V názvosloví kolem tohoto druhu byl dříve chaos a řada lidí měla křemenáč dubový a krvavý za dvě různé houby. „Vyřešila to Česká mykologická společnost, která je považuje za jedno a totéž,“ vysvětluje na úvod mykolog.
Jak zpracovat křemenáče krvavého?
V kuchyni tento křemenáč využijete na mnoho způsobů. „Křemenáče obecně netrpí vůbec na červivost, je to díky pevné dužnině, která červům nechutná,“ říká Miloš Krčil. Hodí se proto na všechny úpravy, které vás napadnou. Vynikající jsou křemenáče zvláště na řízky, menší kousky zase uplatníte v octovém nálevu, kam můžete naložit celé houby včetně nožiček.
Křemenáč krvavý, kterému se na Moravě říká také krvavý janek, se velmi dobře suší. Má výraznou, sladce oříškovou vůni a chuť, takže podtrhne každé jídlo. A pokud ho nestíháte hned nakrájet a zpracovat, má ještě další výhodu. V chladu vám vydrží čerstvý i několik dní.
Jen jednou věcí se při zpracování této houby nenechte překvapit. Během tepelné úpravy i sušení dužnina postupně zčerná, ale bát se nemusíte, na chuť to nemá žádný vliv. Toto platí pro všechny druhy křemenáčů, ale i kozáků. Pokud přeci jenom chcete ztmavnutí dužniny zmírnit, můžete vyzkoušet vodu s citrónem, do které nakrájené houby ponoříte.
Kde a kdy roste?
Křemenáč krvavý roste místy vzácně, jsou ale lokality, kde je jeho výskyt naopak velký, jako třeba na jižní Moravě. Nalézt ho můžete v lese, ale i mimo něj, například na hrázi, pod stromořadím apod. Roste roztroušeně nejen pod duby, ale i osikami nebo topoly, výjimečně i pod břízami a dalšími listnatými stromy. Sezónu má od června do října.
Jak ho poznat? Zbarvuje se do červena
Víte, jaké důležité znaky je potřeba znát k určení křemenáče krvavého? Tady jsou ty hlavní.
1. „To nejcharakterističtější, co křemenáče krvavého odlišuje od ostatních křemenáčů, je jeho tendence zbarvovat se na poraněných místech do červené. Nejvíce je to patrné hlavně na spodní části nohy,“ říká mykolog
2. Má výrazný, jemně plstnatý, cihlově červený klobouk, který ale může být i krvavě červený, rezavý, červenooranžový nebo i červenohnědý. „Houby jsou často barevně variabilní, na odstín má vliv i počasí - především to, jak moc na ně dopadá slunce.“ Klobouk křemenáče krvavého je nejprve kulovitý a pokožkou připojený k noze, později se rozprostře.
3. Mohutná noha je vysoká a statná, u větších hub se pod kloboukem zužuje, může dosahovat i 20 cm. Ve spodní části je výrazně narezlá nebo nahnědlá. Od mládí je pokrytá rezavými nebo červenohnědými šupinkami, které jdou později do tmavohnědé.
Rourky jsou nejprve bělavé až smetanové, ale později jsou našedlé. Při otlaku tmavnou. Dužnina je bělavá a pevná. Jak už bylo řečeno, pokud do ní říznete, zbarví se na noze do červené, na ostatních místech do šedorůžové až červené (změna barvy není tak výrazná, jako na noze.) Po čase se odstín mění na modrozelenou na noze a na ostatních místech jde do šedohnědé až šedočerné.
Křemenáč krvavý, skvělá houba pro začátečníky
„Křemenáč krvavý je díky barvě svého klobouku a výrazné vůni téměř nezaměnitelný a ani méně zkušené houbař by si ho neměl poplést s jinou nejedlou, a už vůbec ne jedovatou houbou,“ říká mykolog. Tím se stává ideální houbou pro začátečníky. Podobný je jen dalším druhům křemenáčů, mezi kterými někteří houbaři ani nerozlišují.
Křemenáče krvavého i další, jemu podobné křemenáče si prohlédněte ve fotogalerii.
