14°C
Agent provokatér z Národní třídy Zifčák: Havlovi jsem říkal Vašku!
Poručík Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák (54) byl nasazen před listopadem 1989 do disidentského hnutí. Tehdy používal příjmení Růžička. Při demonstracích sehrál roli mrtvého studenta Martina Šmída, jehož údajná smrt vyburcovala statisíce lidí a zdiskreditovaný režim padl.
To, co se v listopadu 1989 skutečně stalo, stále ještě není úplně objasněno. Masové protesty proti tehdejšímu režimu vyvrcholily jeho krachem. Svým způsobem se na něm podílel i tajný policista Ludvík Zifčák, pracující pod jinou identitou ve studentském hnutí a mezi disidenty.
Jak se žije člověku, který měl v listopadu 1989 tři příjmení?
„Vím, na co narážíte. Řeknu – jak kdy, někdy dobře, jindy hůř.“
Vzpomínáte na 17. listopad, na demonstrace?
„Ano, ale velice nerad. Pro mě je to uzavřená kapitola a v podstatě se k tomu nevracím. I když vzpomínám, samozřejmě, a nezapomínám. Ale že bych se k tomu denně vracel, tak to určitě ne.“
A vaše role mrtvého studenta Šmída?
„O ní toho bylo už tolik napsáno, řečeno i natočeno, že je zbytečné přicházet s dalšími informacemi. Ano, tu roli jsem měl, sehrál jsem ji, ale rozpitvávat to nebudu.“
To byste ale měl, vždyť právě oznámení o smrti studenta Šmída posunulo všechny události razantně kupředu. Dělníci vyšli z továren…
„Podívejte se, já to řeknu takhle. Odehrálo se to všechno určitým způsobem, něco se posunulo, něco ne, ale rozebírat to dnes nemá cenu. Jestli ta moje úloha pohnula dějiny v zemi kupředu, nebo dozadu...“
A jak to vnímáte?
„Tak, že to určitě neprospělo dobré věci. Myslím si, že před rokem 1989 se lidem nežilo špatně, většině líp než dnes. Dobu tenkrát nehodnotím tak, že bych měl být na něco hrdý.“
Připadáte si jako někdo, kdo napomohl vítězství listopadové revoluce?
„Impulz to určitě byl, ale vrchol dění ne. Nebylo to něco, co by měnilo vývoj.“
Teď žijete v Karlově Studánce, máte v nájmu hotel. Jsou na něm plakáty Hnutí sociálně slabých. Vy si zřejmě nedáte pokoj?
„Pozor – já jsem jádrem komunista, ale tohle hnutí jde napříč. Jsou v něm členové ODS, křesťanští demokraté a další.“
Vědí všichni, jakou máte minulost? Nevadí jim to?
„Samozřejmě, že to vědí a nevadí jim to. Jeden ze zakladatelů byl v listopadu 1989 úplně na opačném politickém konci než já, byl ostrý pravičák. Jmenovat ho nebudu, ale je to emigrant, žil desetiletí v Austrálii a tenhle hotel mu patří. A hnutí založil společně se mnou.“
Kolik vás je?
„Asi tři tisíce.“
Čeho chcete dosáhnout?
„Především oddlužit 1 300 000 lidí, postižených v tomhle státě exekucemi.“
Starostka Karlovy Studánky vás moc ráda nemá.
„Já ji také nemusím. Za čtyři roky v obci nic neudělala. Vyčítá mi, že jsem v hotelu před volbami ubytoval cizí lidi a s pomocí jejich hlasů chtěl změnit poměry v obci. Copak ale u nás nemá každý právo volit tam, kde má trvalý pobyt? Oni ho v hotelu mají, ale starostka je ze seznamu voličů vyškrtla.“
Za listopad 1989 jste byl odsouzen. Zneužil jste podle rozsudku pravomoc úředního činitele.
„Dostal jsem osmnáct měsíců, odseděl polovinu. Byla to zajímavá zkušenost.“
Jak se k vám chovali spoluvězni?
„Byl jsem v Břeclavi, na Pankráci, v Litoměřicích a v Olomouci. Vězni se ke mně chovali velmi dobře, věděli, že nejsem ani znásilňovač dětí, ani loupežný vrah, ale politický. A tak mě brali. Vašek Havel byl sice vězněn v jiné době, ale zkušenosti měl stejné.“
Počkejte, Vašek… Vy jste ho znal?
„Samozřejmě.“
Myslím osobně.
„Ano, znal jsem ho osobně, tykal jsem mu a říkal Vašku. Znal jsem ale i řadu dalších disidentů, někteří už jsou po smrti.“
Jak jste se seznámili? V rámci vašeho, řekněme studentského, úkolu?
„V rámci mé profese, povolání. Měl jsem za úkol mezi ně proniknout a podařilo se mi to. Dlouho mi to nemohli zapomenout. Nahlédl jsem do jejich kuchyně i do stylu života a to jim po revoluci nebylo asi příliš vhod.“
Dal vám to někdo z nich najevo?
„Myslím, že přímo ne. Ale můžu zmínit návštěvu bývalého ministra vnitra Sachera, přijel za mnou do věznice v Olomouci, někdy v devadesátém roce, se zajímavou nabídkou. Buď budu říkat, že všechno, co jsem dělal, jsem dělal pro tu věc, za kterou oni bojovali, a že se mi pak odmění nějakým postem někde v zahraničí. Anebo budu mluvit nebo mlčet a pak skončím. Samozřejmě jsem to odmítl, a tak jsem skončil. Nemohl jsem najít práci, když všude uslyšeli moje jméno, tak bylo místo okamžitě obsazené. Musel jsem se postavit na vlastní nohy a začít podnikat.“
Daří se vám?
„Já podnikatel nejsem. Jsem ředitelem hotelu, tedy zaměstnanec, stejně jako všichni tady. Jsem ve Sdružení moravskoslezských hotelů a nemyslím si, že bychom si vedli špatně. Díky nám tyhle lázně ještě žijí.“
Takže z důstojníka někdejší tajné policie se stal kapitalista?
„Z nutnosti, z vynucení. Ale já nic nevlastním a nikoho nezaměstnávám, jsem na tom stejně jako ostatní v tomto hotelu.“
Blesková zpráva
Ministr Sacher prý pracoval jako zpravodajec pro armádu ČSSR.
Témata:
Související
Takze aby bylo jasno, soudruh Zifcak je nas, delniku a rolniku, a ty ***i co ho zneuzili jsou uz v kotle.