„Přivázat k posteli! Ať skočí z mostu!“ Jak Češi vnímají duševně nemocné?
„Pošlete ji na procházku a nechte ji z toho mostu skočit. Co jiného s magorem?“ Taková prohlášení diskutujících nejsou na webu pod články o duševních nemocech ničím výjimečným. Na necitlivý přístup upozornila iniciativa HateFree spolu s organizací Green Doors. Ve fotostánku vložily lidem do rukou papírové bubliny s větami imitujícími obvyklá „internetová moudra“ na adresu nemocných jedinců. Ta se vyrojila hlavně v návaznosti na předloňský útok schizofreničky na žďárské škole. Tam šlo o výjimečný incident, tvrdí experti.
„Cílem fotostánku během pálení čarodějnic organizovaného Green Doors bylo upozornit na způsob, jakým někteří z nás mluví o lidech s duševním onemocněním, v tomto případě v internetových diskusích. Bubliny totiž z reálných diskusních příspěvků vychází,“ popsal pro Blesk.cz Lukáš Houdek z iniciativy HateFree.
Iniciativa akci uspořádala ve spolupráci s neziskovou organizací Green Doors, která se zabývá pracovní a sociální rehabilitací právě lidí s duševním onemocněním. Podle ní se v Česku lidem s podobným problémem nežije zrovna nejlépe. Vyplynulo to například z šetření, které mezi nimi uskutečnila minulý podzim.
Jen módní výstřelek?
„Zeptali jsme se, zda je dle jejich názoru veřejnost dostatečně informovaná o úskalích, která s sebou přinášejí duševní onemocnění. Z šetření vyplynulo, že veřejnost je velmi málo informována a k velkému nepochopení navíc přispívají média, která v minulosti publikovala nespočet negativních zpráv jednoho ojedinělého případu,“ uvedla Eva Marzini, tisková mluvčí Green Doors.
Naráží tak na incident, kdy ve Žďáru nad Sázavou duševně nemocná žena – schizofrenička – ubodala ve škole 16letého chlapce. Agresorka už dříve zaútočila na vychovatelku v havířovské základní škole a byla umístěna do psychiatrické léčebny, z ní byla ale po čase propuštěna. Odborníci ihned po činu upozorňovali, že něco takového se děje jen velmi výjimečně. Koneckonců i podle statistik za většinou násilných činů nestojí duševně nemocní.
Přesto se v internetových diskusích často objevují názory, že by lidé s duševní poruchou měli být „přivazováni k postelím či do svěracích kazajek“, „neprodleně trvale izolováni v ústavech“ či „odesláni na procházku, aby skočili z mostu, protože co jiného s magorem“. Druhý extrém pak tvrdí, že je duševní porucha vlastně jakási výhodná móda dnešní doby.
„Pryč z nemocnic“
„Je velmi těžké udělat osvětu tak, aby se redukovalo a odstranilo negativní či poškozující hodnocení lidí s duševním onemocněním. Z těchto důvodů jsme na podzim díky podpoře Norských fondů mohli provést šetření mezi lidmi, kterým pomáháme, abychom se dozvěděli, jak vnímají potřebu osvěty a kde vidí mezery,“ nastínila Marzini. Podle výsledků by osvěta měla být podpořena ze všech stran – od středních škol až po ordinace praktických lékařů.
„Tak závažné onemocnění, jako je schizofrenie, vzniká v mladém věku, a proto je důležité věnovat se svému duševnímu zdraví a umět poznat, že něco s blízkými lidmi není v pořádku, a vědět, kam se obrátit pro pomoc. Ze zkušenosti ze zahraničí – například z Norska – víme, že programy včasného záchytu výrazně snižují dobu hospitalizace a dopad nemoci,“ dodala odbornice.
Cílem organizace i řady expertů je, aby se pomoc lidem s duševním onemocněním odehrávala v přirozeném prostředí. To je ovšem v současné době v Česku možné jen v minimální míře. „Chtěli bychom, aby byla vytvořena dostatečná kapacita potřebných služeb mimo existující psychiatrické nemocnice. Nově vzniklá síť péče musí zahrnovat zdravotní a sociální i služby v oblasti bydlení, práce, vzdělávání atd.,“ popsala Marzini.
Ve výsledku by se tak dlouhodobá péče přesunula z psychiatrických nemocnic do komunitních či malých rezidenčních zařízení primárně sociálního charakteru.