I když jsou v dnešní době chemické zbraně zakázané, nebrání to teroristickým organizacím nebo diktátorským režimům používat je k likvidaci svých nepřátel. Dokazuje to i smrt bratra severokorejského vůdce Kim Čong-nama, jenž byl zavražděn zakázanou nervovou látkou VX. Co taková látka dělá a jaké další známe?
VX je látkou, která 13. února zabila v Malajsii Kim Čong-nama, nevlastního bratra severokorejského vůdce Kim Čong-una. Je to jedna nejsmrtelnějších chemických zbraní. Vykytuje se jako bezbarvá kapalina bez zápachu.
Do těla proniká skrze oči, kůži a dýchací cesty. Postižený člověk nejprve cítí nevolnost a kašle. Následně mu začnou ochromovat dýchací svaly, což způsobuje křečovité bolesti. Nakonec člověk umírá. K dostání je i v práškové podobě, kdy poškozuje kůži. Smrtelná dávka je 1 miligram při vdechnutí a 10 miligramů při absorpci kůží, což odpovídá pár zrnkům rýže.
Severní Korea je podle jihokorejských analytiků schopna VX vyrobit. Pchjongjang to popřel. Určité zásoby látky mají mít Spojené státy a Rusko.
Takhle se nejspíš odehrál útok na Kim Čong-nama:
Látkou VX údajně disponoval i režim Saddáma Husajna. Vlastnictví chemických zbraní tak bylo v roce 2003 jednou ze záminek invaze do Iráku. Následně se však ukázalo, že si zdroj z Iráku vše vymyslel.
Paralytická látka Sarin je druhou chemickou zbraní, kterou je podle jihokorejských analytiků schopna vyrobit Severní Korea. Látku však původně vynalezli Němci během druhé světové války. Jmenuje se po písmenech z jmen svých objevitelů – Schrader, Ambros, Ritter a Van der LINde.
Většina moderního světa Sarin zaregistrovala zejména v souvislosti s teroristickými útoky na tokijské metro z roku 1995. Tehdy pět členů sekty Óm šinrikjó v pěti různých soupravách na třech linkách metra rozlilo Sarin v tekuté formě mezi lidi. Látka po vypaření zabila 12 cestujících a dalších 5000 zranila.
Sarin byl také použit v roce 2013 během občanské války v Sýrii. Celkem útočníci použili 350 litrů Sarinu. Tisíce lidí byly zasaženy a několik stovek umřelo.
Látka se řadí mezi nervově-paralytické zbraně. To znamená, že vyřazuje nervovou soustavu z činnosti. Do těla se dostává skrze plíce, sliznice a kůži. Smrt nastává rychle důsledkem obrny dýchacích svalů a zástavou srdce. Dospělého člověka je schopna zabít kapka Sarinu o velikosti špendlíkové hlavičky.
Pomyslným následovníkem Sarinu je Soman, někdy zvaný také GD. Jedná se o silně toxickou látku, která byla vyvinuta jako chemická zbraň během druhé světové války krátce po Sarinu. Toxicitu Sarinu nicméně převyšuje několikanásobně.
Je to těkavá, žíravá a v čistém stavu bezbarvá kapalina se slabým pachem. Obvykle je však hnědá se silným zápachem. Výrobci ji dokážou zahustit pro použití ve spreji. Soman, stejně jako Sarin, způsobuje nervovou paralýzu. Oběť tedy postupně ochrne a eventuálně umírá na zástavu srdce.
Yperit, někdy zvaný také hořčičný plyn, je chemickou zbraní, kterou si většina lidí vybaví nejčastěji v souvislosti s první světovou válkou. Používá se ale dodnes. Své jméno Yperit dostal podle belgického města Ypres, u kterého byla látka v roce 1917 poprvé použita.
Na rozdíl od VX nebo Sarinu či Somanu patří Yperit mezi zpuchýřující chemické zbraně. Dokáže do člověka proniknout skrze oděv (zejména přes vlhká místa jako je podpaží nebo genitálie), kde následně leptá sliznice. Oběť při jeho působení údajně cítí vůni česneku. Smrt přichází následkem vdechnutí do plic – orgán se začne pálit a oběť obvykle po týdnu umírá v těžkých bolestech kvůli plicní dysfunkci.
Yperit patří nejpoužívanější chemické zbraně. Naposledy jej použil Islámský stát v roce 2015 v bojích proti Kurdům. Není jasné, kde teroristická organizace k plynu přišla. Vojenští odborníci nicméně varují, že její chemický arzenál může být mnohem větší.
Chemickou zbraní mohou být i běžně průmyslově používané látky, jako je chlor. Chlor po celém světě slouží zejména k výrobě PVC a nejrůznějších pesticidů. Jeho výroba je levná a snadná. Patří nicméně mezi pomyslné zakladatele éry chemických zbraní.
Stalo se tak v roce 1915 během první světové války, kdy byl použit proti francouzským vojákům. Chlor vypuštěný z lahví vytvářel páry těžší než vzduch. Ty se držely při zemi a větrem byly neseny k nepřátelským liniím.
Člověk po kontaktu s chlorem začne nezastavitelně kašlat, blednout a slábnout. Nakonec umírá na udušení.
I když jsou v dnešní době vyvinutější chemické zbraně, látka se na bojištích stále vyskytuje. Z útoku chlorem byla v roce 2013 například obviněna Sýrie, která podle OSN na místní civilisty shodila minimálně dvě bomby s tímto plynem.
Vedle chloru je další průmyslově používanou látkou, která může být použita i jako chemická zbraň, kyanovodík. Kyanovodík je bezbarvá, velmi těkavá kapalina s intenzivním pachem nahořklých mandlí.
Kyanovodík však pro masové ničení i přes svou jedovatost není moc vhodný, protože je lehčí než vzduch a rychle vyprchá do okolní atmosféry. Nebezpečný tak je hlavně v uzavřených prostorech a v blízkém okolí úniku. Nacisté látku použili jako hlavní složku plynu Cyklon B, kterým vyvražďovali Židy v koncentračních táborech.
Člověku kyanovodík způsobí, že jeho buňky nejsou schopny využít kyslík. Oběť v křečích upadne do kómatu, smrt nastává během pár minut. Při nižších dávkách látka způsobuje závratě, bolest hlavy a celkovou slabost. Smrtelná dávka je 1,5 mg/kg.
14°C
Škola CIA.