahy, velké čisté pokoje se skříní, botníkem, stolem a několika světly. Každý den čistý ručník, v noci ticho, žádné mejdany. A v centru jsem byl opravdu za pár minut.
Nebyla tady ale kuchyně, na patře pouze konvice na vodu a mikrovlnka. V mikrovlnce však lze při troše dobré vůle leccos ohřát, a když budu chtít opéct flákotu, koupím maso a skočím na veřejné BBQ na břehu řeky. Druhý problém byl kuriózní - vždy, když jsem přijížděl nebo odjížděl na kole, začali na mne docela agresivně útočit ptáci, kteří měli hnízdo zřejmě někde poblíž. Nalétali na mne ve vlnách a každý si snažil klovnout. A nebyly to straky, které před 3 roky na východním pobřeží Austrálie přitahovala má stříbrná helma. Ale teď mám šedou, tak nevím, co ti ptáci tak blbnou.
