18°C
Potkáváme se na zkoušce připravované divadelní inscenace Louskáček, která je plná profesionálních tanečníků a promyšlených choreografií. Vy tam budete také tančit?
Ano, i já se tam budu trošku pohybovat, což mě překvapilo… Primárně jsme to totiž měli postavený tak, že budou opravdu muzikanti, živá kapela, čtyři tanečníci a pak já jako herečka, která nějak provází tím příběhem a vlastně se stává i tou Klárkou, tím Louskáčkem.
Ale tak Vy jste se tanci dříve věnovala, takže s ním asi problém nemáte?
Ano, ale nejsem tanečnice, takže mezi těmi profesionály se necítím být zas tak dobrá. Strašně mě to baví a strašně bych chtěla být tak šikovná jako oni. Navíc mají všichni velice propracovanou tu pohybovou paměť, ukážou si pár kroků a hned si je pamatují, to já vůbec.
Ale určitě se Vám tu hodí i znalosti z moderní gymnastiky, kterou jste dělala. Kdy jste s ní skončila?
Dělala jsem ji do patnácti let, pak už vůbec. To už jsem dělala spíš jógu a tančila jsem chvilinku v Třebíči a pak se taky v Divadle Na Zábradlí alternuju s Johankou Matouškovou v jednom pohybovém představení. A je pravda, že se vždycky hrozně těším, že si zatančím, protože jinak vlastně tolik možností si někde zatančit nemám.
Takže kdyby někdy v budoucnu třeba přišla nabídka na účinkování ve StarDance, tak byste se nebránila?
To bych si strašně chtěla vyzkoušet. Ale to jsou vždycky takový lákadla, určitě to bude strašná dřina. Ale ráda bych se zkusila takhle rozvíjet, protože člověk pořád zjišťuje, jaký rezervy ve všem má a je to fajn, když se můžete zase přiučit něčemu novýmu.
Vy jste se teď dostala do povědomí diváků především díky roli Markéty v seriálu Zlatá labuť, je to pro Vás taková ta zásadní životní role?
Asi z toho, jak to říct, jakoby mainstreamovějšího pohledu, vlastně jo… Ale nějak jsem nad tím takhle nepřemýšlela. Ale jako ta fakt první role, je film Promlčeno, tam jsem dostala ten prostor.
A jste k sobě kritická, když se vidíte v televizi?
Já po pravdě nemám úplně moc času na sebe, i když sem tam třeba zvládnu se na pár minut něčeho kouknout, někdy i třeba ten celej díl, to zas nechci kecat. Kritická jsem, ale už asi míň, než dřív. Asi jsem si na sebe v tý televizi možná prostě už zvykla.
Ale Vy jste před tím, než jste začala být herečkou, dělala fyzioterapii, měla jste svoji ordinaci… Jak vás napadlo jít zrovna na DAMU a úplně všeho se vzdát? Přece jen jsou to poměrně rozdílné obory…
Jsou. Ale jako já jsem pořád v sobě cítila, že potřebuju nějakou změnu, nějaký jiný obor a jiný zaměření. A tohle mi prostě přišlo do cesty, tak jsem si podala přihlášku a říkala jsem si tudy třeba jo, třeba ne.
A kdyby to tenkrát nevyšlo, měla jste v záloze ještě něco dalšího?
Asi bych dělala dál třeba fyzio nebo právě zkusila zase úplně něco jiného. Já jsem celoživotní hledač, možná mě za dva roky začne zajímat zas úplně jiný obor. Já jak cítím, že se něco moc opakuje nebo cyklí, tak z toho začnu couvat. Ale myslím si, že v tý době jsem asi v záloze nic jiného neměla.
A vyloženě k té profesi fyzioterapeutky máte v plánu se ještě někdy vrátit?
Já z toho nevypadávám, když je potřeba, tak někomu třeba pomůžu od bolesti zad a všeho možnýho. Třeba takový tejpování, to člověk používá skoro pořád. Ale to jen známým nebo lidem z divadla.
Studia na DAMU pro Vás byla osudová i v tom, že jste tam poznala svého nynějšího partnera, herce Vojtu Vondráčka…
Ano, my jsme spolu byli vlastně tři roky v ročníku a pak jsme spolu rovnou přešli do Divadla Na Zábradlí. A až tam jsme se dali v roce 2018 dohromady.
Takže se běžně potkáváte na jevišti?
Teď méně, ze začátku jsme těch společných představení měli více.
A dokážete oddělit práci od soukromého života? Nebo ji pak doma ještě rozebíráte?
Já myslím, že dokážeme… Ale samozřejmě se doma bavíme o divadle, o filmu, o všem… Ale je to spíš z nějaký naší vnitřní potřeby, protože nás ta témata baví.
Tatínek Vašeho partnera je herec Jan Vondráček, který je už přece jen takovým hereckým matadorem. Jaké máte vztahy? Chodíte si k němu třeba i pro rady?
To ani ne, my si spíš prostě normálně povídáme. Už na to všichni koukáme z profesionálního hlediska, zajímají nás spíš témata a obsahy těch věcí, než že bychom konkrétně rozebírali, jak mám něco zahrát. My si důvěřujeme jako dospělí lidé.
Zlatá labuť: Jak to bylo doopravdy - 3. díl TV Nova
