A tak jsem tu. V Jaliscu. U velrybí zátoky. Sedím na pobřeží Tichého oceánu, pod sebou mám zlatavý písek, za sebou ve svahu vystavěné město Puerto Vallarta, pozoruji západ slunce a vodní hladinu, v niž se utápí slunce. Od podzimu do jara do této části Kalifornského zálivu připlouvají velryby a celoročně tu je možné na dohled města pozorovat ve vlnách skákající delfíny nebo lachtany.
Na co koukat tu je ovšem i na souši. V okolí města, na svazích pohoří Sierra Madre, vládne divoká příroda. Suché, prašné a křovinaté vrcholy kopců se střídají s říčními údolími s bujným a neprostupným pralesem.
Jestli si to nedokážete představit, pusťte si kultovní akční film Predátor s Arnoldem Schwarzeneggrem (77), kte rý se tu natáčel. Obvykle u sebe dvě až tři mačety nosívám, jenže...
Takže místo výpravy do divočiny beru útokem zdejší botanickou zahradou, kde se dozvídám, že právě z mexických pralesů pochází řada dobrot jako kakao nebo vanilka. Prohlížím si rozsáhlou sbírku orchidejí a na nejednom z nespočtu barevných květů pozoruji kolibříky.
Asi nejpůsobivějším příběhem v historii města je láska Elizabeth Taylorové (†79) a Richarda Burtona (†58). On zde několik měsíců natáčel film Noc s leguánem (1964) a svoji tehdy ještě milenku chtěl mít při sobě. K narozeninám jí proto koupil honosnou vilu Casa Kimberly, aby na něj měla kde čekat, než dotočí. Pro sebe přikoupil i dům přes ulici a oba nechal propojit kopií benátského Mostu vzdechů (nářků). No, most sice vypadá úplně jinak, ale to příběhu vůbec nevadí. Dnes je v Casa Kimberly jedna z nejlepších a nejromantičtějších restaurací ve městě.
Žádné kulisy
Puerto Vallarta má téměř čtvrt milionu obyvatel a stálo na pobřeží dříve, než se sem začali valit turisté. Prim tu hrálo rybaření a banánové plantáže v okolí. Není to proto žádná nakašírovaná scenérie pro Američany a Evropany. Umělecká čtvrť s řadou galerií, obchůdky s všemožným zbožím nebo pouliční stánky s tacos v centru jsou každý den plné ních a návštěvníci je jen doplňují. Večerní procházka po promenádě Malecón je jako exkurze do barev, chutí a vůní Mexika.
„Do Puerto Vallarta máme přímé lety kvůli tomu, že aktivit, které tady člověk může dělat, je celá řada. Můžete tu zkombinovat jak relax, tak poznání Mexika. Když se člověk vydá takovou dálku, stojí za to i poznat přírodu, místní kulturu a nezůstávat pouze v hotelovém resortu,“ říká Jan Bezděk, mluvčí cestovních kanceláří Fischer a Exim tours.
Filmařská jistota
Pláže, hotely a příroda Puerto Vallarta hrály ve více než 140 filmech a seriálech. Až na pár výjimek jako Predátor, Godzilla 2, nebo Acapulco H.E.A.T. se většinou jedná o nepříliš známé kousky o nejrůznějších žralocích, zmutovaných s chobotnicí, a tak podobně.
Jedno klasické dílo kinematografi e ale přináší pohled na pláže Puerto Vallarty do českých domácností poměrně pravidelně už půl století. Právě zde svedl nespočet žen agent s plavným krokem šelmy, Bob Sinclaire alias Jean-Paul Belmondo ve filmu Muž z Acapulca. Pokusil jsem se vydat v jeho stopách, ale asi jsem holt agent bez budoucnosti…
Tortilla je všechno
Při prozkoumávání mexické gastronomie zjišťuji, že názvy mexických jídel často jen popisují způsob úpravy kukuřičné tortilly. Jednou je naplněná a přeložená (taco), jindy naplněná a zalitá omáčkou (enchilada), opečená (tostada), pokrájená na kousky (nacho), plněná sýrem (quesadilla). Až na výjimky ale vůbec neříkají, co bude uvnitř nebo kolem ní.
Náplně jsou z nejrůznějších druhů masa, zeleniny, sýra, fazolových past a zeleninových omáček od jemné avokádové, mírně pálivé s uzenou papričkou chipotle, štiplavé s voňavou paprikou jalapeňo až po brutálně pálivou habanero.
Přesné složení, chuť i vůně se mění podle pečlivě střežených rodinných receptů. Mexiko je vlastně ráj pro celiaky. Pravé mexické trotilly dojsou totiž výhradně kukuřičné a jedly se zde už v předkolumbovských dobách.
Vzácnost
Pšeničné, které se v Evropě za mexické vydávají, jsou podle některých Mexičanů výmyslem gringos (bělochů), určeným pouze pro jiné gringos. Na druhou stranu sem pšenici dovezli Španělé už před staletími a i ve zdejších obchodech na ty pšeničné sem tam narazíte.
V Mexiku mají 64 odrůd kukuřice, z čehož je 59 unikátních, a 21 tisíc regionálních variant, kaž dá s trochu jinou chutí, vlastnostmi i barvou. Tortilly tak mohou být i černé, zelené, modré, křupavé, lehce nadýchané a snadno zastanou všechny funkce chleba, rohlíků či knedlíků. Ti nejzdatnější jsou schopni o tortilách mluvit stejně nadšeně a dlouze jako Bubba a krevetách ve Forrestu Gumpovi.
V Evropě je vzácné
Po mnoha gastrozážitcích musím uznat, že ochutnat pravé mexické jídlo v Česku je vzácnost. Většina toho, co se v Evropě považuje za mexické (burrito, flautas) pochází od mexické komunity z Texasu (tzv. Tex-Mex) a používá odlišné ingredience jako čedar a pšeničné tortilly. Mexický sýr se ale daleko víc podobá třeba balkánu a už jen rozdíl v chuti samotných tortill je obrovský. Nehledě na to, že hlavní pýchou jsou zde omáčky (salsy), které u evropských mexických jídel někdy úplně chybí.
Specialitou země je i směs Tajin z chilli papriček, soli a limety. Používá se do jídel, na posypání ovoce i na okraj sklenice džusů a drinků jako Margarita, Paloma či Michelada. Zpočátku nečekaná kombinace, které ale záhy přicházím na chuť. Směs aktivuje chuťové pohárky a sůl vrátí do těla vypocené minerály jako iontový nápoj.
Metropole tradic
Přesouvám se do ústředního města státu Jalisco, kterým je pětimilionová Guadalajara. Že je vám název povědomý? V minulosti se tu zrodily ty nejvýznamnější kartely, operující na hranici s USA. Hlavní devizou města je ale množství památek a zajímavostí. Třeba velká katedrála, řemeslná čtvrť Tlaquepaque nebo rozsáhlý Hospic Cabaňas, který na začátku devatenáctého století chránil sirotky, chudé, staré a nemocné.
Opravdový věhlas a zápis na seznam UNESCO mu ale zaručil až malíř José Clemente Orozco, který na stěnách zdejšího sirotčince na začátku 20. století ztvárnil poměrně depresivní Soudný den a do kopule umístil muže vstupujícího do plamenů. Ten díky speciální technice malby vypadá jako současné 3D obrazy, jen je z roku 1938, malovaný barvou na strop a funguje i bez 3D brýlí.
Tequila z Tequily
Je čas všechny zážitky vstřebat. A zapít. S pravou tequilou se to má podobně jako třeba se šampaňským. Zhruba 80 procent celosvětové produkce se vyrábí ve městě Tequila pod stejnojmenným vulkánem nedaleko Guadalajary. A výhradně z modré agáve.
I zbylá místa, kde se podle mexického zákona smí vyrábět, jsou převážně ve státě Jalisco a jen zlomek pochází z dalších čtyř z 31 mexických států. Jinde se pod stejným jménem vyrábět nesmí. Z agáve se ale pod méně přísnými pravidly destiluje i mezcal nebo raicilla. Pichlavý sukulent s dlouhými listy se sází i sklízí výhradně ručně a v mexickém podnebí to není vůbec jednoduchá práce. Proto je i velmi dobře placená.
Když zavítáte do města Tequila, vyjma destilerií tu najdete jen další destilerie, suché prašno, kaktusy a agáve. Hned vedle místního kostelíku ale při troše štěstí narazíte na tzv. Voladores, a jestli ne z tequily, z jejich vystoupení se vám zaručeně zamotá hlava.
Tanec hlavou dolů
Tradiční aztécký rituál Voladores obnáší až 40 metrů vysoký pilíř a čtyři krojované mládence, kteří kolem něj omotají dlouhé provazy, jejichž konce si upnou k jedné noze. Pak skočí hlavou dolů z pilíře a v přesně 52 otáčkách krouží kolem dokola hlavou dolů ve stále se zvětšujících kruzích, až celý provaz odmotají. Pátý, stojící na špičce pilíře, je doprovází na píšťalku a bubínek. Nikdo se nijak nejistí. Celá tahle adrenalinová paráda má hluboký význam - snahu přilákat úrodu, a je na seznamu UNESCO. A protože úroda byla výborná, vracím se do baru...
ČTYŘI DRUHY TEQUILY
BLANCO: Nezrající nebo zrající méně než dva měsíce v nerezových nebo neutrálních dubových sudech. Nehodí se k přímému pití, spíš do koktejlů jako Margarita nebo Tequila Sunrise.
REPOSADO: Zrající minimálně dva měsíce, ale méně než rok v dřevěných sudech nebo nádržích. Hodí se k přímému pití i do koktejlů jako je Paloma nebo Tequila Old Fashioned.
AÑEJO: Zrající v dubových sudech do 600 litrů po dobu alespoň jednoho roku, ale méně než tři roky. Je ušlechtilá, pije se samotná.
EXTRA AÑEJO: Zraje déle než tři roky v dubových sudech. Má bohatou komplexní chuť.
Navštivte Puerto Vallarta v Mexiku. Adam Jaroš
