Jak poznat čirůvku havelku
S čím se dá zaměnit
Čirůvka havelka roste od září až do konce podzimu, výjimečně i zkraje prosince. Skvělá bude v houbovém guláši nebo octovém nálevu, dává se do karbanátků, pod maso, ale i do omáček a polévek. Výborně chutná i jen tak samotná připravená na másle s chlebem, tuto úpravu považují zkušení houbaři za delikatesu. Je nejen chutná, ale i zdravá. Má protirakovinné, antioxidační a antibakteriální účinky. Navíc obsahuje látku s hypoglykemickým účinkem, což ocení diabetici.
Jak vypadá čirůvka havelka a kde roste?
- Daří se jí zejména v jehličnatých lesích s písčitým podložím, často u cest. Najdete ji hlavně pod smrky, borovicemi a jedlemi, se kterými roste v symbióze. V listnatých lesích na ni natrefíte jen výjimečně. Je citlivá na čistotu ovzduší, proto je na některých místech vzácná.
- Klobouk čirůvky havelky je zbarvený do stříbrošedé barvy, někdy i s fialovým, nebo šedočerným odstínem, a dorůstá až 10 cm. Je hladký, za vlhka lepkavý a mírně slizký. Lze ho téměř celý sloupnout směrem ke středu. Jeho tvar je nejprve zvoncovitý, později plochý se středovým tupým hrbolkem. Okraj je v mládí podvinutý, později ostrý a často zvlněný.
- Pod kloboukem se nacházejí husté a tenké lupeny, které časem řídnou. Nejprve jsou zbarvené bíle, později lehce našedlé se žlutým nebo fialovým nádechem, ve stáří žloutnou.
- Noha je kyjovitá nebo válcovitá.
- Pokud do houby říznete, spatříte bělavou až našedlou nebo nažloutlou dužninu, která je pevná a moučně voní i chutná.
Pozor na záměnu: Havelka vs. jedovaté čirůvky
Čirůvku havelku lze nejčastěji zaměnit s jedovatými nebo nejedlými čirůvkami. Nezkušený houbař by ji také mohl splést s nejedlou penízovkou širokolupennou. Jak tyto houby poznáte?
Čirůvka odlišná je jedovatá houba, která se lehce zamění i s jinými druhy čirůvek. Její klobouk má výrazný žlutozelený nádech. Pomoci může také její nahořklá chuť, která odrazuje od konzumace.
Čirůvka žíhaná je také jedovatá houba. Na rozdíl od havelky má při řezu našedlou dužninu, která je velmi hořká a palčivá. Klobouk je temně žíhaný a má spíše špičatý hrbolek, kdežto u havelky je tupý.
Čirůvka tygrovaná, jedovatá, ale poměrně vzácná houba, která se liší především povrchem klobouku. Ten je u tygrované plstnatý až šupinatý, a zároveň je žíhaný.
Čirůvka zemní je nejedlá houba, která má na rozdíl od havelky jemně šupinatý klobouk. Ten je také menší a jeho barva je spíše šedohnědá. Ve starších atlasech je uváděna jako jedlá, určitě ji ale nekonzumujte. "Zjistilo se totiž, že může způsobit rozpad svalových tkání," říká mykolog Radomír Němec.
Penízovka širokolupenná je další nejedlá houba, která způsobuje žaludeční obtíže. Když naříznete její nohu, dužnina bývá dutá. Její klobouk je často popraskaný a lupeny jsou řídké. Má nahořklou chuť a zemitou vůni.
