14°C
Vzpomínky na Korunu: Dojížděčka i láska na celý život
Automat Koruna se zapsal do paměti každého, kdo ho navštívil. Ohromný dojem ale neudělaly jen chlebíčky nebo pověstný jahodový koktejl - vyhlášené bylo i "dojíždění" zbytků a celková solidarita vůči méně majetným. Jsou ale i lidé, co v Koruně našli lásku na celý život.
Známou osobností pražské Koruny byla i "babka bužírka", zbytky nikdy nepohrdla. Ale pozor! Hygiena především! "Dopíjela zbytky piva, ale ne přímo z půllitru, vždy vytáhla z kabelky zelenou bužírku, kterou ponořila do zbytku piva a pěkně "hygienicky" zbytek piva vysála. Byla jednou z mnoha postaviček, které prostě do Koruny patřily stejně jako pověstný jahodový koktejl, ovocné knedlíky, vepřenky a jiné," sdělila nám Jana Maxová.
Ti chudší se do Koruny stahovali z celé Prahy, ale lidé je neodháněli. Každý věděl, že nemít tzv. co do huby, nebyl žádný med. Lidé byli solidární - zvykli si nechávat talíře na pultě a na nich aspoň trošku jídla. Dojížděči pak talíř odnesli vlastně za vás.
Nebyli to ale jen takříkajíc somráci, kdo v Koruně dobře pořídil. Pan Winkler zde našel i životní lásku! "V únoru 1975 jsem byl v Praze jako voják z povolání na služební cestě. Brzy ráno na snídani - kam jinam než do Koruny," svěřil se nám. "U pokladny stála přede mnou hezká dívka, které pokladní připočetla mojí snídani. A tím začala naše známost. Oba jsme byli z Moravy, já z Jižní a ona ze Severní. V roce 1977 jsme se vzali a vydrželo nám to dodnes, už máme i vnuka."
Video Recept na legendární jahodový koktejl z Automatu Koruna
Video se připravuje ...
Jak pro koho. Já se po '89 konečně mohla realizovat v oboru který mě vždy lákal. Práce začala být konečně i zábavou a finančně jsem na tom také mnohem lépe i když už v teď důchodovém věku. Dříve měl člověk většinou jenom na to nejnutnější, počítal každou korunu, neměl příliš šancí na zlepšení, ten kdo aspoň nelezl nějakému funkcionáři do řiti, když už nebyl přímo ve straně, byl sám v řiti, když si ještě pořídil on nebo někdo z rodiny politický škraloup, bylo ještě hůř..... Po '89 už na tom nezáleželo, záleželo jenom na člověku co chce dokázat a jestli má dost píle a trpělivosti a dovednosti to dokázat. A tak se obyčejní lidé rozdělili na samostatnosti neschopné kolbenkáře a na ty co konečně začali žít po svém, svobodně, tvořivě, realizovali své sny, využívali své schopnosti naplno, bez nesmyslných zákazů a omezení, přesto v rámci zákona, tak jak si vždycky přáli.