Jaká je cena života obětí letu Germanwings? Američané dostanou trojnásobně větší odškodné

Výše odškodného se totiž podle webu Rozhlas.cz v jednotlivých zemích velmi liší. Nejvíce přisuzují soudy Američanům, kteří dostávají průměrně 4,5 milionu dolarů (113 milionů korun). V Německu je ale tato částka více než trojnásobně nižší, odškodné se tam pohybuje kolem 1,3 milionu dolarů (33 milionů korun).

Americkým právníkům se vysoké částky podařilo vysoudit už například po útocích 11. září nebo pádu Concordu před 15 lety. Své požadavky hájili tím, že ve Spojených státech není tak silný sociální systém jako v Evropě, kde mají rodiny obětí podporu i po tragédii, zatímco v Americe jsou v podstatě na všechno samy. Potřebují proto daleko větší částky, zejména zůstanou-li po zemřelých nezaopatřené děti.

Šílenec v kokpitu: Kapitánovi dal do kafe močopudné kapky

Výši odškodného můžou ještě zvýšit dva důležité faktory. Soudy budou zkoumat, zda oběti věděly, že zemřou. V tomto bodě poslouží zřejmě jako klíčový důkaz videozáznam z paluby letounu, který se našel v troskách na paměťové kartě. A pak také otázka, zda Germanwings o psychických problémech kopilota Andrease Lubitze věděly. O to se zatím stále vedou spory.

Lufthansa prozatím na odškodné vyhradila zhruba 300 milionů dolarů. Zda bude muset částku ještě zvýšit, ukážou až právní bitvy.

Kolik by v případě podobného leteckého neštěstí dostali pozůstalí z Česka? Blesk.cz se zeptal právníka Petra Nováka ze společnosti Vašenároky.cz:

Starý občanský zákoník předpokládal v případě smrti odškodnění každému z pozůstalých ve výši 240 tisíc korun. To se týkalo manžela, dětí a rodičů usmrcené osoby. V případě sourozenců to byla částka 175 tisíc korun. Nově není stanovena žádná paušální částka odškodnění s tím, že škůdce by měl odčinit duševní útrapy, které plně vyvažují utrpení pozůstalých. Budou se zde tedy vždy zohledňovat konkrétní okolnosti. Mělo by to být spravedlivější, protože se přihlédne k tomu, jaký měl vztah a význam zemřelý pro jednotlivé pozůstalé, jaké mezi nimi bylo citové pouto a jak na sobě byli závislí. Dříve totiž nebylo zohledněno, že například manželé spolu již několik let nežijí a jejich manželství je pouze formální. Částka odškodnění tak byla stejná jako v případě mnohaletého manželství, kde spolu manželé intenzivně prožívali všechny chvíle svého života v dobrém i zlém. Nový občanský zákoník v tomto směru přináší určitě zlepšení, a to nejen co se týká větší spravedlnosti, ale také s ohledem na výši odškodnění. Byť není stanovena žádná přesná částka, tak se dá podpůrně vycházet z metodiky Nejvyššího soudu, která dospěla k závěru, že hodnota lidského života se pohybuje kolem 10 milionů korun.

Občanský zákoník pamatuje také na případy, kdy jsou pozůstalí závislí na usmrcené osobě. Škůdce, což by byla v tomto případě letecká společnost, je totiž povinen hradit také náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Náhrada je ve výši rozdílu mezi dávkami (vdovský důchod, sirotčí důchod) a tím, co by poškozený podle očekávání mohl pozůstalým poskytovat, jestliže by k jeho usmrcení nedošlo. Při určení náhrady pozůstalým se přihlédne také k tomu, jak dlouho by zemřelý pravděpodobně žil.

Domnívám se, že v případě smrti blízkého by se měl posuzovat jeho vztah, citové vazby a důležitost pro daného pozůstalého, což se může lišit. Nemělo by se však při stanovení výše odškodnění přihlížet pouze k samotné osobě zemřelého, protože se určitě nedá říci, že by měl nějaký lidský život větší cenu. To lze zohlednit v případě ztížení společenského uplatnění, jaké mají zdravotní následky dopady do života daného poškozeného. Nelze to však vztáhnout na případ smrti, kde by odškodnění mělo odčinit duševní útrapy pozůstalých. Podobný přístup by mohl panovat i ke stanovení výše odškodnění v případě smrti osob z různých zemí, neboť by nebylo úplně spravedlivé, aby byly zcela zásadní nebo diametrální rozdíly mezi odškodněním německých, francouzských, španělských a českých obětí. Určitě je možné odůvodnit rozdíly ve výši odškodnění v závislosti na ekonomických a sociálních aspektech konkrétní země, ale při srovnání a zohlednění těchto faktorů by nemělo docházet k nepřiměřeným rozdílům či výkyvům ve výši odškodnění, zvláště pokud se jedná o země v rámci EU. Nejen z tohoto důvodu, ale také vzhledem k předpokládanému jednotnému přístupu letecké společnosti bych očekával, že odškodnění českých obětí by bylo podobné jako u obětí z Německa nebo jiných zemí EU.