14°C
Radka totiž k módě „přičichla“ vůbec poprvé až během vysokoškolských studií na University of Northampton v rámci oboru Textiles for Fashion. „V Praze jsem vystudovala střední hotelovou školu. Měla ze mne být spíše průvodkyně než návrhářka,“ usmívá se půvabná slečna. Nadšení v takové práci však nenacházela. Odmala jí to táhlo jinam.
Nauka za pochodu
„Kreslila jsem si jednoduché oblečky, rozstřihávala jsem trička, která jsem pak sešívala,“ vysvětlila. Při výběru střední školy na textilní obor nemyslela, nevěřila příliš v budoucí uplatnění. Což se jí v rámci českého systému školství zle vyplatilo. Bez adekvátního vzdělání nemohla pomýšlet na vysokou školu v tomto oboru. Musela se tak porozhlédnout za hranicemi. Volba padla na Anglii. „Kromě angličtiny, kterou jsem uměla asi nejhůř z ročníku, jsem z toho oboru neuměla v podstatě nic. Všechno na mě teprve čekalo,“ líčí.
Do zahraničí se vypravila ještě z jednoho důvodu. „Chtěla jsem se osamostatnit. Vše jsem si hradila sama, chodila jsem na brigády. Byla to strašná řehole,“ říká s odstupem tří let, kdy se učila i dlouho po nocích spoustu toho, co její spolužáci už dávno znali. Ale nelituje. Všechno, co do studia totiž vložila, se jí dvojnásobně vrátilo. „V prvním ročníku jsem se třeba po večerech teprve učila šít na strojích.“
Studentský život v Anglii
Podle svých slov, Radka v Anglii zapadla mezi své spolužáky docela dobře. Pomohlo jí totiž, že nebyla jedinou „cizinkou“ v ročníku. „Lidé jsou tam velmi příjemní a hodní. Někdy až neočekávaně moc,“ vysvětluje a hned uvádí příklad: „Třeba když se jezdí autobusem MHD, funguje to tam tak, že se při východu děkuje řidiči, že je dovezl,“ překvapuje čerstvá absolventka.
Na druhou stranu, kdyby mohla porovnat studentský život tady a tam, vyvstane řada odlišností i ne příliš lichotivým směrem. Třeba když se bavíme o samostatnosti. „Češi jsou strašně podnikaví a akční. O Britech tohle moc říci nemohu,“ říká Radka. „My se zahraničí, jak jsme se snažili osamostatnit, věděli jsme co a jak dělat, jak si vyprat, vyžehlit nebo navařit. Kdežto britští studenti jsou zvyklí spoléhat na své rodiče. Každý týden jezdí domů, vrací se s navařenými svačinami, vyžehleným oblečením.“
Originální oděv – zn. odpadek
Ačkoliv Radka v Anglii začínala prakticky od píky, velice rychle se uchytila a osvojila si základy šití, tkaní, módy a vůbec návrhářství – všeho, co bylo pro studium potřeba. „Učitelé i personál se ke mně i k ostatním chovali ohromně přátelsky. Nechali mne třeba šít ve společných dílnách po večerech, kdy dílny mají být zavřené,“ říká.
Na konci jejího tříletého studia na ní a její spolužáky a spolužačky čekala pomyslná vrcholová zkouška – návrh vlastní kolekce oblečení. Aby neplula s proudem, zvolila si Radka oblast, do které se jiní neodvážili. Oděvy z ekologických a recyklovatelných materiálů – v podstatě z vyhozených PET lahví, které sbírala na ulici i v kontejnerech. „Bylo mi na jednu stranu trochu smutno z toho, kolik nepořádku je všude poházeno, místo toho, aby se našlo jeho využití.“ Pomocí Heat Pressu lahve lisovala a tvořila oděvy včetně bot i kabelek. Celkem prý na její kolekci padlo asi 3 000 vyhozených lahví!
Nápaditý střih, originálně řešené doplňky i vůbec zvolený materiál její pedagogy zaujal, takže měla svolení reprezentovat svou školu letos v červnu na Fashion Weeku v Londýně, akci pro absolventy módních škol v celé Evropě. Radka byla jednou z 500 nadějných mladých návrhářů, kteří se uvedli vlastní kolekcí. A výsledek? „Nakonec mne vybrali mezi 25 nejlepších!“ kroutí ještě teď s odstupem Radka nevěřícně hlavou.
Britský deník Daily Telegraph ji dokonce přiřkl místo rovnou mezi 12 nejlepšími! Z neznámé dívky z Prahy, která do Anglie odjížděla jen s pár zavazadly, zanícením a talentem, se rázem stala hvězda, o kterou projevily zájem zahraniční média včetně ITV. Jen v Čechách se o jejím mimořádném úspěchu nevědělo. Až doteď!
Nosit či nenosit?
Kolekci Radka navrhovala hlavně proto, aby zaujala a upozornila na nějaký konkrétní problém. Nosit za dne se to podle ní dá, ale pohodlné to určitě nebude. Zvláště ve vedrech. „Představte si, že jdete ven a na sobě máte trojitou pláštěnku,“ culí se. Na druhou stranu, z hlediska praktičnosti na tom prý nebyla nejhůř. „Kolegyně dělala kolekci z latexu, a ten z modelek vůbec nešlo sundat. Po pravdě, ani se to nedalo nandat,“ neubrání se úsměvu.
Kam povedou příští kroky...
Nyní má Radka ještě stále všechno před sebou. Ráda by ve svém vzdělání pokračovala, na druhou stranu si uvědomuje, že v případě návrhářství neznamená diplom všechno. „Spousta špičkových návrhářů žádnou školu nemá, takže i já vnímám, že ten magisterský titul není tolik stěžejní,“ říká. Ráda by především nabírala zkušenosti i třeba v jiných zemích. Nejvíce by ale chtěla získat praxi u některého z předních módních návrhářů.
Když se zvědavě zeptáme, který by byl ten „vymodlený“, odpověď na sebe nenechá čekat ani vteřinu. „Blanka Matragi,“ vypoví Radka bez přemýšlení. „Vzhlížela jsem k ní odmala a na školu jsem šla v podstatě kvůli ní. Kolikrát jsem se chodila dívat do výlohy jejího obchodu,“ netají se obdivem s tím, že by si nadmíru přála se se slavnou českou návrhářkou jednoho dne setkat osobně.
