9°C
Za útrapami bývalého bezdomovce Václava Zitty může jeho závislost na alkoholu, která ho dohnala i ke krádežím. „Odseděl jsem si dva a půl roku. Během toho se se mnou rozvedla žena. Přišel jsem o střechu nad hlavou. Dostal jsem podíl z bytu a odjel do Prahy. Jenže to jsem vše prohýřil,“ prozradil Blesk.cz Václav, o jehož osudu Blesk.cz informoval poprvé před dvěma lety. Na ulici strávil Václav nakonec dlouhých 22 let. To se ale před dvěma lety změnilo - dostal práci v novém neziskovém obchůdku Přestupní stanice.
S ní potom započal novou etapu života. S postupným sebevědomím se i osmělil a po letech také konečně kontaktoval vlastní rodinu. „Děti se se mnou roky nebavily. Několikrát jsem kontaktoval syna, ale neodpovídal. Dcera mě ale nezavrhla,“ vyprávěl. Nová práce mu dodala chybějící sebevědomí a náhoda ho nakonec svedla dohromady i s jeho životní láskou, která to také nikdy neměla v životě jednoduché a k alkoholu měla v životě stejně tak blízko jako on.
»Tuhle ženskou chci«
Setkání dvou spřízněných duší proběhlo velmi netradičně - na ulici při potyčce. Ivanka se právě přela s jedním „feťákem“, který si na ni dovoloval, když ji Václav poprvé spatřil. „Tuhle ženskou chci,“ řekl tehdy nahlas. „Co ti v tom brání?“ odvětila bezprostředně ona. A tak byla láska dvou lidí z ulice na světě. Ve třetím roce vztahu, při němž si jako každý jiný pár prošli i většími krizemi, si řekli své ano. „Nedovedu si představit, že bych našel někoho lepšího,“ říká s dojetím Václav, který umluvil svou ženu až po několika nabídkách.
Žádost o ruku odmítla ona i on
Zatímco Václav byl už jednou ženatý, Ivanka se svazků s kýmkoli zdráhala. Dokonce i svého novomanžela párkrát odmítla. „Už po půl roce, kdy jsem si uvědomil, že jsem do ní zamilovaný, jsem si při večeři v hospůdce klekl a požádal ji. V ten moment začala vyvádět, že se rozhodně vdávat nebude,“ vyprávěl se smíchem Václav. Ani po dalším půl roce opětovnou nabídku nepřijala. Nakonec poklekla Ivanka. „Bylo to v prosinci, kdy jsme měli krizi. Ivanka v tu dobu měla problémy s pitím a šlo o to, zdali s ním sekne. Proto jsem řekl, že teď na to není vhodná doba.“
Čekání se ale vyplatilo. Ivanka několik měsíců vydržela bez své závislosti, která vytvářela v jejich vztahu krizové situace. „V březnu jsem jí zničehonic během dne zavolal, co kdybychom do toho bodli. A s nadšením opakovala jo, jo, jo,“ smál se Václav, že se to nakonec obešlo i bez velkých gest v době, kdy už oba dobře věděli, že si jsou souzeni a že spolu chtějí strávit zbytek svého života.
Den D
Nejen životy snoubenců a žádost o ruku byly komplikované. I svatební den se nedařil dle růžových představ. Nejprve zapomněli kytici v Praze, odkud jeli do Berouna. „Líbilo se nám malebné městečko a Praha je zbytečně drahá,“ prozradil. Následně zapomněli i občanku (naštěstí jen v autě před radnicí), pak se ke všemu při cestě na hostinu rozbilo auto bratra pana Václava, se kterým několik hodin trčel u silnice při čekání na odtahovku. „Hlavní ale bylo, že jsem u sebe měl své nejbližší. Ivanku, lidi z Přestupky, kteří jsou jako moje rodina, a bráchu,“ těšil se několik dní po svatbě ženich.
A tak i když svatební oběd byl spíše večeří, novomanželé se pár dní poté usmívají od ucha k uchu. „Na zdraví jsme si přiťukli pivem a slavili do ranních hodin, že z toho měla Ivanka pořádný bolehlav,“ prozradil Václav. „Měla jsem co dělat, abych zvládla další oslavu o den později s přáteli z Prahy,“ doplňovala Ivanka, že všechny své přátele sezvali na piknik na Parukářku.
Teď u novomanželů doznívají emoce z dvoudenního zážitku. „Jsme moc vděční za všechny dary a přání. Brada nám pak nejvíce spadla z toho od Přestupky. Dostali jsme tři dny v hotelu v Karlových Varech,“ říkal s dojetím Václav, který sice už v Přestupní stanici nepracuje, ale stále se tam vrací na návštěvy jako za svou druhou rodinou. Jejich zakladatelé proto nemohli na svatbě chybět.
Co je čeká?
Ačkoli příběh těchto dvou působí jako z červené knihovny, Ivanka ani Václav nemají vyhráno. Jen teď bojují společně a jsou si oporou v dobrém i v tom zlém. Pan Václav má práci a Ivanka už konečně taky. K naprostému štěstí už jim chybí jen opravdový domov. V současnosti totiž bydlí v malém pokojíčku na ubytovně, ze které by chtěli jednoho dne odejít do chatičky. Pokud byste jim chtěli pomoci, ozvěte se na eva.fornalova@cncenter.cz.
