Syn vypráví příběh legionáře: Táta bojoval za vlast!

Otec pana Sklenáře přeběhl někdy koncem roku 1916. „Pušku nesl nad hlavou, ale začali po něm střílet, mysleli, že vede útok. Když ho zajali, vzali mu hodinky a poslali do Kyjeva, kde pracoval jako pomocník v pekárně,“ vzpomíná dvaadevadesátiletý muž na legionářské začátky svého otce.

V Kyjevě Jan Sklenář chléb dlouho nepekl. Mezi prvními se přihlásil do vznikajících čs. legií, a protože byl z Moravy, dostal se k 6. Hanáckému pluku. S ním se v březnu střetl s jednotkami německé císařské armády u Bachmače.

„Vyprávěl nám potom, když už byl doma, co to bylo za masakr. Němce porazili, ale za cenu svých sto padesáti padlých, které potom pohřbili ve Smolensku,“ říká pan Sklenář.

Legionáři ukořistili v Bachmači na nádraží desítky železničních vagonů a lokomotivy. Udělali si z nich pojízdné domovy a po Transsibiřské magistrále se chtěli dostat k moři a pak do Francie, kde se formovaly další československé jednotky.

„Tehdy už každý mezi nimi věděl o Masarykovi a o jeho snahách vytvořit samostatnou republiku, zničit Rakousko-Uhersko, a můj táta za to byl ochoten i umřít,“ vzpomíná Jan Sklenář.

Do vlasti

V Rusku strávil Jan Sklenář celkem šest a půl roku. I když doma o svých zážitcích vyprávěl spíš výjimečně, přece jen si jeho syn Jan něco z toho vryl do paměti.

„Tátou hodně otřásla sebevražda plukovníka Švece u Aksakova. Někteří legionáři odmítli poslušnost a útočit na bolševiky nechtěli. Po jeho smrti se pluk zvedl a rozkaz splnil.“

Legionář Sklenář se domů vrátil lodí. Přes Hongkong - kde onemocněl stejně jako ostatní tyfem a musel všechny osobní věci hodit do moře – do Terstu. Do rodných Vacanovic dorazil 22. února 1920. Široko daleko to byl jediný legionář, a tak mu obec nachystala nadšené uvítání.

„Byl tam i sedmiletý kluk, Mečislav Kozák. Později, za německé okupace, odešel jako vojenský letec do Londýna a po návratu jednou tátovi řekl, že byl jeho vzorem. Stejně jako on bojoval za republiku a tatínka to tehdy moc dojalo,“ vybavuje si v paměti Jan Sklenář.

Jak naši prarodiče bojovali? Předci celebrit v první světové válce!

Zabijačka

Jeho otec k sedmnáctihektarovému hospodářství vyženil sňatkem se svojí láskou Marií ještě jednou tolik a to vytvořilo prosperující statek. „Naši měli plemenný dobytek, třicet krav, šest koní, prasata a zaměstnávali osm lidí,“ vypočítává Jan Sklenář.

Vzpomíná, že se u nich čas od času otcovi spolubojovníci scházeli. „Udělala se zabijačka, poseděli. A když nechtěli, aby jim druzí rozuměli, mluvili mezi sebou rusky.“

Legionářská soudržnost a vlastenectví se projevily i za německé okupace, kdy takřka všichni vstoupili do odbojové organizace Obrana národa. „V Olomouci ji zastřešoval štábní kapitán Jan Skokánek, který pár dní před obsazením Němci k nám na statek, do sušárny chmele, přivezl dva náklaďáky zbraní a munice,“ popisuje tehdejší student střední zemědělské školy Jan.

Bylo tam dvacet těžkých kulometů, desítky pušek a pět ocelových beden s pistolemi.

Zatčení

Gestapo (Geheime Staats polizei – tajná státní policie) si pro pana Sklenáře přijelo 6. prosince 1943. „Jenomže já ty zbraně se svými dvěma bratry už pár měsíců rozvážel po vesnicích a až do Beskyd, kde je spojky nosily partyzánům. A tak u nás Němci nic nenašli.“

Bývalého legionáře vyslýchal osobně zástupce šéfa gestapa v Olomouci Schlezinger. „Když jsem tátovi nosil prádlo, řval na mě a tvrdil, že se tatínek přiznal. A že když mu řeknu, kdo schvaluje atentát na Heydricha, pustí ho domů.“

Gestapácká lež na studenta nezabrala. Vydržel, byť se slzami v očích i to, když před ním Němci jeho tatínka bili. „To bylo později, v Kounicových kolejích v Brně, kam tatínka převezli na samotku. Němci mysleli, že se sesypu a budu mluvit.“

Pochod smrti

Jan Sklenář nakonec dostal trest smrti a po odvolání V československých legiích sloužilo přes sto tisíc vojáků, 5152 padlo. (důkazy o zbraních žádné nebyly, jen výpověď bývalého velitele četnické pátrací stanice z Olomouce Černého, který nevydržel mučení a promluvil) šest let káznice.

„Zavřeli ho do lágru v Gollnově u Štětína, ale když se přiblížila fronta a Rusové, hnali Němci vězně pěšky až k Hamburku. Došlo v jich tam po dvou měsících, z původních šesti set lidí jen dvě stě. Ostatní buď pochod nevydrželi, nebo je stráže, když už nemohli dál, zastřelily cestou.“

Pan Sklenář se domů vrátil v červnu 1945. Kdysi vážil skoro devadesát kilo, teď měl necelých čtyřicet…

Zemřel poslední britský veterán (†111) z první světové války

Odbojář

„Tatínek zůstal legionářem až do své smrti v roce 1967. Měl obrovský smysl pro čest a poctivost,“ říká pan Sklenář. A pak vzpomíná na dlouholetý a marný boj s úřady po roce 1948 o uznání statutu odbojáře, o který otec žádal.

„Odepisovali, že podle zákona vlastně s Němci nebojoval a že jeho bojová činnost v legiích byla zaměřena proti našim dnešním sovětským spojencům, takže ji uznat nelze rovněž,“ vybavuje si v paměti Jan Sklenář.

Teprve když byl prezidentem republiky zvolen generál Ludvík Svoboda, někdejší legionář, status odbojáře získal. „Voják vojáka ocenil a pochopil. Tatínek pár týdnů potom umřel…“

Blesková zpráva

V československých legiích sloužilo přes sto tisíc vojáků, 5152 padlo.