Popis
Záměna

Starší atlasy hub nebo některé zdroje na internetu zelánku stále řadí mezi jedlé houby. Nesbírejte ji ale. V roce 2014 byla totiž po sérii otrav zařazena mezi jedovaté houby, a to kvůli obsahu nebezpečného toxinu, který může způsobit tzv. rhabdomyolýzu. Jde o rozklad svalových buněk, kdy se ze svalstva uvolňuje červené svalové barvivo, které může ucpat ledvinové kanálky. Když si dáte tuto houbu jednou, pravděpodobně se vám nic nestane. „Obsažený toxin je totiž kumulativní, což znamená, že požití jednoho nebo dvou jídel z těchto hub většinou nic nezpůsobí, ale třetí dávka v krátké době může být i smrtelná,“ varuje mykolog Němec.

Čirůvka havelka, chutná podzimní houba. Pozor ale na záměnu s jedovatými čirůvkami

Jak vypadá čirůvka zelánka, kdy a kde roste?

• Čirůvka zelánka se v lese objeví s nástupem září a roste až do konce podzimu. Najdete ji v jehličnatých lesích, téměř výhradně pod borovicemi, se kterými tvoří mykorhizu. Poslední roky se ale v důsledku kyselých dešťů vyskytuje méně.
• Roste jednotlivě, ale naleznete ji i ve skupinách a v tzv. čarodějných kruzích. Tak se říká tomu, kdy se podhoubí z jednoho místa paprskovitě rozrůstá na všechny strany.
• Klobouk zelánky je zbarvený do zelenavě žluta, můžete v něm objevit i odstíny olivové a hnědé. Je masitý (může být široký až 12 cm) a pokrytý drobnými hnědými šupinkami. Na jeho povrchu se za vlhka vytvoří slizká želatinová vrstva, na které ulpívají nečistoty a jehličí. V dospělosti bývá nepravidelně zprohýbaný.
• Pod kloboukem se nacházejí husté lupeny, které mají zářivě žlutou, žlutohnědou až žlutooranžovou barvu.
• Noha zelánky je pevná a statná, válcovitá, někdy se směrem dolů rozšiřuje. Vysoká může být až 10 cm. Má bělavou až nažloutlou barvu, někdy může být i zelenožlutá a hnědožlutá.
• Pokud do houby říznete, dužnina chutná a voní po mouce, někdy může připomínat i vůni okurek. Řez je pevný a bílý, na okraji do žluta.

  Čirůvka zemní byla na seznamu jedlých hub, jenže je jedovatá. Na co se přišlo?

  

Kterým houbám se zelánka podobá?  

Dalo by se říci, že zelánku, které se lidově říká také strnádka, kateřinka, zelinka nebo sviňurka, lze zaměnit s většinou hub zbarvených do zelena až zelenožluta. Podobná je nejen některým dalším nejedlým a jedovatým čirůvkám, ale i smrtící muchomůrce zelené.

Smrtelně jedovatá muchomůrka zelená na rozdíl od čirůvky zelánky roste zpravidla v listnatých lesích a voní po syrových bramborách, oříšcích nebo medu. Na noze muchomůrky naleznete také prsten, který čirůvky nemají. Noha je posetá vločkami a zakončená v zemi tzv. pochvou, která ji obepíná.

Nejedlá čirůvka sírožlutá  se od zelánky liší hlavně svojí chutí a vůní, která je nevábná až odporná. Je žlutá až sírově žlutá, její barva je oproti zelánce výraznější a živější. Čirůvka sírožlutá je také drobnější.

Jedovatá čirůvka odlišná má sice také moučnou vůni, ale na rozdíl od zelánky má nahořklou chuť. Lupeny jsou bělavé (žluté jsou pouze na okraji), kdežto u zelánky jsou zbarvené výrazně žlutě po celé své ploše.

Nejedlá čirůvka sálající má výraznou ostrou a palčivou chuť. Dalším poznávacím znamením je, že její lupeny po zmáčknutí zrezaví a oproti zelánce je také drobnějšího vzrůstu.

Nejedlá čirůvka osiková má klobouk zbarvený spíše do chromově žluté barvy. Na rozdíl od zelánky ji najdete především pod listnáči, proto i její název osiková.

Čirůvku zelánku i houby, které se jí podobají, si prohlédněte ve fotogalerii.

Čirůvky fialové se houbaři bojí, přitom jde o delikatesu. Opravdu hrozí záměna?

Kde rostou houby? Mykologové a houbaři odtajnili nejlepší místa v celé ČR