9°C
Když byly v Praze na začátku 19. století vybudovány dva nové hřbitovy, konkrétně ďáblický a hostivařský, začalo vedení Prahy rozmýšlet, jak na nové hřbitovy bude dopravovat nejen nebožtíky, ale i pozůstalé. Inspiraci našla Praha v italském Miláně, kde taktéž postavili nový hřbitov na kraji města a stáli před stejnou otázkou.
Na začátku 19. století neexistovaly žádné nákladní vozy nebo něco podobného, proto se jako nejsnazší způsob, jak vyřešit přepravu zemřelých, jevila tramvaj. Miláno však svoji pohřební tramvaj dotáhlo ještě o stupeň výš. Jedna smuteční tramvaj dokonce zvládla přepravit dva různé nebožtíky i s pozůstalými. Vůz byl totiž rozdělen na dvě oddělení. V každém z nich bylo kromě místa na rakev i kupé pro duchovního, prostor na odkládání věnců a květin a místo pro 8 pozůstalých. V roce 1913 mělo Miláno dokonce 13 takových tramvají a koleje vedly až za hřbitovní zdi.
Jak to bylo v Praze?
Ale zpátky do Prahy. Hlavní město původně uvažovalo o podobném provedení, jako bylo v Miláně. Nicméně než se vedení města rozhoupalo k činnosti, přišla 1. sv. válka a vyřešit přibývající počet zesnulých vojáků začalo být prioritou číslo jedna.
V Praze v té době tramvaje už běžně fungovaly jako sanitky - vozily raněné vojáky z nádraží rovnou do nemocnic. Rozvážely také uhlí a dřevo, dokonce i potraviny. Proč by tedy nemohly vozit i zesnulé?
I když se pražský dopravní podnik inspiroval v Miláně, tak „vychytanou“ tramvaj Praha ale neměla. Tehdy šlo hlavně o čas, protože se ve vojenských nemocnicích mrtvoly vojáků začaly nebezpečně kupit, došlo na velmi jednoduchou přestavbu. Do pohřebního vozu se vešly 4 rakve s nebožtíky, přičemž rakve byly nakládány a vykládány pomocí výklopných bočnic. Ve voze byly pak připevněny koženými řemínky.
Černá Máry fungovala 2 roky
Poprvé vyjela pohřební tramvaj v pondělí 22. října 1917 ve tři hodiny odpoledne. „Zkušební jízda provedena byla tím způsobem, že ve zmíněném pohřebním voze byly od c. a k. posádkové nemocnice čís. 11 na Karlově náměstí dopraveny dvě rakve s mrtvolami vojenských osob, jednak na hřbitovy Olšanské, jednak na hřbitovy Vinohradské,“ informovala tehdy Správní rada Elektrických podniků v informaci pro vojenské velitelství.
Tramvaji se začalo říkat Černá Máry a fungovala až do konce července roku 1919. Černá tramvaj měla černou barvu a na bocích namalované kříže. Kříž byl také na střeše, na kulaté svítilně.
Když skončila válka, byl vůz znovu předělán ke svému původnímu účelu a dalších 11 let vozil Pražany. Samozřejmě už znovu přelakovaný do standardních barev a kříž na lucerně zase vystřídalo číslo.
