14°C
Masarykovy domovy
Poté, co v roce 1920 vznikla tzv. velká Praha, bylo nutné se postarat o množství chudých, nemocných a lidí bez domova. „V té době byla tato péče situována do mnoha malých a mnohdy zcela nevyhovujících chudobinců, starobinců a chorobinců,“ popisuje sociální situaci docent Sosna. Byly dvě možnosti, jak zmodernizovat pražskou sociální péči, buď postavit několik větších nových ústavů, aby se alespoň dosáhlo předválečné úrovně, anebo ústavy sloučit do jediné velké stavby. Pro toto velmi neobvyklé druhé řešení hovořily argumenty ekonomické, lékařské i sociální i možnost nově využít staré uvolněné objekty.
Jako stavební pozemek bylo vybráno kouzelné zákoutí uprostřed polí daleko za městem obklopené zalesněnými stráněmi Kunratického lesa. Tato oblast je zajímavá i z historického hlediska. Ze sadů, které zde rostly, bylo ovoce (višně, jablka a hrušky) dodáváno ke stolu Karla IV. V nedalekém Kunratickém lese na Novém hradu skonal v roce 1419 Václav. IV. Na loukách, kde dnes stojí nemocnice, byl uvítán papežský legát Juan de Carvayal, který si do Prahy přijel účelově vypůjčit kompaktáta s povoleným kališnickým programem. Pražané ho pronásledovali až k Benešovu, kde ho přiměli k navrácení listu.
První lékařské zařízení se zde otevřelo v roce 1909. Šlo o nervové sanatorium pražského lékaře a filantropa MUDr. Jana Šimsy, kde se léčili lidé z alkoholismu, obezity apod. Šimsovo sanatorium, později Kojenceký ústav v Sulické ulici slouží dodnes jako Dětské centrum při Thomayerově nemocnici.
Pražští radní Dr. Petr Zenkl společně s JUDr. Karlem Baxou iniciovali v dubnu 1924 projekt, který dal vzniknout zařízení s názvem Masarykovy domovy – Sociální ústavy hlavního města Prahy. „Pozoruhodné je, že 9. února 1925 byl zadán projekt a 5. června byl projekt schválen,“ zdůrazňuje docent Sosna. V anonymní soutěži zvítězil projekt významného pražského architekta Bohumíra Kozáka. Na stavbě Masarykových domovů se podílel i jeho bratr Ladislav Kozák.
Slavnostní výkop byl proveden 1. července 1926. Krumpáč, kterým byl slavnostní výkop proveden, je stále ve sbírkách nemocnice. Masarykovy domovy byly slavnostně otevřeny 21. září 1928. „Celková kapacita po dokončení výstavby byla 3256 lůžek,“ popisuje docent Sosna. Bylo postaveno pět starobinců po 270 lůžkách, jeden starobinec pro manželské dvojice (zde si pobyt částečně platili pacienti) a čtyři chorobince. „Čili vlastně takový základ budoucího nemocničního oddělení,“ doplňuje docent Sosna.
Dále byly postaveny dětské ústavy: ozdravovna, chorobinec a zotavovna po 460 lůžkách. Součástí Masarykových domovů byla i funkcionalistická kaple sv. Václava. Charakteristická věž Masarykových domovou sloužila jako rezervoár vody v případě jejího výpadku z veřejné sítě. Později, v letech 1939 a 1940 se dostavěly další dva pavilony pro platící a manželské páry.
Ideální prostředí
Zařízení bylo postaveno na samém okraji města. Chovanci tak mohli dýchat čerstvý vzduch, a to i díky nařízení, které zakazovalo vjezd autům se spalovacími motory. Mimo zásobovacích aut jezdily po areálu pouze elektrické vozíky firmy Křižík, které nevypouštěly zplodiny.
Zařízení bylo v několika ohledech soběstačné, na pěstování ovoce a zeleniny se podíleli i chovanci. Zbytky z jídelny sloužily jako potrava pro vlastní dobytek, který byl chován mimo areál Masarykových domovů.
V areálu byly dokonce vysázeny moruše, na kterých se pěstoval bourec morušový, což finančně přispívalo na chod ústavu. Několik moruší roste u plotu nemocnice dodnes.
Vzácné návštěvy
V říjnu 1928 navštívil ústav sám prezident Tomáš Garrigue Masaryk s dcerou Alicí. Při této příležitosti bylo výjimečně umožněno vjet do areálu autům se spalovacími motory.
Areál Masarykových domovů navštívila a obdivovala i řada zahraničních návštěv. Byl to například egyptský král Faud I., starosta Amsterdamu Willem de Vlugt, starosta Vratislavy Otto Wagner a v neposlední řadě i bratr japonského císaře Hirohita Nobuhito Takamatsu společně se svou manželkou princeznou Kikuko během jejich svatební cesty po Evropě. Návštěvy se zúčastnil i japonský vyslanec Masaaki Hotta, který byl jako první Japonec vyznamenán řádem Bílého lva.
Okupace a II. světová válka
Za války došlo k vystěhování českých chovanců. „Po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha bylo v pavilonu G2 ubytováno zhruba 67 dětí z Terezína, šest dětí z Lidic a ještě tam byly děti z „moravských Lidic“, Javoříčka,“,“ popisuje temné období II. světové války docent Sosna. „Někteří zaměstnanci byli vězněni a popraveni za odbojovou činnost,“ dodává.
Z Masarykových domovů se postupně stal německý lazaret. Jak dokládají dobové fotografie v časopisech, s omrzlinami se zde léčili vojáci wehrmachtu, kteří se vraceli od Stalingradu.
Z Masarykových domovů Thomayerova nemocnice
Do českých rukou se vedení nemocnice vrátilo v roce 1945. „27. května tam vzniká nemocnice Rudé armády a 23. června jsou odsunuti poslední němečtí pacienti do Berlína,“ říká k poválečnému vývoji docent Sosna.
Ačkoli se mezi lety 1945 a 1947 postupně vraceli původní obyvatelé zdravotního zařízení, tak se už v roce 1947 začalo uvažovat o přeměně sociálního ústavu na nemocnici, a to z důvodu nedostatečného počtu nemocničních lůžek v pražských nemocnicích.
V roce 1950 vznikly Státní odborné léčebné a ošetřovací ústavy v Krči (SOLOÚ), v roce 1954 se pak rozhodlo o přejmenování na Thomayerovu nemocnici.
Kdo byl Josef Thomayer?
„Tu přišel Mistr Hippokrates de gratia divina a nebylo lepšího v ten čas in arte medicina,“ cituje docent Sosna slova známého psychiatra prof. Vladimíra Vondráčka o Josefu Thomayerovi.
Josef Thomayer (1853 – 1927) byl průkopníkem moderní medicíny a zasloužil se o vznik českého lékařského názvosloví. Mezi osobnosti, které „vychoval“ patří například profesor Bohumil Prusík, jediný kandidát Nobelovy ceny za medicínu u nás.
Rok 1968 v Thomayerově nemocnici
Okupace Československa v srpnu 1968 ovlivnila i život řady lékařů. Několik desítek lékařů emigrovalo, mezi nimi i dvojnásobný emigrant profesor Jan Brod, který Československo opustil poprvé těsně před vypuknutím II. světové války.
Thomayerova nemocnice poskytla útočiště řadě lékařů, kteří byli perzekuováni ze strany tehdejšího režimu. Tehdejší ředitel Leon Bíla v této nelehké době zde udržel MUDr. Františka Kriegla, který jako jediný nepodepsal Moskevské protokoly, prof. MUDr. Otakara Šmahela a spisovatele a básníka MUDr. Miroslava Holuba, kteří se podíleli na vzniku petice 2000 slov, dále PhDr. Jiřinu Šiklovou, signatářku Charty 77 nebo MUDr. Naďu Kocourkovou, signatářku 2000 slov.
Počátky IKEMu
Mezi lety 1951 a 1965 vzniká šest experimentálních a výzkumných ústavů, které jsou v roce 1971 sloučeny pod tři výzkumné základny: chirurgické, centrální izotopové a experimentální pracoviště. „To už byl takový základ budoucího IKEMu,“ říká docent Sosna k dalšímu vývoji nemocnice.
Už v roce 1960 zde byla poprvé úspěšně transplantována ledvina, v roce 1983 proběhla první úspěšná transplantace slinivky břišní.
V roce 1998 je otevřen IKEM v nové samostatné budově nad Thomayerovou nemocnicí. Velkou zásluhu na této novostavbě měl skvělý chirurg a ředitel IKEM prof. MUDr. Vladimír Kočandrle, DrSc., který jako prvý v roce 1984, ještě v prostorách Thomayerovy nemocnice, úspěšně transplantoval srdce.
„Thomayerova nemocnice byla zrcadlem doby a stejně jako naše společnost prošla obdobím rozkvětu, stagnace i hlubokého úpadku. Věřím, že areál nemocnice poskytuje prostor pro její další rozvoj, tak aby se stala přirozeným centrem zdravotní péče pro občany nejenom na pravém břehu Vltavy. Věřím, že i společnost si uvědomí důležitost této nemocnice a začne jí věnovat náležitou péči, která jí nepochybně i z historického hlediska náleží,“ uzavírá doc. Sosna.
