Video se připravuje ...
Pátrání po Miroslavovi z Otovic
V Kroměříži záhadně zmizela maminka Jitka: Šokující slova syna
Záhadné zmizení, po kterém zůstává řada otazníků. Jitka Lukašíková (63) odešla minulou středu odpoledne z otevřeného oddělení Psychiatrické nemocnice Kroměříž. Od té doby ji rodina neviděla. Pátrání komplikuje i skutečnost, že na kamerách není zachycen její odchod. Přitom se už objevily indicie, které ženu zavedly desítky kilometrů od Kroměříže. Rodina teď prosí veřejnost o pomoc.
Jitka Lukašíková se léčila v Psychiatrické nemocnici Kroměříž. Minulou středu, 2. září, měla po obědě kolem druhé hodiny odpoledne odejít na procházku. Z ní už se ale nevrátila. „Maminka podstupovala v psychiatrické léčebně v Kroměříži léčbu. Minulou středu po obědě kolem druhé hodiny se nevrátila z procházky. Měli terapie, procházku. Pak zmizela a nemůžeme ji najít,“ popsal Blesku její syn Aleš Lukašík.
Rodina přitom začala jednat prakticky okamžitě. „My jsme okamžitě vystartovali do Kroměříže. Prohledávali jsme naslepo, kam nás napadlo, bohužel bez úspěchu.“
Kamery? Ani u brány nic!
Jedna z největších záhad celého případu přišla ve chvíli, kdy rodina začala zjišťovat, kudy mohla Jitka z areálu odejít. „Nebyla nikde na kamerách, dokonce ani u brány ústavu,“ říká Aleš. Jenže právě tady může být háček. „Jsou tam další tři brány, kde kamery nejsou, kdy mohla jít nepozorovaně.“
Rodina proto stále neví, kudy přesně Jitka z nemocnice odešla a kam zamířila. „Je otázka, do jakého detailu ty záznamy někdo prohledává,“ dodává její syn. A pak přišla první nečekaná stopa.
Nečekaná stopa z Frenštátu
Rodině se ozvala žena z Frenštátu pod Radhoštěm. Tvrdila, že se s Jitkou setkala ve svém obchodě, kde si pohřešovaná žena prohlížela boty. Dokonce se spolu daly do řeči. „Řekla jí, že si tam hledá léčebný rehabilitační pobyt,“ popisuje Aleš.
Rodina má přitom za to, že žena, která se s Jitkou setkala, skutečně mluvila právě s ní. A důvod je podle syna velmi přesvědčivý. „Určitě se potkaly, protože ta žena věděla informace, které policie nezveřejnila a které víme jen my,“ tvrdí Aleš.
Žena například dokázala popsat jeho syna a mluvila o věcech, které jí podle rodiny mohla říct jedině Jitka. „Říkala o synovi věci, které jí maminka řekla a nikdo cizí by je neviděl. Taky říkala, že jí maminka řekla, že byla na operaci víčka, což také policie nezveřejnila. Takže se určitě viděly.“ A tím záhada dostala další rozměr.
Jitka byla ve Frenštátu podle této svědkyně ve čtvrtek, tedy den po svém zmizení. Následně se měla objevit ještě další informace o jejím možném pohybu. „Pak ji měl někdo vidět kolem Čeladné, což je o kousek dál,“ říká syn.
Rodina proto neváhala a vydala se i tam. „V Čeladné jsme jezdili už o víkendu. Ve Frenštátu jsme byli dvakrát. S tou holkou jsme se setkali osobně.“
Desítky kilometrů od Kroměříže
Frenštát pod Radhoštěm přitom není od Kroměříže úplně za rohem. Autem jde přibližně o hodinu cesty, ovšem Jitka podle rodiny neměla k dispozici automobil. „Nemá k dispozici auto a nemá ani řidičák, takže se tam musela dostat vlakem,“ vysvětluje Aleš. Právě vlak tak může být jedním z klíčů k celé záhadě.
Rodina zároveň ví, že si Jitka při odchodu vzala některé své věci. Mobil ale mezi nimi nebyl. „V ústavu jsme si vzali tašku, kterou tam nechala a ve kterém bohužel zůstal telefon,“ říká syn.
To pátrání výrazně komplikuje. Rodina tak nemůže například zjistit její aktuální polohu pomocí telefonu.
Vzala si kabelku i peníze
Jitka si naopak vzala kabelku. Na začátku pobytu v léčebně měla podle rodiny přibližně sedm tisíc korun v hotovosti. „To ale určitě za ty dva týdny neutratila. Ale nejspíš to neměla komplet. Na vlak ale peníze asi měla,“ domnívá se Aleš.
Není to popletená seniorka
Podle oficiálního policejního popisu je Jitka Lukašíková vysoká přibližně 160 až 165 centimetrů, má střední postavu, hnědé oči a hnědé, vlnité, krátce střižené vlasy. V době zmizení měla mít bílou bundu, tmavé tříčtvrteční kalhoty, bílé tenisky a dámskou kabelku.
Ale právě v souvislosti s tímto popisem chce její rodina zdůraznit jednu důležitou věc. „Podle popisu policie to působí, že je popletená seniorka, ale ono to tak není. Je to spíše moderní seniorka,“ říká Aleš.
A vysvětluje, že člověk, který Jitku potká, nemusí vůbec poznat, že se léčila v psychiatrické nemocnici. „Ona nebyla nějaký těžký případ. Měla panické ataky vyvolané sama v sobě. Nebyla blázen, jen duševně vyčerpaná a chtěla si nechat pomoct. Když ji někdo uvidí, tak asi nepozná, že je to pacient. O to je to těžší.“
Proč vlastně odešla?
To je jedna z otázek, na kterou rodina stále nemá odpověď. Aleš si nemyslí, že by za zmizením byly peníze nebo nějaký konflikt. „Ona měla spíše obavy, že zklame okolí nejbližší. Žádné finanční problémy rozhodně nemáme.“
Naopak ji podle něj lidé v okolí dobře znají a mají rádi. „Je to člověk, který je v širokém okolí oblíbený. Ona pro všechny udělala vždycky všechno. Na sebe ona nehleděla. Nepřátele nemá.“ A právě proto je pro rodinu její náhlý odchod tak těžko pochopitelný.
Pátrá rodina, kolegové i přátelé
Do hledání Jitky se podle jejího syna zapojili prakticky všichni, kdo mohou pomoci. „Hledají ji všichni z její firmy. Tam na tom dělá celé oddělení, pročesávají všechno možné podle nějakých stop. My dva s bráchou, sestřenice. Všichni jsou zverbovaní.“ Informace o zmizení se zároveň šíří na sociálních sítích. „Na sockách je to sdílené. Všude se pátrá, aby o tom vědělo co nejvíce lidí.“
Jitka přitom měla být jen kousek od důchodu. Celý život žije v Uherském Hradišti a podle syna nebyla člověkem, který by běžně mizel neznámo kam. Pracuje jako švadlena a věnuje se také čalounické práci. „Ona šije čalounické věci. Takové věci nikdo moc nedělá. A taky běžnou čalounickou práci, je prostě švandlenka,“ popisuje ji syn.
Miluje přírodu. Kam mohla zamířit?
Rodina se snaží přemýšlet i nad tím, kam by Jitka mohla sama chtít jet. „Ona zbožňovala turistiku, přírodu, s taťkou jezdívali.“ A právě proto se rodina podívala i do historie jejího vyhledávání. „Koukali jsme do mobilu, co hledala – vyhledávala tam rekreační oblast okolo Karlovy Studánky. Tam to měla vždycky moc ráda.“ Jenže ani to podle Aleše nemusí být odpověď. „Její rodné město je Uherské Hradiště. Je tam celý život. Nebyla nikdy nikde odstěhovaná. K tomu místu ona ale vztah nemá.“ Rodina tak v tuto chvíli skládá jednotlivé střípky. Kroměříž. Frenštát pod Radhoštěm. Čeladná. Možná vlak. A někde v pozadí Karlova Studánka. Kam se Jitka skutečně vydala, ale stále nikdo neví.
Mohla být sama sobě nebezpečná?
Rodinu samozřejmě napadla i ta nejhorší možnost. „Napadlo nás, jestli sama sobě mohla být nebezpečná. Psychiatr má obavy, jestli to nebylo horší, než si mysleli.“ Podle Aleše ale lékaři spíše vyloučili, že by si Jitka mohla sama ublížit. „Na druhou stranu tohle je nepředvídatelné,“ krčí rameny syn. Právě proto rodina nechce nic podcenit a prosí o pomoc každého, kdo by mohl mít o Jitce jakoukoliv informaci.
Viděli jste Jitku?
Policie po Jitce Lukašíkové (63) oficiálně pátrá od 3. září. Žena je vysoká přibližně 160 až 165 centimetrů, má střední postavu, hnědé oči a hnědé, vlnité vlasy. Měla by mít na sobě bílou bundu, tmavé tříčtvrteční kalhoty, bílé tenisky a dámskou kabelku.
Rodina prosí každého, kdo Jitku zahlédl nebo má jakoukoliv informaci o jejím pohybu, aby se obrátil na Policii České republiky a volal linku 158. „Všude se pátrá, aby o tom vědělo co nejvíce lidí,“ říká její syn Aleš. A právě jediný člověk, který si Jitky všimne na ulici, ve vlaku, v obchodě nebo někde v přírodě, může být tím, kdo do celé záhady vnese další důležitý střípek.
Témata:
Související
Uz se pani nasla?