14°C
Plynové komory místo převýchovy. Propaganda nacistů o lidických dětech přežívá
V Berlíně v úterý 9. června 1942 ještě nedozněly smuteční projevy nad Heydrichovou rakví, když „k usmíření jeho smrti“ padlo rozhodnutí o krvavém konci starobylé české vsi Lidice. Ty tou dobou měly 483 obyvatel, kteří žili ve 101 obytném domě. Jejich majitelé pracovali většinou v dolech a kladenských hutích. Několik větších statků představovalo spíše výjimku. V obci působil čtenářský spolek, sportovní klub a sbor dobrovolných hasičů.
Obec přitom Němci vybrali náhodně. Její obyvatelé se na přípravách atentátu ani na ukrývání parašutistů nijak nepodíleli. Přesto se 10. června stali obětí nacistické bestiality. Ve čtvrtek 11. června 1942 přinesla veškerá média v protektorátu o provedené akci zprávu následujícího znění:
„Úředně se oznamuje: Za pátrání po vrazích SS-Obergruppenführera Heydricha byly zjištěny nezvratné poukazy, že obyvatelstvo obce Lidice u Kladna poskytovalo podporu a pomoc okruhu pachatelů, kteří přicházejí v úvahu. Příslušné důkazy byly zjištěny bez pomoci místního obyvatelstva, třebaže na věc bylo dotazováno … Protože se obyvatelé této vesnice svou činností a podporou vrahů SS-Obergruppenführera Heydricha co nejhlubším způsobem provinili proti vydaným zákonům, byli dospělí muži zastřeleni, ženy dopraveny do koncentračního tábora a děti dány na náležité vychování. Budovy byly srovnány se zemí a jméno obce bylo vymazáno.“
Ještě dnes, s odstupem sedmi a půl desetiletí, vykazuje výše uvedená lživá zpráva nacistické propagandy jen těžko pochopitelnou „životaschopnost“. Stále se lze dočíst (a to dokonce i v učebnicích), že děti z Lidic byly dány na poněmčení do německých rodin. Přitom ze 105 lidických dětí se 88 nikdy nevrátilo (82 z nich udusili v pojízdných plynových komorách ve vyhlazovacím táboře v Chełmnu nad Nerrem). Přežilo pouhých sedmnáct.
Celý článek čtěte na Reflex.cz
