7°C
Čirůvka zemní patří mezi odolné houby, které rostou i s prvními mrazíky. Najít ji tak můžete klidně i v prosinci. Do košíku si ji ale nedávejte. V roce 2014 byla totiž zařazena mezi jedovaté houby.
Proč je čirůvka zemní jedovatá?
Až po sérii otrav touto houbou odborníci zjistili, že čirůvka zemní obsahuje nebezpečný toxin, který může způsobit tzv. rhabdomyolýzu. Jde o rozklad svalových buněk, kdy se ze svalstva uvolňuje červené svalové barvivo, které může ucpat ledvinové kanálky. Když si dáte tuto houbu jednou, pravděpodobně se vám nic nestane. „Obsažený toxin je totiž kumulativní, což znamená, že požití jednoho nebo dvou jídel z těchto hub většinou nic nezpůsobí, ale třetí dávka v krátké době může být i smrtelná,“ varuje mykolog Němec.
Jak ji poznáte?
- Čirůvku zemní najdete hlavně v jehličnatých lesích, převážně pod borovicemi, narazíte na ni i v parcích nebo podél cest lemovaných borovicemi. V listnatých lesích se objeví jenom výjimečně.
- Roste od září až do listopadu, někdy i v prosinci. Najdete ji jednotlivě i ve skupinách a v tzv. čarodějných kruzích. Tak se říká tomu, kdy se podhoubí z jednoho místa paprskovitě rozrůstá na všechny strany.
- Klobouk je plstnatý a velice křehký. Nejprve má tmavě šedou barvu a později jde do světle šeda až šedohněda. Mladé houby mají klobouk ve tvaru zvonu. Později je plochý s tupým hrbolem uprostřed, často ale bývá různě zprohýbaný a rozpukaný do paprsků.
- Na okraji klobouku směrem k noze bývá u mladých hub jemná pavučinka.
- Lupeny jsou bílé, později našedlé, vysoké a poměrně husté.
- Noha má válcovitý tvar, ale šířka bývá pouze kolem 1 cm. Je bílá nebo jemně našedlá a dorůstá až 8 cm. Stejně jako klobouk je velmi křehká.
- Pokud do houby říznete, dužnina bude bílá až našedlá.
- Má zemitou vůni, která připomíná syrové brambory.
Pozor na záměnu s jedlou čirůvkou havelkou
Čirůvka zemní se plete hlavně s jinými čirůvkami, nebezpečná je hlavně záměna s jedlou a velmi oblíbenou čirůvkou havelkou, která by se mohla stát méně zkušeným houbařům. Z jedovatých čirůvek je podobná čirůvce žíhané, tygrované a mýdlové. Jak tyto houby rozpoznat?
Jedlá čirůvka havelka je na rozdíl od čirůvky zemní mnohem robustnější a není křehká. Havelka má hladký klobouk a příjemně voní po namleté mouce.
Jedovatá čirůvka žíhaná je stříbrofialovošedá, má temně žíhaný klobouk se špičatým hrbolem (u čirůvky zemní je hrbol tupý). Má palčivou, nahořklou chuť.
Jedovatá čirůvka tygrovaná roste vzácně. Na rozdíl od zemní je více robustní a masitá. Největší rozdíl je v klobouku, který je sice také plstnatý, ale spíše šedočerný až ocelově šedý a mezi tmavými šupinkami prosvítá bílý podklad.
Jedovatá čirůvka mýdlová má výrazně mýdlovou vůni a je nahořklá. Barvu klobouku mění podle toho, kde a pod čím roste, ale často bývá s šedoolivovým nebo zeleným nádechem.
