Roste stejně jako ostatní druhy václavek jako parazit na kořenech, pařezech nebo oslabených stromech. Líbí se jí především na dřevě listnatých stromů, výjimečně ji objevíte i na jehličnanech. „Roste ve velkých trsech, najít ji lze i jednotlivě v trávě, kde vyrůstá ze zbytků rozkládajícího se dřeva,“ říká mykoložka Tereza Tejklová.

Jak vypadá václavka hlíznatá?

  • Klobouk má různé odstíny hnědé (může být do červena, žluta i růžova, světlý i tmavší) Na jeho povrchu jsou vločkovité šupinky, které mají nahnědlou barvu. Může být až 15 cm velký.
  • Pod kloboukem naleznete husté lupeny světlé barvy s nažloutlým okrajem.
  • Charakteristickým znakem je prsten, který je na okrajích žlutý.
  • Noha je světlá se žlutými tóny po celé své délce, má válcovitý tvar a je poměrně statná. Dorůst může až 15 cm na výšku a 3 cm na šířku.

Druhy václavek a jak je to se záměnou?

V České republice je 7 druhů václavek – kromě hlíznaté je to václavka obecná, smrková, bezprstenná, severská, cibulkotřenná a bažinná, která je ale velmi vzácná a chráněná zákonem. Záměny mezi jednotlivými václavkami jsou zcela běžné a naštěstí nejsou nebezpečné. Žádný její druh rostoucí u nás totiž není jedovatý. „Jednotlivé václavky mezi sebou zaměňují i odborníci, je to složitý rod a některé lze navíc s jistotou odlišit pouze geneticky,“ doplňuje mykoložka Tereza Tejklová.

Václavka vs. šupinovka kostrbatá

Václavku hlíznatou si ze všech václavek nejpravděpodobněji spletete s václavkou cibulkotřennou, která jí je nejvíc podobná. Z jiných druhů hub se často zaměňuje se šupinovkou kostrbatou. To je další parazitující houba, která roste v trsech, především na listnatých stromech, vzácněji i na jehličnanech. Je sice jedlá, ale oproti václavce tužší a méně chutná. Odlišuje se hlavně ve vzhledu klobouku a nohy. Šupinatý klobouk je výrazně kuželovitý a šupinkami je na rozdíl od václavky hustě pokrytá i noha.  

Na co si dát pozor při zpracování václavek?

U václavky hlíznaté mějte stejně jako u všech václavek na paměti, že při nedostatečné tepelné úpravě je velice těžce stravitelná a způsobuje žaludeční a střevní potíže, hlavně u citlivějších jedinců. Vařte ji proto minimálně 20-25 minut a určitě se vyhněte smažení a grilování, protože ani jedno není dostatečné dlouhé a účinné. Tato houba je výborná do guláše a do octového nálevu, kam se používají mladé houby bez nožiček. Než ale tyto houby začnete sterilovat (což se většinou dělá při 80-90 °C), dostatečně dlouhou dobu je povařte.

Václavky i šupinovku kostrbatou, která se jim podobá, si prohlédněte v galerii.