21°C
Pro vytvoření živého plotu lze použít prakticky kterékoli dostatečně vitální a minimálně prosychající dřeviny, které co možná nejvíce odolávají místním klimatickým podmínkám a poškození (rychle obrážejí a dorůstají). Nevhodné jsou naopak ty, které rostou nepravidelně, nesnášejí zastínění a možné lokální znečištění půdy. Pro konkrétní podobu a účel živého plotu se některé dřeviny hodí více, než jiné. Obecně je třeba vybírat takové, které běžně dorůstají minimálně jeho dvojnásobné výšky, a to zejména v případě tvarovaných forem. Pro ně je vhodné volit například tis, zimolez, zimostráz (krušpánek, buxus), zerav (túje) nebo habr. V případě volně rostoucích živých plotů je výběr velkorysejší. Fanoušci sladkých vůní často volí šeřík, milovníci Vánoc cesmínu. Populární jsou u nás zlatice nebo pámelník. Při výběru je ale vždy třeba zohledňovat přítomnost malých dětí, které by se pojídáním některých plodů mohly otrávit.
Historie živých plotů sahá minimálně do starověkého Říma, kde byly vysazovány a pěstěny pro účely oddělovací a dekorační. Tato tradice přetrvala i během středověku a vrcholu své oblíbenosti dosáhly pečlivě střižené živé ploty v období baroka, kdy byly extrémně oblíbeným zahradním prvkem. Po období úpadku oblíbenosti během romantismu přišly do módy opět v 19. století a více či méně střižené a udržované jsou využívány dodnes.
