V kuchyni najde kozák březový všestranné uplatnění. Jeho chuť a vůně je velmi jemná a příjemná, skvěle se proto hodí do houbových směsí, omáček, na smažení, ale i sušení.
Kdy kozáka utrhnut, kdy radši ne?
„Doporučuji ale sbírat pouze mladší houby, co jsou pevné na dotek. Starší kozák má velmi měkký klobouk a noha je naopak tuhá. K jídlu každopádně moc vhodný není,“ říká mykoložka Tereza Tejklová. Kozák je také náchylný k plesnivění, jelikož za vlhka nasákne hodně vody. U kozáků, ale i křemenáčů, se nenechte překvapit ještě jednou věcí. Při tepelné úpravě jejich dužnina zčerná, ale bát se nemusíte, na chuť to nemá žádný vliv.
Kde roste a jak ho poznat?
Kozák březový je ideální houba pro začátečníky, protože jeho poznávací znaky se dají lehce naučit. Které jsou ty nejdůležitější?
1. Narazíte na něj už v květnu a sezonu má až do listopadu.
2. Roste pod břízami nebo v jejich blízkosti. Nalézt ho můžete v nížinách i na horách, a to nejen v lesích, ale i parcích a zahradách.
3. Noha má bělavou až našedlou barvu a je po celé délce hustě pokrytá drobnými tmavými šupinkami. Je statná a směrem k zemi se mírně rozšiřuje, často bývá různě zprohýbaná. Na rozdíl od jiných kozáků se noha při poranění nebo řezu nijak nezbarví.
4. Klobouk může být okrově hnědý, hnědý a někdy i červenohnědý. Je vyklenutý, za sucha matný, ale za vlhka mírně lepkavý. Při otlaku nepatrně tmavne.
5. Rourky jsou nejprve bělavé, ale později jdou až do šedohnědé. Jsou vysoké a u nohy vykrojené.
Záměna s jinými kozáky a křemeňáky
Splést se dá pouze s dalšími kozáky, nejčastěji s těmi, co rostou také pod břízami, nebo s křemenáči. „Všechny zmíněné houby jsou jedlé, takže záměna není nijak nebezpečná. Mnozí houbaři mezi jednotlivými druhy těchto hub ani nijak nerozlišují,“ podotýká mykoložka.