Kraťoučká, zhruba 100metrová ulice nedaleko Hradčanské, je na pohled docela nenápadná. Zdání zklame hned na první pohled. Stejně jako v řadě jiných bubenečských ulic, i zde se nachází učiněný architektonický skvost. V letech 1907 až 1908 si jej zde nechal vystavět jaroměřský rodák Jan Náhlovský, jenž se za první republiky vypracoval v ministerského tajemníka ve Státním úřadě statistickém.
Pohádková „chaloupka“
Atypická stavba s protaženým čelním štítem zaujme na první mrknutí oka. „Romantický rodinný dům s četnými arkýři a lodžiemi vznikl ve starší vilové čtvrti, založené v osmdesátých letech 19. století,“ stojí v knize Slavné vily Prahy 6 – Bubeneč, jíž editoval historik architektury Petr Ulrich. „Malebnou siluetu domu podtrhl převýšený střední trakt s vysokým štítem, prozrazující navenek ústřední prostor interiéru – patrovou schodišťovou halu.“
Vedle „moderněji“ působících vil vypadá ta Náhlovského trošku venkovsky až pohádkově, ačkoliv je na pohled zřejmé, že na venkov by tak dočista nezapadla. Vyniká zdobností i velikostí. V obojím se vyžíval její autor, architekt Dušan Jurkovič, který se s Náhlovským přátelil.
„Dům je inspirovaný gotickým domem, vyniká výraznou členitostí, řadou romantických prvků, ale zároveň se v ní uplatňují principy moderní architektury,“ uvádí Památkový katalog Národního památkového ústavu. „V celkovém charakteru značně členité stavby je mj. patrná inspirace prvky lidové architektury i anglickou modernou (cottage house).”
„K lidovému stavitelství poukázalo utváření předsunutého vstupu a barevné ornamentální detaily,“ stojí v knize. „Působení prvků lidového stavitelství potlačil ve prospěch městského rázu architektury a zároveň použil moderní konstrukční materiály.“
Návštěva slovem
Dům podle autora obývají dosud potomci Jana Náhlovského. Proto se „dovnitř“ můžeme podívat pro představu alespoň slovem. „Hlavní vstup je posunut ke straně, tvoří ho polokruhově klenutý otevřený vestibul,“ uvádí Národní památkový ústav. „Zahradní průčelí je akcentováno proskleným arkýřem ve výši zvýšeného přízemí a prvního patra. Okna domu mají jednotně řešené dřevěné okenice v kombinaci žluté a modré barvy, tato kombinace se objevuje i na dalších dřevěných prvcích.“
A co uvnitř? „V přízemí byly umístěny společensko-reprezentativní prostory, na vstupní halu s dřevěným kazetovým stropem osobě navázal salon, vklíněný mezi knihovnu a jídelnu. Jídelna opatřená nízkým trámovým stropem a klenbou nad stolem a lavicemi sousedila s kuchyní umístěnou při severním nároží,“ stojí v knize Slavné vily Prahy 6 – Bubeneč. V prvním patře se „bydlelo“, respektive spalo. Tam architekt Jurkovič navrhl ložnice. Doménou celého domu je schodišťová hala s dřevěným ochozem, v níž se nalézá krb.
Architektonický „import“ ze Slovenska
Může se trochu zdát s podivem, že v době, kdy česká architektura oplývala takovými jmény jako Jan Kotěra, Pavel Janák, Jaroslav Vondrák, Josef Gočár nebo Alois Dryák, Jan Náhlovský vsadil na slovenského architekta. Dušan Samo Jurkovič, jenž se k návrhu vily dostal ve svých 39 letech, však už byl v té době pojem na poli evropské architektury.
„K jeho nejzdařilejším pracím raného období patřily Pustevny na Radhošti (1897-1899) a letovisku na Rezku (1900-1901), kde ještě plně uplatnil zásady romanticky pojatého folklorismu,“ píše se v knize Slavné vily Prahy 6 – Bubeneč. Ty jsou dokonale patrné i ve vlastní vile, jíž si navrhl v Brně, kde působil převážně. I Jurkovičova vlastní vila totiž oku napovídá, jako by byla vystřižená odněkud z pohádkového malebného venkova – podobně jako vila, jíž navrhoval pro Jana Náhlovského.
Nápaditý architekt, jenž posmrtně obdržel jak Řád Tomáše Garrigua Masaryka, tak i Přibinův kříž, navrhl rovněž několik lázeňských domů v Luhačovicích. Dále navrhoval Kochovo sanatorium v Bratislavě, v Jičíně navrhl dům pro Theodoru Němcovou – dceru slavné české spisovatelky Boženy Němcové.
U Náchoda zase projektoval známou Jiráskovu chatu – oblíbenou destinaci nemála turistů z obou stran hranic. Staveb vyprojektoval mnoho napříč Českou i Slovenskou republikou. Žel, Pražané se od Jurkoviče dočkali pouze jedné jediné stavby. Pohled na ni ale stojí za to!
