Budova stojí na pozemku soukromého majitele ve frenštátské rekreační části Horečky. „Nechal ji tady roku 1899 postavit první majitel, tehdejší starosta a předseda Podhorské jednoty Radhošť Edvard Parm. Bylo to poté, co s ním Jurkovič spolupracoval a dokončil své stavby na Pustevnách,“ uvedl Luděk Dvořák.
Pozemek byl tou dobou pokrytý ovocnými sady. Sušárna fungovala jednoduše. V horní místnosti, do které byl vháněn teplý vzduch zezdola, byly rozložené rošty s ovocem. Suterénu pak dominoval velký kotel, kde se pro změnu vařila povidla. Terén kolem stavby byl terasovitý, jednotlivé úrovně propojovala schodiště. Byly zde altány, sluneční lázně a posezení.
„Z balkonu se místní smetánka kochala výhledy na Beskydy,“ popsal restaurátor s tím, že tu starosta Parma pořádal četná společenská setkání.
Na stavbě je vše, až na rámovou konstrukci, kterou prožrali mravenci, původní. „Bylo vyměněno pouze jedno prkno a jeden malý dřevěný díl,“ popsal Dvořák. Sušárna má i původní barvu, byly na ni použity olejovky dle vlastní receptury.
Pro veřejnost nebude
Práce své i dobrovolníků, si považuje. „Děláme to tak, jak by se to dělat mělo. Tedy ne zbourat barák do základů a stavět znova s moderními materiály. Tady ta stavba je celá rozebraná a složená zpátky,“ usmál se odborník. V sušárně plánuje na toto téma pořádat workshopy pro odbornou veřejnost.
Jurkovičova sušárna ovoce je považována za natolik vzácnou stavbou, že ikdyž je v soukromých rukou, práce na ní finančně podpořilo hejtmanství a Národní památkový ústav. Veřejnosti se však kvůli nezměrné historické a architektonické hodnotě pravděpodobně neotevře.
„Básník dřeva“ Jurkovič
Dušan Samo Jurkovič (1868 až1947) byl významný slovenský architekt a etnograf, nazývaný „básník dřeva“. Spojoval valašskou a slovenskou lidovou architekturu se secesí i modernou.
Jeho nejznámější díla jsou chaty Maměnka a Libušín na Pustevnách v Beskydech, rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm a vlastní vila v Brně-Žabovřeskách. Známé jsou jeho úpravy lázeňských domů v Luhačovicích.
